Hamlet

Ve chvílích zoufalství byl Branaghův Hamlet tak vtipný, hravý a myšlenkově plodný, že jsem měl místy chuť film zastavit a zatleskat té kouzelné, hořkosladké kreaci. Dialogy i monology byly fantastické, ovšem to je věc Shakespeara, jeho překladatelů...nikoliv filmařů. Pro mne první Hamlet, první Branaghova adaptace klasika a celkově silně pozitivní dojem. Ikdyž jako herec mě Kenneth přesvědčil bez jediné pochyby, zatímco u režie bych potřeboval 242 min. verzi a ne toliko zřejmý a až příliš citelný střih. Taktéž konec mi přišel poněkud uspěchaný. Branagh herec 100%, Shakespearovi dialogy 100% Celkově ovšem za 80% (14.12.2011)

Nevadí mi novátorské pojetí. Vadí mi, když je novátorské pojetí v zajetí starých forem. Kenneth Branagh je jistě shakespearovským hercem a znalcem par excellence, ale tady šlápl naprosto vedle. Z temné hamletovské atmosféry nezůstalo v jeho pojetí ani zblo, zato teatrálnosti tam byla přemíra. Jak civilním se vedle něj jeví Sir Olivier i Mel Gibson. Velká škoda. Jak zajímavé bylo zasadit děj přímo do království dánského a jak zbytečné... (18.11.2015)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)

Naprostá pecka, nejlepší filmový Shakespeare z toho, co jsem zatím viděl. Typově překvapivé obsazení, mraky energie, citlivé drobné aktualizace, kongeniální hudba, ale hlavně: Hamlet je jako kaleidoskop, o kousek ho pootočíte nebo s ním zatřesete a je to najednou úplně jiná hra, má v sobě spoustu rovin významových, emočních, příběhových, a ještě jsem neviděl inscenaci, kam by se jich podařilo dostat tolik jako tady. Čtyři hodiny nepřetržité dialogové palby dají člověku pořádně zabrat (pomohlo by, kdyby byl v titulkách použitý některý modernější překlad), ale stojí to za to. (16.06.2013)

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)