Tecuo II: Body Hammer

Pôvodný TETSUO mal u mňa ešte horšie hodnotenie. A nie preto, lebo to bola kravina, ale preto, lebo som to nepovažoval za film, ktorý by ma upútal niečim iným, ako totálne vyšinutou atmosférou a hnusnými ( rozumej drsnými ) trikmi. Toto pokračovanie je na tom lepšie len z toho pohľadu, že tvári viac ako Film a nie ako experiment. Je priehľadnejší a ucelenejší. Ale viac nič. (06.12.2017)

Pár let poté se Tetsuo vrací a tentokrát v barvě, s dějem a odlišným pohledem na kovová monstra. Zase klasický kravaťák s ženou a synkem jednoho dne jde nakupovat, ale přepadnou je plešouni s divnými brýlemi a synka unesou a tak začne cesta za člověkem z kovu. Prostředí, kostýmy a barvy jsou v druhém tetsuovi mnohem bližší takové té klasické představě o cyberpunku a není ani taková škoda, že už to není černobílé, protože scény jsou tak jako tak hodně tmavé a vzhledem k většímu příklonu k dějovosti tu už není tolik třeba, aby efekt umocňovala černobílá. Na druhou stranu ale bez černobílé kovové mutace lidí vypadají tak trochu podivně a to zvlášť pokud jde o tu finální fázi kovového monstra v druhém tetsuovi. Kovové proměny tu mají taky trochu jiný charakter než v předchozím filmu, takže se tu teď hodně střílí namísto vrtáků a drátových chapadel a to působí trošku míň bizarně než předtím, ale je to nejspíš vhodnější pro tu hlavní myšlenku filmu, která se se svou zběsilostí vymezuje vůči zběsilému tempu dnešní společnosti a zajímavě to působí s ohledem na dnešní problémy s maniaky, co jim jednoho dne rupne v kouli a jdou všechno vystřílet, takže takovýhle námět by asi neuspěl po roce 2000 třeba u amerického filmaře. Dějovost filmu prospívá nejen v tom, že dvakrát to samé by už nepůsobilo tak silně a bylo potřeba to udělat tentokrát jinak, ale taky ve větší přehlednosti, větší blízkosti ke klasickému cyberpunku a možnosti nacpat do děje pochopitelnější adrenalinové honičky. Honičky jsou tu to nejzábavnější a s dnešními trikovými možnostmi by scéna kravaťáka honícího jedoucí auto a po cestě se proměňujícího v tetsua byla úplně ukrutná pecka, ale takhle je to pořád dost našlápnuté, což ale jen prohlubuje propast mezi několika částmi filmu, kde to hodně zpomalí a krkolomně to vysvětluje děj. To působí zbytečně pomalu a nejspíš by to šlo udělat i mnohem líp, protože takhle to film zabrzdí tolik, že se na tu pětku prostě už nevyšplhá. No ale naštěstí tu máme super soundtrack, i když chudší než v jedničce, máme tu tetsua, ikdyž chudšího než v jedničce, a máme tu pořád nějaký ten cyberpunk a to je dobře :). (04.01.2011)

Druhý Tsukamotův kousek o přeměnách lidí v kovová monstra mě oproti geniální a šílené jedničce moc nenadchl. Industriální nářez se přetavil v industriální nudu protkanou zmateně natočenými honičkami a ozvučenou monotónním metalem. Z lidí místo kovových součástek vylézají kanóny, tudíž se ve filmu pálí o stošest. Kdybych neviděl první díl, byl bych z Body Hammer možná odvařený, ale takto mi to přišlo ukrutně zdlouhavé a nezajímavé, s téměř žádnými inovativními a osvěžujícími prvky. 5/10 (15.02.2006)

„Tetsuo II: Body Hammer“ je filmem, který nedosahuje na sílu původního filmu a je trochu zklamáním oproti tomu, co Shin'ya Tsukamoto prve přinesl. Není to krok zpátky, ale není to ani skutečně krok kupředu, spíše taková stagnace na místě, která nikam nevede a zůstává u toho, co prezentoval již první film. Barva snímku rozhodně nijak moc nepomáhá. Prostě takový průměr. (24.05.2016)

Jak Iron Mana obdivuju a uznávám, tak tohle mě vždycky nadchne možná ještě o kousek více. Možná se to Tsukamotovi za těch pár let v hlavě uleželo a rozhodnul se dodat celé své obsesi nový rozměr, možná to jen potřeboval uchopit za jiný konec aby to nebylo podruhé totéž.. Každopádně Body Hammer zobrazuje idustriálního ducha přesně tak jak ho znám a mám od mimina vlisovaného do DNA(dunění strojů, masy oceli prorůstající ze srdce industriální zóny do obydlené části města, atd..).. Železné melodrama s parádní myšlenkou a magickým happy endem. (12.07.2013)