Sōseiji
Blíženci
Gemini
Režie:
Šin'ja CukamotoScénář:
Šin'ja CukamotoKamera:
Šin'ja CukamotoHudba:
Čú IšikawaHrají:
Masahiro Motoki, Rjó, Jasutaka Cucui, Šiho Fudžimura, Tadanobu Asano, Rendži Išibaši, Soo-jin Kim, Džun Murakami, Júta Takihara, Tomorowo Taguči (více)Obsahy(1)
Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriozního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scénárista, kameraman a střihač.
Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra).
Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (29)
Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu. ()
Japonci jsou divní (úchylní) a Shinya Tsukamoto je jeden z režisérů, který toto tvrzení dokládá. Dokáže perfektně navodit atmosféru, parádně pracuje s barvami, se zvukem, hudbou. Jediné, co se mi nelíbilo, byly dialogy. Jak postavy delší dobu mluvily, přestávaly mne zajímat. Zvláštní kousek, který rozhodně není pro každého. ()
Když si nesprávný muž vybere nesprávnou ženu… Film začíná znepokojujícími výkřiky, které dávají ve spojitosti se záběrem na rozkládající se mršinu (nechtějme vědět čí) tušit, že pokud si z následujícího něco odneseme, nebudou to pěkné sny. Blíženci začínají jako typický horor. Podivný dům, v něm podivní lidé s podivným tajemstvím. Prvotní děsivost snímku spočívá v tom, že nemáme nejmenší šajnu, co se to tu ksakru děje. Režisér si nás podává s až sadistickou rozkoší. Hojně využívá „potácivé“ kamery, emocemi nabité hudby, různých „odstínů“ tmy a všechno to stříhá dohromady k pozvracení zvráceným způsobem. Děj mě nedokázal zcela pohltit, ale připadal mi příliš zvláštní na to, abych si mohl dovolit – byť jen na okamžik – někam odběhnout. První hororová část kvalitativně s přehledem strká do kapsy část druhou, méně zajímavou a tedy i nudnější. V druhé polovině totiž dochází ke zlomu a před námi se náhle začne odvíjet bizarní romance s nejasným cílem. Ostatně nejasným jako myšlenka celého filmu. Že by pomsta? Masahiro Motoki svou dvojroli zvládl na jedničku – těžko uvěřit, že je to celou dobu ten samý herec a jeho závěrečné „usmíření se sebou samým“ (nebo jak to nazvat) je mrazivě dokonalé. 70% ()
Sôseiji je zvláštní a divokou kombinací dramatu s klasickou Tsukamotovskou zběsilou jízdou. A znovu funguje. Dvojčata. Slum x vážená lekařská rodina, roztrhané hadry x uhlazeý oblek, bahno x čistá tvář, atd.. Sôseiji je film kontrastů, které přesně pasují a napovídají nám, co se snažil "básník" sdělit. Rozdoně se však musím podívat ještě minimálně jednou, protože dílo Shinyi Tsukamoty je založeno na detailech a není možné je vždy dokonale pobrat hned napoprvé. Celkovou atmosféru a vyznění opět dokresluje vynikající hudba Chu Ishikawy. Slabší čtyři. ()
Vůbec nevím, co si mám o tom filmu myslet. Přišel jsem k němu 10 minut po začátku a čekal jsem, že jako obvykle předchozí děj vydedukuju, ale to BYL omyl. Už jsem se do filmu nedostal. Téměř vůbec jsem ho nepochopil- byla to symbolika nebo asijská mystika? Nevím vůbec nic- trochu už mě před začátkem strašilo to slovíčko mysteriózní, kterým film v TV programu charakterizovali, ale nechtěl jsem se držet předsudků. Snažil jsem se tedy film dokoukat až do konce, ale nebylo to právě snadné. Asi to budu muset někdy zkusit ještě jednou. Zatím neutrální ti hvězdy. ()
Reklama