Režie:
François DupeyronKamera:
Rémy ChevrinHrají:
Omar Sharif, Pierre Boulanger, Gilbert Melki, Isabelle Renauld, Lola Naymark, Anne Suarez, Isabelle Adjani, Guillaume Gallienne, Eric Caravaca, Mata Gabin (více)Obsahy(1)
Momo je 13-ročný fešák, ktorý žije s otcom na periférii Paríža. Doma to nemá ľahké matka odišla s iným chlapom, otcovi sa v práci veľmi nedarí a stále žije v napätí, kedy ho z nej vyhodia. A tak sa Momo radšej túla po okolí, užíva si život a stáva sa miláčikom miestnych prostitútok, ktoré mu čoskoro pomôžu stať sa chlapom. V škole života mu však najviac pomáha Ibrahim- majiteľ obchodu, kam chodí často nakupovať. Keď po otcovom odchode ostane Momo úplne sám, vytvorí sa medzi nimi blízky vzťah . Vyberú sa spolu na cestu do Ibrahimovej rodnej obce, ktorá navždy zmení ich život (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (55)
Belmondo má svoju nostalgickú rozlúčku s divákmi v podobe Muža a jeho psa a podobne sa javí aj Môj učiteľ Ibrahim ako jedno z posledných pripomenutí sa svojim fanúšikom Omara Sharifa. Preto nie je fér vyčítať filmu gýčovitosť, nostalgiu a zjednodušovanie kríženia kultúr. Treba to brať ako výhodu a nechať sa uniesť dobovou atmosférou a byť rád, že na staré kolená sa Sharif podpísal pod takto osobný projekt a nie pod nejaký oscarový akademický kalkul. Náboženské obkecy ma síce nebavili, priateľstvo medzi moslimom a židom sa predsa zaobíde aj bez čítania Koránu, ale je to iná kultúra a chlapi nakoniec určite pochopili, že toto puto bolo ešte dôležitejšie ako ich viera. Idem sa pozrieť von, v akom stave sú smeťáky na našej ulici. Dovetok zo súčasnosti rozhodol o vyššom hodnotení. ()
Pěkný pohodový dějově přímý film ze života. Spíš jakoby dokumentárně pojato, chybí trochu více napětí. Smířlivý film v tom smyslu, že nezáleží na národnosti, náboženství, stáří, záleží jen na tom, jakým kdo je. Trailer: http://www.csfd.cz/film/91301-muj-ucitel-ibrahim-monsieur-ibrahim-et-les-fleurs-du-coran/videa/ ()
Trochu moc idealistický a ve své druhé půli i naivní francouzský kosmopolitní film, takový ten ,,filmově" opojný cukrkandl, s hořko-sladkou příchutí dospívání, kdy to tolik pudí objevovat svět a ,,toužení svědí jak uhry pod mýdlem", kdybych si dovolil parafrázovat krásný příměr pana Kainara ... Film, který se zprvu tváří velmi otevřeně, ale pak se čehosi zalekne a místo realismu nabídne sentimentální road movie po Evropě (Mimochodem, zajímalo by mne, jak v 60. letech projížděli naši hrdinové autem přes Albánii, která byla v té době geopoliticky naprosto izolovanou zemí...). Škoda, ten začátek byl skutečně originální a retro atmosféra fascinující, navíc ono periferní předměstí Paříže vypadalo, jako kdyby se děj odehrával někde zcela mimo Evropu v arabském světě... ,,Aby jsi poznal, jestli je země chudá nebo bohatá, sleduj popelnice. Když vidíš popelnice a nikde okolo nebude smetí, je země bohatá. Když je smetí v popelnicích, není ani bohatá, ani chudá, je turistická. A když vidíš jen smetí a žádné popelnice, pak je to země chudá..." *** a 1/2 ()
Ačkoli tomu mé hodnocení nijak nenasvědčuje, je Ibrahim v rámci příbuzných snímků čistý průměr. Podobně jako většina z nich je obsahově „silný“. Tato síla tkví zejména v načrtnutí tíživé životní situace, tématu dospívání a situování do minulosti. Scénář se přímo vyžívá v používání berliček a pozlátka, aby skryl vlastní prázdnotu, a vlastně se mu to vcelku daří. Je opravdu úctyhodné, nakolik se dokáže film, který v podstatě řekne jen „Moje ruce, moje ústa.“ tvářit chytře. ()
Zvláštní film ve kterém se, i po usilovném přemýšlení, nevyznám tak jak bych chtěl. Chtělo by asi vidět více snímků od Dupeyrona. Chvílemi mi totiž film připadal upřímně upřímny a moc jsem si ho užíval, chvílemi na mne však působil jako smiřující agitka, která neví co vlastně vypráví. Proto se přikláním k názoru, že první, oddechová půlkabyla daleko lepší daleko lépe, ať kvůli své hudbe, příběhové freskovitosti či budouvání vztahu dvojice Sharif, Boulanger. Druhá půlka už pak jen uzívárá společnou cestu za štěstím a končí tak jak většina čeká. A tady se mi začal vkrádat nemilý pocit, režisérovy motivace rozdílných kultur, a film pro mě obrátil o 180 stupňů. Těžko říct. Přes to pěkné tři hvězdy. Ztráta času snímek určitě není a zejména v první půlce je film dostatečně poutavý (a to hned díky několika faktorům). "U Araba znamená, že je otevřeno od osmi do půlnoci, dokonce v neděli" ()
Galerie (25)
Photo © Sony Pictures Classics
Zajímavosti (3)
- V okamžiku, kdy se režisér rozhodl obsadit ho role Moma neherce Pierrea Boulangera, se Omar Sharif začal angažovat i v roli hereckého učitele nezkušeného kolegy. Boulanger osvědčil mimořádný talent a přizpůsobivost: dialogy filmu se rodily na základě improvizací, které inspiroval zkušený herec Sharif. (Siriuss)
- Důležitou roli ve vyprávění hraje populární hudba evokující atmosféru 60. let. Ve filmu zazní dobové hity Chucka Berryho, Maxe Friedmana, Timmyho Thomase, Jamese E. Myerse a Bobbyho Hebba. Zazní tu ovšem i písničky Johnnyho Hallydaye či Billa Haleyho. (Siriuss)
- Scénář, který Eric-Emmanuel Schmitt napsal s režisérem Françoisem Dupeyronem, producenti nabídli Omaru Sharifovi. Během zimních prázdnin trávených v roce 2002 v Káhiře (kde rodák z egyptské Alexandrie od čtyř let vyrůstal) si přečetl scénář Mého učitele Ibrahima a okamžitě pochopil, že titulní role mu nabízí jedinečnou příležitost. Téma se ho týkalo i osobně (pochází ze syrsko-libanonské rodiny, ale jeho syn se oženil se Židovkou). (Siriuss)
Reklama