Americká noc

V oskarovém La Nuit américaine se dozvíme, jak filmování funguje, jaké jsou příjemné i obtížné momenty a jak kino vytváří iluze. Truffaut je režisérem za kamerou i před kamerou a vykreslil tu obraz režiséra, který se jako matka stará o své filmové hvězdy, který je psychologem zabývajícím se jejich problémy a na place tvrdě pracuje a realizuje své představy._____Název filmu Americká noc je označení pro technický trik, kdy se za pomoci filtru denní nahrávky mění na noční. Zajímavý pohled je na herce, kteří jsou trochu jako malé děti a mají problém rozlišit mezi filmem a reálným světem a kteří své pocity snáze zahrají ve filmu, než že by je dokázali v reálném světě skutečně prožít._____ Magický dojem umocňují lyrické sekvence s podkresem klasické hudby. Jen málo filmů se povede tak, že jsou bezchybné, naprosto dokonalé. Řekl bych, že toto je jeden z nich. Něco jako Melvillova Armáda stínů nebo Wilderovo Some Like It Hot. Tady navíc autor přenáší na diváka své nadšení pro film. . Produkce: Les Films du Carrosse (12.06.2017)

Nenapadá mě přesnější výraz než „hemžení“. Neustálé hemžení lidí, kteří žijí filmem, lidí, kteří žijí ve filmu. Scházejí se a rozcházejí, domlouvají a dohadují, pomlouvají a chválí. Jsou roztomilí, směšní i nešikovní. Jsou obyčejní a přesto je na nich něco zvláštního, něco, co jim dodává punc jedinečnosti. Jsou jací jsou, žádná z jejich chyb mi nevzala touhu být členem stejné rodiny, dělat stejně marnivou práci. Milovat film. ___ Americká noc se léty vychvalování mezi cinefily propracovala do pozice „opovažte se ho nemilovat“ filmu, přitom k oslovení diváka sama používá nanejvýš nenucených prostředků. Truffaut si svých diváků, hýčká, nikdy se nesníží k vykonstruované hře na city. Proto všechny ty mikropříběhy mohou na někoho působit neučesaně, některé dokonce zbytečně. Mě svou pestrostí bavily a po dlouhé době jsem si u nějakého filmu přál, aby trval déle. Otázkou je, jste-li nutně odsouzeni do role zachmuřeného pozorovatele, když vás bavit nebudou (jako manželka produkčního, pletoucí uprostřed všeho vzruchu nevzrušeně svetry)? Ukojí vaši touhu po vyšším umění scénář, protkaný v druhém plánu nádhernými odkazy na slavné tvůrce? ___ Muset si v rámci filmů o filmu vybrat mezi propracovanějším, cyničtějším, ale hůře stravitelným Hráčem Roberta Altmana a Americkou nocí, už jen za vizualizací Ferrandovy vzpomínky na promyšlenou krádež fotosek Občana Kanea (který údajně změnil Truffautův život) dám přednost filmu, u nějž jsem ani okamžik nezapochyboval, že vnikal s radostí a pro radost. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Jeanne (18.12.2008)

,,ČO JE TO TEN VÁŠ FILM? ČO JE TO ZA POVOLANIE? VŠETCI SPOLU SPIA, TYKAJÚ SI, VŠETCI SA PODVÁDZAJÚ A HROZNE KLAMÚ. TAK ČO TO JE? JE TO NORMÁLNE? MNE SA TEN VÁŠ FILM HNUSÍ, JE MI ODPORNÝ. NENÁVIDÍM HO!" __ Zaujímalo by ma, či postava Truffautovho režiséra vychádza zo skutočnosti a aj pri iných svojich filmoch sa správal ku členom štábu tak zhovievavo. Inak som sa počas sledovania dozvedel čo-to z technickej stránky filmu, o čom som dovtedy nechyroval. Krásnu snovú scénu u mňa prekonáva Truffautovo počúvanie hudby cez slúchadlo počas ktorého otvára balík s knihami o Bergmanovi, Godardovi, Hawksovi či Hitchcockovi (s ktorým viedol slávne rozhovory). A napokon je tu ešte prenádherná Jacqueline Bisset s jej tmavými zmyselnými očami. (2548. hodnotenie, 227. komentár k filmu) (07.11.2018)

Velmi pěkný a kultivovaný film, byť mě přece jen nedostal na 100% - hlavně zpočátku jsem to vnímal poněkud rezervovaně. Při sledování jsem si konečně uvědomil, jak moc se na Americkou noc odkazuje v Zelenkově filmu Ztraceni v Mnichově (protože jsem až dosud tuto Truffautovu klasiku neznal, nemohl jsem ani poznat narážky na ni). Rovněž se mi hlavou honilo, jak ve mně už dlouho roste nesmírný respekt, který k Truffautovi chovám - natočit takový film muselo být nesmírně náročné (dovedu si celkem představit, jak musí být na place komplikované neztratit se v tom, co je natáčení "jen jako" a co "doopravdy", a to není jediný důvod, proč na mě tento film udělal tak silný dojem). Film mě obecně hodně bavill výtečným obsazením a krásnou hudbou (Georges Delerue mě už před časem ukouzlil svou hudbou ke Godardově filmu Pohrdání) a celkově si myslím, že je to spolu s filmem Život v oblouznění asi nejlepší film ve filmu, jaký jsem zatím viděl. (20.02.2017)

Rozhodně ne dokonalý film. Tempo místy drhne a i Truffaut občas šlápne trochu vedle, ale co naplat, když je tahle filigránská pocta kinematografii natočená s takovou láskou, že jí žádný filmový fanoušek nemůže odolat. Když Truffaut vyskládává na stůl knížky se jmény svých vzorů nebo krade fotosky z Občana Kanea, jako by mluvil za všechny osůbky na světě, které omámily roztodivné příběhy a zhmotněné sny na celuloidu. (11.07.2004)