Můj učitel Ibrahim

Můj učitel Ibrahim je absolutně oddechová věc. Když nad tím tak uvažuju, asi jsem ještě neviděl na ČT2 oddechovější a na mysl tak nenáročný film. První část se nese ve felliniovském stylu malých příběhů složených do jedné skládanky, která nám navodí krásnou atmosféru 60. let (tohle na mě zabírá prostě vždycky, trochu správné muziky, nostalgické kamery a je to tam). Druhá část, která už se vyloženě soustředí na popis vztahu Momo-Ibrahim už je dějovější, přesto nijak nevybočuje z nastolené pohody. Někdo by možná mohl říct, že snímek je až idealisticky naivní, mně to však do nálady sedlo výborně. Nějaká palčivější témata (náboženství, rodinné trauma) jsou tu záměrně jen lehce nakousnuta, aby nepokazila vyznění snímku, který ví, že má být hlavně pohlazením. (16.12.2008)

Nedá se říct, že by se na to špatně dívalo, neřestné předměstí Paříže je zde zachyceno s náladou 60. let, barevné filtry a dobová hudba výrazně umocňují nostalgické obrazy dětského vnímání světa dospělých. Co mi však nesedělo byl Ibrahim, jenž měl zásadně ovlivnit život chlapce, který se v podstatě vychovával sám a předat mu krom své náklonnosti také moudré rady do života. Potom jsem nepochopila, jakým výchovným fíglem byla ignorace chlapcových zbytečných krádeží a doporučení podávat otci kočičí paštiky nebo dolívat jakýmsi sajratem víno. A vůbec, celý jejich vztah vyzníval do prázdna, takové moudro pro moudro a ve finále rozdával rozumy v Ibrahimově zděděném krámku dospělý Momo - slabá pointa. (01.03.2009)

Líbila se mi atmosféra Paříže 60. let, oba hlavní herci to zahráli celkem dobře, ale příběhů o tom, jak nějakej moudrej stařec si vezme pod svoje křídla nějakýho bezprizorního kluka z úplně jiný kultury a něco ho "naučí", už se natočily mraky. S tim nikdo žádnou velkou díru do světa neudělá. V tomto případě asi mělo na diváky udělat dojem, že je to zrovna muslim se židem. To mi připadá teda spíš k míchu, ale holt se to musí brát s nadhledem. Film tak pozvolna ubíhá, nic moc se tam neděje. Momo se poflakuje po ulicích, občas si zaplatí nějakou kurvu, občas zajde do krámu, kde mu Ibrahim řekne nějaký "moudro", zažívá nějakou první lásku, občas něco řeší s fotrem... Nechci říct, že je to vyloženě nuda, ale trochu se to vleče. Posledních cca 30 minut, kdy se vydaj na cestu do Turecka, se vleče ještě víc. Za část, která se odehrává v Paříži, bych dal 3 hvězdičky, za ten zbytek 2 a z toho 1 jenom za tu Simcu Aronde. Celkově hodně slabý 3 hvězdy... (05.12.2010)

Prislo mi to jako takove snazeni o priblizeni kultur v dnesnim svete... Pokud se ale na to divame strizlivyma ocima, vidime velice naivni a prosty filmecek. Jako klady bych urcite jmenoval postavu ztvarnenou Omarem Sharifem, ktera dodala pohodu a klid i pres obrazovku. Slusny byl i vyber pisni a prvni polovina filmu. Od odchodu otce, uz mame moznost videt spoustu rozpacitych scen ( at uz navsteva matky, koupe auta, identifikace otce... ). Vrcholem je pak cesta do Turecka, kde vidime svycarske popelnice, albanske mraky, recke mraky, recke sloupy a Istanbul. Zaver s Ibrahimem v hlavni roli je taky takovy " zvlastni ". Jednou a dost. (16.12.2008)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $2,823,890║Tržby Celosvetovo $11,576,431║ Tak film som videl v rámci festivalu Artfilm 2008 za priameho uvedenia filmovou legendou ako je Omar Sharif, čo len umocňuje samotný zážitok a len ma utvrdil, že tento herec má stále svoje nesporné kvality a jeho vystupovanie je priam famózne. Film bol pre mňa milé prekvapenie, kde výborne exceloval mladý Pierre Boulanger za výdatnej pomoci vedľajšej postavy v podobe charizmatického Omara Sharifa. /80%/ (01.07.2008)