Slunce, seno a pár facek

Zlomové dílo Zdeňka Trošky... K tomu zlomu dojde zhruba v polovině filmu, kdy se do té doby úsměvná nenáročná letní komedie mění v nezábavnou křeč naznačující jakým směrem se do budoucna vydá nejen hoštická série. "My už dnes se máme lépe než zítra," tak zůstává nejen nesmrtelnou, ale i vskutku prorockou hláškou nejen pokud jde o další Troškovu tvorbu. (05.06.2011)

Přelom 80. a 90. let jsem trávil mezi ostravskou galérkou v hospodě na nádraží Střed. Můj tamní přítel Tibor (jenž si na pivo vydělával prodejem triček s Havlem, která šla výborně na odbyt) mě jednoho dne požádal o malou službu. Šlo o to, že si sjednal rande s jednou holkou, ale něco mu do toho vlezlo - jestli bych s ní tedy nemohl zajít do kina, kam ona už zakoupila lístky. Když jsem se dozvěděl o jaký film jde, nebyl jsem věru nadšen. Nakonec mě Tibor přemluvil k nepříliš ochotnému souhlasu. Řeknu vám, každá zkušenost dobrá, ale tohle bylo peklo. Kdybyste si takovou dobu tříbili vkus pravidelným sledováním pořadu Kunst Stucke na rakouské televizi, jako jsem to coby mazák dělal na vojně já, a v civilu pak trávili volný čas např. četbou Buňuelovy autobiografie Do posledního dechu, taky by se vám to nelíbilo. Byl jsem mladým intelektuálem, seděl jsem v kině a zíral na Slunce, seno a pár facek. Každou z nich jsem přímo fyzicky cítil. To mě s gustem fackoval sám Troška za to, že se nesměju s ostatními. Trpěl jsem jako hovado, zatímco slečna dávala nepokrytě najevo, že by nebyla proti tomu, aby se náš "vztah" nějak více upevnil. Své záchvaty veselí prokládala udivenými dotazy, cože se mi to vlastně stalo. Byla to tortura, a já prosil všemohoucího ať už to skončí. Jakmile jsme spolu s davem spokojených a vysmátých diváků vyšli do mrazivého večera, rychle jsem se s ní rozloučil, skočil do první tramvaje, a jel do hospody na Střed zabít Tibora. (28.08.2007)

Slunce, seno a pár facek je nejlepší díl celé trilogie o osudech rodiny Škopků a vlastně všech lidí, kteří žijí v Hošticích. Mladý Konopník a mladá Škopková se mají brát. Do vesnice ale dorazí Ing. Tejfarová a tím se spustí nespočet komických a naprosto úžasných situací, která jsou originální a stoprocentně zůstanou v naší paměti velmi dlouho. Já jsem se totiž po celé dvě hodiny doopravdy smál a to je to hlavní, co od tohoto filmu čekat. Pro mě jedna z nejlepších českých komedii. (16.05.2010)

Bylo dobře, že se Troška nevrhnul po hlavě do dalšího dílu a nechal filmu čas. To pomohlo po scénáristické stránce a rovněž je druhý díl profesionálnější. Mohl si odpustit stopáž skoro dvě hodiny, nad kterou musíte kroutit hlavou. Je pravda, že v některých pasážích tahle bláznivina ještě překonává první díl, ale ta trefnost (tak důležitá pro "jahody") je na míle daleko. Její absence značí místy až pokleslou zábavu. Přesto, pokud je pro Vás jednička srdcovka, jednu si přidejte. (28.10.2005)

Nejlepší díl celé trilogie - snad také proto, že co cenzura vystřihla Troškovi z prvního dílu, bylo částečně do druhého zakomponováno. Každopádně diváci se v létě 1989 hodně dobře bavili a scéna s policajty, tedy příslušníky VB, v závěru vyvolávala hurónské salvy smíchu. ,,Matoušková (sedající na koště), už zas? Vono nestačí, že vás dvakrát sestřelili?" Možná je problém v tom, když se Slunce sledují jen jako komedie...charaktery postav jsou totiž opravdu ze života a nastavují zrcadlo i mnohým z těch, co ani z venkova nejsou. Rozhodně soudobé české komedie nejen že nebaví, ale z větší části jsou vrcholem stupidity a trapnosti ( kam bohužel spadly i všechny Kameňáky....). Prosimvás, soudružky děvčata...hale předsedo, neurážej.... (05.08.2010)