Marná lásky snaha

Tohle je snad první (a doufám, že i poslední) adaptace některého ze Shakespearových příběhů, která se mně nelíbí. Tedy není to úplná katastrofa, ale přesto mám spoustu výhrad. Jednak přenesení děje do 20.století. Jednak takřka doslovné citování všech dialogů (což u jiných "shakespearovských" filmů naopak vítám, ale tady to souvisí právě s dobou, do níž je film situován). Jednak Kenneth Branagh coby "mladík". Jednak hudební složka. No zkrátka mě tohle za srdce určitě nechytlo. Ale to, že je jinak Branagh skvělý režisér i herec a že Shakespeare psal vynikající příběhy, to pro mě platí i nadále - jeden film na tom nemůže nic změnit. (22.05.2003)

Propašovat do Williama Shakespeara ovci, která umře z lásky při vzletných verších o lásce ke sličné dívce z úst Kennetha Branagha a tvářit se přitom normálně a s nadhledem to chce odvahu. Ale udělat z toho jen tak mimochodem scénu, která Shakespeara okoření, ale nepopře nic z toho na čem stojí, tak to už chce skrytou genialitu a jestli jí někdo na Shakespeara má, pak je to Kenneth Branagh. Mně se to líbilo, pořád je v tom neskutečný cit pro Shakespeara říznutý nadhledem i lehoulinkou groteskou až kabaretního rázu, která se ale k dílu Marná lásky snaha celkem hodí. Dost se tady Branaghovi vyčítá, že si střihnul jednu z hlavních rolí – mladého zamilovaného přítele krále, byť mu zde bylo „již“ 39 let. Mně osobně to nevadí, protože pokud jde o Shakespeara věk postav neřeší skoro nikdo – v takovém Romeovi a Julii – má být Julii taky jen čtrnáct let, ale na divadle ji hrají herečky přes 25 let, Laurence Olivier si střihnul mladého dánského prince Hamleta v době, kdy mu bylo „už“ 41 let, jeho matku Gertrudu si přitom zahrála Eileen Herlie, která byla o dobrých jedenáct let mladší než Olivier. 80% (31.08.2013)

Nebudu se nijak tajit tím, že toto vesměs zatracované, pop-kulturní převyprávění literární klasiky, mě doslova nadchlo. Kenneth Branagh prokázal pro toto vyprávění neobyčejný cit, když se mu podařilo velmi umě (doslova) tančit na hranici mezi originálním uměním a prachsprostým kýčem, která sice není tak tenká jako u Moulin Rouge!, ale to už je jsem v trochu jiné lize. Veršované dialogy (poklona před českým dabingem), unikátní pěvecká a dechberoucí taneční čísla, jsou hlavními pilíři Branaghova úspěchu, na který je náležitě hrdý a z jeho filmařiny lze kromě radosti z práce cítit i obdiv k Shakespearovu dílu, což nejvíce dokazuje v humorných scénách, kterých je nejenom že nespočet, ale všechny jsou „na úrovni“. Moje jediná výtka tak snad bude směřovat jenom k občasné strnulosti některých scén což bohužel v devadesáti minutové stopáži dokáže nepříjemně vyniknout a působit pak velmi rušivě. Naštěstí toho není moc, abych díky tomu musel slevovat z nejvyššího hodnocení. (21.07.2005)

Tak nízký hodnocení nechápu. Je to originální provedení Shakespeara, jaké se hned tak nevidí. Normálně si sice nepotrpím na modernizování klasických děl, (nikoli kanónů), ale tohle fakt můžu. Je to rychlé, zábavné, vtipné i dojemné, herci jsou vynikající, i použité písničky se k tomu hodí. Výborný film. (21.11.2011)

Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně se Marná lásky snaha hodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti. [65%] (10.11.2023)