Dny čekání

Tři lidi nalevo, tři lidi napravo...všichni film prospali, v předních řadách jsem si všiml dalších čtyř, ze zadu jeden chrápal a jeden krásně zachrochtl... Utěšuju se tím, že to bylo únavou po náročné noci a nikoli náročností filmu, který sice byl vyprávěn velmi pozvolna až minimalisticky, nicméně už ty prostřihy, jimiž Károly Makk krásně vystihl fenomén asociací a který mi (nevím proč) evokoval Godarda, by mi nedaly spát... Příběh samotný by ve své době u nás zcela určitě přinejmenším skončil v trezoru, spíše by vůbec nevznikl... Není to sice film převratný, ale podívat se na něj rozhodně dá! (30.07.2007)

Moje první zkušenost s tvorbou Károly Makka a musím uznat, že velmi pozitivní. Film natočený podle autobiografických povídek Tibora Déryho Láska a Dvě ženy oslavuje mravní sílu, víru, lásku. V úvodu sledujeme dialog dvou naprosto odlišných žen. Stařenka a její snacha se baví o někom dalším. Je jím manžel snachy, tedy syn stařenky. Matka si myslí, že natáčí film v Americe. Její syn je ale delší dobu ve vězení. Makk v tomto filmu použil do té doby nezvyklou techniku střihové skladby. Rychlým střídáním vzpomínek, imaginací a reálna se snaží napodobit způsob, jakým pracuje lidské myšlení. Dále bych rád vyzdvihl kameru Jánose Tótha a herecké výkony dvou hlavních představitelek ženských rolí Lili Darvas a Mari Töröcsik. (18.02.2007)

Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] (15.01.2017)

Lili Darvasová představuje umírající ženu, která žije sama se svojí opatrovatelkou. Již neopouští svoji postel a své myšlenky před smrtí upíná na svého syna. Žije v mylné představě, že je její syn ve Spojených státech amerických. Umírající žena je pravidelně navštěvovaná svou snachou Mari Töröcsikovou, která ví, že její manžel se bohužel nachází ve vězení. Nosí své tchýni květiny, falešné dopisy od syna a vede s ní dlouhé konverzace. Manžel a syn se z vězení vrátí, ale jeho matka se ho už nedočká. Snímek je velmi emocionálně zabarven. (17.02.2012)

Károly Makk v komorním dramatu reflektuje následky maďarského povstání a pozdním návratem, ale i nepřílišnou doslovností mi evokuje Michalkův pozdější film Pět večerů - čekající žena, muž vracející se z vězení. Tady je ale navíc Lukyna péče o stánoucí tchýni, kterou vytrvale přesvědčuje o tom, že syn ve skutečnosti pěstuje zdárnou kariéru filmového režiséra v Americe. Právě mozaikovité vzpomínky umírající ženy na své mládí vytváří parametry a dělají snímek formálně rafinovaným (a připomínají Sindibáda, který je na takovéto parametrické naraci založen úplně celý). (09.01.2012)