451° Fahrenheita

Mým snem je vlastnit nehořlavý dům, ve kterém se budu se znuděnými manželčinými sestřenkami dívat na minimálně dvě telenovely na dvou telestěnách najednou, protože se již nenechám ani na chvíli ohlupovat těmi nebezpečnými knihami. A jako poděkování za to, kolik dává náš stát svým občanům svobod (zdroj: TV, rozhlas, tisk), začínám pálit knihy a udávat sousedy, aby na tom světě bylo ještě líp. (12.04.2013)

Po zhlédnutí Fahrenheita 451 mi v hlavě zůstali velice rozporuplné pocity. Nápad zaměřený výhradně na pálení knih, aby se lidi odprostili od osvobozujicích myšlenek je trochu nedotažený, scénář má mnoho chyb a některá místa působí až moc naivně (schopnost každého člověka uchovat si v mysli po celý svůj život kompletní obsah knihy). Triková stránka zrovna neoslní, jenže ta režijní a hudební už ano. Celkové zpracování se povedlo a dobrá práce kamery je dalším plusem. Škoda nevyužitého potenciálu této nepěkné budoucnosti, chtělo to si s tim ještě víc pohrát, což není přímá chyba filmu ale jeho knižní podoby, ze které snímek vychází. Jinak ale spokojenost. [7/10] (12.04.2010)

Pálení knih v zájmu natočení filmu je přinejmenším diskutabilní (rozuměj neomluvitelné), i když jej měl na starosti takový filmařský velikán jako François Truffaut (ke všemu sám slovutný knihožrout!), ale jeho do detailu propracovaná adaptace Bradburyho vize sterilního orwellovského světa, který je prostoupen chladnou racionalitou, odosobněností, citovou vyprahlostí a absencí psaného a tištěného slova, a který je ovládán absurdně zjednodušujícími médii provádějícími na svých divácích důkladný brainwashing, je jedním slovem fantastická. Zajímavé je i to, nakolik se mu (s vydatným přispěním hudby Bernarda Herrmanna násobící emocionální účinek) zdařilo zachytit lidské zaujetí ohněm - to jak člověka přitahuje a odpuzuje zároveň. Veškeré scény s upalováním literárních skvostů jsou - a teď mne jako latentního knihovníka a bibliofila ukamenujte k smrti v knižním smyslu - uhrančivé a děsivě magické. V součtu s delikátně zvráceným smyslem pro humor a jedinečnými formálními specifiky, která tvorbu poučeného teoretika i nadšence Truffauta provázejí jako věrný Sancho Panza, mi vychází velmi silný a kvalitní film, film, jehož ledový žár donutí zádumčivé k hlubšímu zamyšlení a bojácné k urychlené úschově těžce nabytých svazků z dosahu požárnické moci... (05.04.2009)

9 z deseti knihomolů páchá po zhlédnutí 451 stupňů Fahrenheita seppuku kovovou záložkou (kde jsou mé painkillers?!?). V dobách, kdy místní soudruzi neměli ani černobílou televizi o rozměrech 10cm x 10cm, buržoustům za kanálem La Manche visela na zdi normálně plazmová televize! S Bradburyho předlohou jsem ještě tu čest neměl, ale po zhlédnutí tohoto výborného snímku se ve frontě nepřečtených knih posunula tak o stočtyřicet míst dopředu. Slušné scífko, byť 1984 je přeci jen krapet jinde. (16.06.2019)

451° Fahrenheita - teplota, pri ktorej sa papier vznieti a horí. Slávne dielo môjho obľúbenca Raya Bradburyho je ťažko sfilmovateľné, a v 60. rokoch to bolo ešte omnoho ťažšie. Dnes, keď už sme sa k jeho myšlienke priblížili na dohmat sa síce knihy ešte nepália, ale tiež už málokoho zaujímajú a naše LCD, LED a 3D telesteny chrlia na nás tak idiotské telenovely, reality show a sitcomy, že presahujú aj spojenú fantáziu Bradburyho s Truffautom. Možno by bolo možné nakrútiť remake, len by to muselo byť "voľne podľa Bradburyho", nie doslovne, ako to poňal Truffaut. Aj keď jeho filmu nie je možné uprieť atmosféru a invenčnosť, predsa len pôsobí príliš jednoducho, strojene a prvoplánovo. A tak, síce nerád, ale musím ísť s hviezdičkou dolu. O nadčasovom alebo dokonca o kultovom filme v tomto prípade nemožno hovoriť. (18.07.2012)