451° Fahrenheita

Čtvrtý film, který jsem od Truffauta viděl a doufal jsem, že by mě mohl hodně překvapit. Námět se doslova nabízel. Během sledování jsem si ale vcelku rychle uvědomil, že u námětu také víceméně zůstanu. Ostatně jak říká uživatel Enšpígl. Film je dost bez emocí. K hereckým postavám si nejde udělat vztah. A to je hodně těžké, protože já osobně bych ve světě plného fašistů potřeboval někoho, ke komu bych se upnul a doufal, že bude lépe. Tady jsem v těch 112ti minutách neviděl nic. Jenom jsem nahlédl do světa, ze kterého mi bylo zle. Ostatně stejně tak neosobní mi přišel i film 1984, který je na obdobné téma. (21.09.2014)

Antiutopická vize společnosti s řadou pro nás apokalyptických represí je látkou pro Truffauta poměrně netradiční a o to zvláštnější. Lidé zhypnotizování prostřednictvím stěnových obrazovek, vytvářejících realitu zdánlivě dokonalého světa, stimulanty potlačující elementární lidské emoce a hlavně striktní zákaz jakékoliv knihy je v režisérově pojetí až dechberoucí. Nádech francouzského espritu by tu bylo zbytečné hledat, stejně jako americkou akčnost. Film oplývá sugestivní atmosférou, v níž nehraje zásadní roli věda, ale postavení člověka (lidstva) v takovéto realitě. Kontrastem této pseudoidylické společnosti jsou pak lidé-knihy, jejichž priority jsou diametrálně odlišné, avšak ve svém důsledku působí paradoxně taktéž (knihy se pro ně stávají až jakousi mýtickou modlou, opět ohraničenou realitou). Středobodem pak zůstává ústřední hlavní pár (Montag a Clarissa) balancující na hranici obou těchto světů. Ačkoliv sám Truffaut označil tento film jako nudný (Mám ten film docela rád, když ho vidím po kouskách nebo tři kotouče za sebou, ale když ho vidím od začátku do konce, připadá mi nudný), pro mě osobně je jeden z důležitých pilířů žánru (science) fiction. (29.10.2004)

Svérázná, co svérázná, osobitá Truffautova adaptace Bradburyho vize současnosti. Aspoň já mám ten pocit, vždyť se stačí rozhlédnout kolik lidí čte a případně co čtou. Vše se zjednodušuje tak moc, že nejsme daleko od stádia, kdy nebudou nikde žádné nápisy. A to ani úvodní titulky k filmům (mimochodem puntičkářská stylizace světa bez jediného písmenka se Truffautovi povedla na jedničku s hvězdičkou, ostatně vůbec celá atmosféra "chladné strohosti"). Na druhou stranu se zbavíme všech těch bulvárních výkřiků kolem nás plných x-desítek vykřičníků za každou pomluvou. Takže se nedivte, že si jdu rozdělat svých 451 fahrenheitových stupňů. Začnu u dnešního Blesku (!!), včerejšího Paparazzi (!!!) a plynule přejdu k archivním číslům Hromu (!!!!!!!!). Truffaut jako tvůrce tedy nezklamal. Ale jako člověk ano. Tolik krásných knih nechat shořet pouze kvůli mrzkým pohyblivým obrázkům. Na to nemá právo prostě nikdo... Ani geniální filmaři. Zvláště, když jednu z nich už roky neúspěšně sháním. To máš u mě François! (26.03.2008)

Krásné, úžasné a perfektní. Čistě a barvitě natočený příběh z totalitní společnosti naší budoucnosti, v které lze nalézt mnoho shodného s dobou v které žijeme teď. Z hasičů, kteří od nepaměti ohen hasili se stali muži, kteří mají za úkol ohen tvořit a spalovat jím všechny knihy. Knihy, které jsou šancí pro lidi, aby samostatně mysleli a rozvýjeli sama sebe bez ohledu na okolí. Už jen pohled na ten rudě červený hasičský vůz a všechny ty pány hasiče jak hrdě stojí a drží se vozu, který právě vyjíždí na další ohnivou jízdu. Hlavní hrdina je jedním z těchto hasičů a vždycky patřil mezi nejhorlivější požárníky, ale co z takového muže může udělat jedno setkání s knihou? Jedno porušení zákonů. Jen taková jedna malá věc, která má asi 100 stránek dokáže pořádně změnit pohled na svět pro člověka, který byl nucen vše vidět v barvách svých nadřízených a ideologie. PS: je pěkné pozorovat, že i systém SAFEGE (ta závěsná dráha na začátku filmu), vystavěný v roce 59 ve filmu z roku 66 vypadá natolik nezvykle a futuristicky:) (12.06.2006)

Pravděpodobně sklouznu při hodnocení filmu k hodnocení celého večera, který byl s filmem spojený. První návštěva kina Aero mě uchvátila. Parádní atmosféra, kterou pomohlo nastartovat i kafe s borůvkovým koláčem a dalo vzpomenout na Moje borůvkové noci. Samotný film pak už jen dokreslil skvělou náladu večera a dovolil mi si odškrtnout další klasickou filmovou adaptaci ze svého imaginárního seznamu. 7/10 (20.10.2012)