451° Fahrenheita

451 °Fahrenheita není ničím víc ani méně než důstojnou adaptací známého románu Raye Bradburyho. Vzpomínám si, že např. Mel Gibson si opakovaně pohrával s myšlenkou na remake a určitě nebyl sám. Můžete přisypat pár milionů, přidat řadu efektů, ale bez zásadní revize původního textu se s tímhle kouskem nic dělat nedá. Nemám totiž ani ten nejmenší problém s Truffautem, dokonce bych řekl, že ten jeho tradičně chladnější odtažitý filmový styl k příběhu perfektně sedne, jako spíš mám problém s literární předlohou. Bradburyho zobrazení totality považuji za nepřesvědčivé a vzpouru proti systému za naivní. Bradbury tvořil v době, kdy televize získala dominantní pozici na poli distribuce informací a lehká televizní zábava rychle převálcovala dobově naivní představu o "zušlechťování" mas pomocí televizních přenosů oper a naučných dokumentů. Bradburymu se zdálo, že vyšší kultura podlehne v souboji s povrchní popkulturou a zánik kultury povede k nastolení totalitního systému. Jenže tohle podobenství skřípe z více důvodů. Knihy nejsou žádnou baštou vyšší kultury, je jenom médiem, které může mít ten nejrůznější obsah a kvalitu, stejně jako film nebo televizní pořad. S výjimkou šíleného experimentu rudých Khmérů, kteří toho ale sebrali obyvatelům mnohem víc a v podstatě všechno, nikoho ani nenapadlo knihy zlikvidovat, spíš se jim, obvykle s velkým úspěchem, dařilo knihy ochočit. Bradbury by kulil oči na milióny výtisků prominentních autorů a propagandistické spisy v leckteré diktatuře. Přežívání a úspěch režimu nesouvisí ani tak s velikostí knihoven a dotacemi na kulturu, jako spíš s (ne)schopností populaci nasytit a zabavit konzumem. Diktatury ve východní Evropě určitě nepadly proto, že by se v nich nesměly hrát hry Václava Havla nebo nemohla zpívat Marta Kubišová, ale proto, že je konzumně vyhladovělé obyvatelstvo vyměnilo za plné obchody po vzoru západní Evropy. Čínský autoritářský systém úspěšně přežívá i s cenzurou jen proto, že ekonomika Číny jde nahoru, a extrémně protikulturně zaměřený netolerantní náboženský systém v Saudské Arábii důkladně vykrmené ropou hovoří za vše. Truffautovi se nedá upřít dobrá ruka při volbě herců hlavních postav (snad jen manželku jsem si představoval unylejší), působivost některých scén (vnitřní boj udavače) a především atmosféra (rudé požární auto zlověstně se řítící ulicemi). Přesto ve filmovém světě už dnes najdu daleko zajímavější a mrazivější distopie. Celkový dojem: 60 %. (30.04.2013)

Veľmi poctivé vizionárske dielo, ktoré neskôr v mnohých podobách rozvíjali mnohí filmári. François Truffaut si na svoje prelomové dielo (jediné v anglickom znení a prvé s farebným obrazom) zvolil predlohu, ktorá bola preňho určite výzvou. Hodenú rukavicu však zdvihol s hrdosťou, všetko si postavil podľa svojho a ručník do ringu nehodil až do konca. Bezproblémový priebeh filmu však trošku narúšajú scény, ktoré mali byť viditeľne prielomom v deji, no absencia poriadnej dávky napätia je citeľná a nezachraňujú ju ani skvelí herci, či skvelá réžia. Réžiu by som však chcel ešte raz vyzdvihnúť. Jednoduché nápady použité vo filme ma naozaj fascinovali. Aké jednoduché je spraviť vizionárske sci-fičko za pomoci jednoduchých a hravých dizajnérskych návrhov a správnych lokácií. 70%. (04.10.2009)

Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky. (18.09.2014)

Problém je, že všechno, co je v tomto filmu dobré, ba výtečné, je převzato z knihy. Těžko se přenáším přes tu americkou šedesátkovou naivitu a expresivně dobrácké herectví. O to hůře, když vím, že za dva roky natočí Kubrick 2001 a Leone Tenkrát na Západě. Vtípek s Rayem Bradburym a Pýchou s Předsudkem potěšil. V jedné věci má film však naprostou pravdu: "Etika od Aristotela! Kdokoli si ji přečte, začne si myslet, že je lepší než ten, co ji nečetl" -) (14.04.2010)

Adaptaci knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Sugestivní scény pálení, nejhoršího zločinu proti intelektu, tomu odpovídají. Společně s vypuštěním textu úvodních titulků nejlépe dokazují režisérovu nápaditost: mezi pálenými výtisky můžete zahlédnout mimo jiné Cahiers du cinéma a k podpalu je ironicky určeno také dílo slavného paliče minulosti – Mein Kampf. Má fantazie nestačí k představě toho, jak na place probíhala komunikace mezi anglickou herečkou (Julie Christie), německým hercem (Oskar Werner) a francouzským režisérem. Jestli bezproblémově, nedovedu si vysvětlit, proč všichni hrají jako pod vlivem sedativ. Někdo pravděpodobně neměl jasno v tom, co chce. Postavy a jejich charakteristiky v tomto případě asi – na rozdíl od myšlenek, jež nesou – nejsou tolik podstatné, ale jejich strnulost mi bránila lépe pochopit a cokoliv pocítit. Ještě hůře dopadla výtvarná stránka. Nedokázal jsem potlačit dojem, že krom těch pár nefuturisticky vyhlížejících budov a jejich obyvatel nic dalšího neexistuje, že jde jen o jakési umělé hřiště, kde musí být odehráno to podstatné, na věrohodnost pozadí nehledě. Jízlivých poznámek na vrub mizerných triků se vzhledem k době vzniku zdržím (ač o pouhé dva roky později vznikla Vesmírná odysea). Co se týče premisy, (jenom a pouze) kvůli které celý film vzniknul, za nadčasové považuji varování před nebezpečným vlivem televize, jež nikoho nenutí myslet, ale „nadějeplný“ konec mi přišel hodně patetický. Navíc více nerozpracovává další podnětný motiv – důležitost kreativního myšlení. Věci ztratily svůj původní význam, neboť je lidé daným způsobem přestali používat. Objevit nový způsob znamená začít samostatně uvažovat (SPOILER: když Montag použije plamenomet jako zbraň). 70% Zajímavé komentáře: Melies, dwi, mm13, Lavran, jondzavid (02.06.2010)