451° Fahrenheita

Krásný SF, kde nejsou hlavním důvodem existence triky, ale obsah. To už se často nevidí ani v literatuře (kde to nejsou triky ale akce a technické zázraky atd). 451 stupňů Fahrenheita je na motivy stejnojmenného románu Raye Bradburyho. Jde o štěstí a klid společnosti, protože nespokojená společnost vytváří prostředí vhodné pro revoluci a to se pánům u vesla nikdy moc nehodí do krámu. Takže zrušte problémy a u moci se udržíte déle. Ještě malá vsuvka k předloze. Konec filmu je úplně jiný, než u Bradburyho, přestože má stejné vyznění. V knize to bylo tak, že renegáti měli drogu, která připomene člověku všechno, co kdy udělal nebo četl. A o to šlo, ne že by byli lidé knihy. A za další, Montagův útěk nebyl nijak snadný, musel prchat před mechanickým slídičem a spoustou policistů a jiných pronásledovatelů. A konec byl trošku pochmurnější, protože začala atomová válka a tak se vědci a vzdělanci vrátili a doufali, že jich a knih bude opět potřeba. (05.02.2006)

Svérázná, co svérázná, osobitá Truffautova adaptace Bradburyho vize současnosti. Aspoň já mám ten pocit, vždyť se stačí rozhlédnout kolik lidí čte a případně co čtou. Vše se zjednodušuje tak moc, že nejsme daleko od stádia, kdy nebudou nikde žádné nápisy. A to ani úvodní titulky k filmům (mimochodem puntičkářská stylizace světa bez jediného písmenka se Truffautovi povedla na jedničku s hvězdičkou, ostatně vůbec celá atmosféra "chladné strohosti"). Na druhou stranu se zbavíme všech těch bulvárních výkřiků kolem nás plných x-desítek vykřičníků za každou pomluvou. Takže se nedivte, že si jdu rozdělat svých 451 fahrenheitových stupňů. Začnu u dnešního Blesku (!!), včerejšího Paparazzi (!!!) a plynule přejdu k archivním číslům Hromu (!!!!!!!!). Truffaut jako tvůrce tedy nezklamal. Ale jako člověk ano. Tolik krásných knih nechat shořet pouze kvůli mrzkým pohyblivým obrázkům. Na to nemá právo prostě nikdo... Ani geniální filmaři. Zvláště, když jednu z nich už roky neúspěšně sháním. To máš u mě François! (26.03.2008)

Myslíte si, že 40 let stará sci-fi nemůže fungovat? Ale ano, protože tenhle film není založen na žádných velkých tricích ale na myšlence (ve které nemusí jít zdánlivě jen o knihy) a skvělé atmosféře postavené především na náznacích a obav z tušeného. Důkaz, že účinku může být dosaženo velmi jednoduchými prostředky, a že film si tak může daleko lépe uchovat svou působivost a nadčasovost. Ovšem bez vynikající hudby by možná měl jen polovinu z obojího. (15.10.2005)

Méně je někdy více. Truffaut to dobře věděl, a proto strohá architektura a jednoduché triky nejsou na škodu, naopak skvěle dokreslují pochmurnou atmosféru uniformované orwellovské společnosti. Jedinečná atmosféra, Truffautova invenční režie a Bradburyho předloha - tohle když se spojí, nemůže vzniknout nic jiného než působivé filmové dílo. (11.05.2003)

Vcelku verná adaptácia. Až na to, že dôraz nie je kladený na vzťah jedinec-spoločnosť, ale na medziľudské vzťahy. Namiesto čítania sa tu rieši skôr cítenie (precítenie). Hlavný hrdina nevzdoruje prísne organizovanému režimu zo strany štátu, prieči sa mu hlavne režim, do ktorého upadol vo svojom súkromnom vzťahu. Nepamätám si, že by mi pri čítaní Bradburyho predlohy (pravda, roky rokúce dozadu) napadali podobné myšlienky. A nemám pocit, že sa jej Truffaut spreneveril. Len si dovolil pozmeniť optiku - zostal v tom istom svete, pozornosť však preniesol inam. Neokázalo, s úctou... ale so zdravým sebavedomím obrovského talentu, ktorý sa nebojí vnímať rozpory a predkladať nečakané paralely. Vedel čo nakrúca! (04.02.2009)