Muž, který měl rád ženy

Je až neuvěřitelné, že film s tolika krásnými ženami může být tak fádní. Na druhou stranu Denner hraje svého nonšalantního "dolňáka" s takovou bravurou, že by mu z fleku podlehla i současná silně militantní feministická lesbička. Přesto mi přišlo, že spíše než Truffautova láska k ženám z toho byla cítit jeho vášeň ke knihám. PS: Jinak je to taková dosti věrná adaptace Pshimiho komentářů reflektujících jeho avantýry. Úplně jsem ho v tom viděl, bohemáka ušatého. (03.12.2008)

L’Homme qui aimait les femmes je názov knihy, ktorú napísal snáď najväčší zvodca žien od čias nechválne známych sukničkárov Giacoma Casanovy a Dona Juana, tentokrát menom Bertranda Moranea, ktorý sa o „nežnom pohlaví”, vyjadruje vskutku nadštandardnou citáciou, veď posúďte sami: „Ženské nohy sú kompasy, ktoré sa prechádzajú svetom krížom krážom a dávajú mu rovnováhu a harmóniu,” pritom hneď úvodná scéna predznamenáva mimoriadne smutnú udalosť, vzťahujúcu sa práve na „poslednú cestu” Bertranda Moranea. Momentálne sa síce nachádzam na konci cesty tohto protagonistu, keď som ďalej zvedavý nielen na to, čo jej predchádzalo, t.j. ako k tomu vlastne došlo, teda konkrétne za akých okolností, ale najmä ma obzvlášť zaujímal obsah tejto vizuálnej knižky (časť jeho života), ktorú som si mimochodom počas sledovania i dôkladne prečítal, keďže mi režisér ponúkol množstvo užitočných stránok samých retrospektív, vďaka čomu som sa postupne zoznamoval s týmto „sympatickým záletníkom”, ktorý obšťastnil toľko nevšedných žien, až sa obyčajnému človeku poriadne zatočí hlava, čo chce mať vzťah len s jedným partnerom, čiže pre potenciálne páry sa jedná o nevhodné spestrenie akéhokoľvek večera ?! No na druhej strane si zase myslím, že je film i napriek tomuto "handicapu" vhodným pre akékoľvek poblikum, keď si v ňom každý určite niečo nájde, a to pritom ani nezáleží na tom, či je divák akurát sám/sama, alebo zadaná, zasnúbená, vydatá, rozvedená, či povedzme i vdova a podobne aj v opačnom ponímaní, keďže všetky tieto vedľajšie, ženské postavy, sa vyznačujú najrôznejšími vlastnosťami, ktoré hlavná postava v podaní Charlesa Dennera dopredu netuší, a o to sú jeho reakcie zaujímavejšie, čomu tiež dopomáha i samotná forma, ktorú si Truffaut so svojim dvorným kameramanom Almendrosom zvolili, a súčasne dotiahli až do konca, čo je vôbec z môjho pohľadu značne radostný dôvod na samotné sledovanie a vychutnávanie si jednotlivých záberov medzitým. Herec podáva jednoznačne svoj najlepší výkon, čím mám na mysli, že si kradne film len pre seba, i keď je obklopený množstvom šarmantných francúzskych herečiek, trebárs Brigitte Fosseyová, Geneviève Fontanelová, Leslie Caronová, atď. Na základe predchádzajúcich skutočností, sa napokon vyrysovalo plné hodnotenie, ktoré si podľa mňa tento excelentný počin zaslúži. (20.08.2022)

Truffaut strčil koule do drtičky odpadů a nejen že mu nádobíčko přežilo, ono se vrátilo silnější než dřív a ještě k tomu našel spoustu zajímavostí jako cenný známky, peníze a šperky. Dalo by se v případě tohoto filmu mluvit o velmi hloupém nápadu, který není možné zrealizovat vkusně. To se ovšem Truffautovi z důvodu více než pochopitelného - je úžasný režisér a hlavně moc dobře věděl, o čem točí - povedlo znamenitě. Takhle dobrý film by nikdy nemohl vzniknout, kdyby příběh psala osoba tradičně smýšlející v oblasti vztahů. "Ty nemiluješ lásku, ty miluješ představu lásky." Na rozdíl od většiny současných casanovských děl zde nejde o ego, o reputaci, ani se nehledá pátá osudová láska. Případ zdejšího hrdiny je mnohem více anticky tragický. Naprostá samota a sebetrýznění. Přesto spokojenost a úspěch. Hlavní postavě fandíme, protože cítíme upřímnost vůči sobě, byť ve vztahu k ženám je roboticky chladný a nedovolí víc než chvilkové pozastavení, jedno dvě čísla, ale určitě si neber župan a nelehej ke mně, taxík už čeká. (27.10.2014)

Muž, který měl ženy rád a v knize, kterou napsal, je miloval. Byl tohle také přístup Truffautův, který místo psaní natáčel filmy? Anebo si čestnou roličku na hrdinově pohřbu střihnul pouze z obdivu k Hitchcockovi, jenž ve svých dílech činil totéž? Propojenost schopnosti nemilovat příliš vroucně, ani příliš málo, s „věčným“ a vyzpytatelným uměním, především literaturou, není tak elegantní jako v dřívějších filmech, ale několik nápadů (police bez knih jako sex bez lásky) opět svědčí o režisérově mimořádně citlivém přístupu. Film je bohužel dlouhý jako nohy Bertrandova vysněného objektu. Spíše ještě delší a jelikož šikovněji nevyužívá nabízející se možnosti vícero-násobného čtení (jedné knihy), působí poněkud stereotypně. Nejvíce v posledních třiceti minutách, jež pro mne byly, s morbidní jiskrou v oku přiznávám, pouze čekáním na to, jak přesně Bertrand zemře. Což je škoda, protože z toho mohlo vzejít nádherná óda na – po inteligenci a úsměvu – nejkrásnější část ženského těla (ano, taky jsem dolňák). 70% Zajímavé komentáře: DaViD´82, genetique, Trisha (23.12.2008)

Jak by vypadal McQueenův Stud natočený o 4 dekády dříve? Asi nějak takhle. Truffaut natočil film, který by z dnešního pohledu získal jedno velké "me too". Narozdíl od syrového Studu totiž posedlost sexem poetizuje. V 70. letech naprosto očekávaný a společensky přijatelný postup, který by dnes pravděpodobně neprošel. Na druhou stranu oceňuji, že Truffaut i přes nezpochybnitelnou adoraci objektivizace ženského těla nechává hlavního hrdinu při určitém úhlu pohledu trpět, akcentuje jeho nezdravou posedlost a filmu tak dodává vícevrstevnatý rozměr. 7/10 (02.06.2018)