東京フィスト
Obsahy(1)
Tsukamoto se ve své autorské tvorbě započaté legendárním debutem Tetsuo opakovaně zabývá tématy tělesnosti, lidské existence ve zcizujícím prostředí moderní megapole a objevování podstaty osobnosti skrze extrémní tělesné prožitky. V TOKYO FIST získávají hrubou fyzickou podobu, kterou umocňuje režisérova typická radikální forma. Dva muži, úředník a boxer, svádějí ješitný boj o ženu. Jejich machisticky zaslepená cesta za posílením vlastních těl kontrastuje s proměnou hrdinky, pro niž objevování vlastního těla vyústí v osobní emancipaci. (JFL)
(více)Videa (2)
Recenze (13)
Naprosto souhlasím s Deverantem. Rozklad, to je slovo, které pevně charakterizuje Tokyo Fist i směr tuskamotových pěstí. Rozklad potlačovaných emocí, který rozkvétá v masochismus a obnažuje sebedestruktivní touhy, bortí celý milostný trojúhelník, ale taky mu dává dosud neobjevenou sílu. A Tsukamoto musel při psaní scénáře rozkládat papír. Zběsilou kamerou a ostrými sřihy opět drtí diváky, zároveň si skvěle pohrává s vizuální stránkou a pomocý teplých a studených barev poukazuje na odlišnost světů obou soupeřů. A samozřejmě vše podtrhuje a dokresluje výborný Ishikawa a jeho Der Eisenrost. Géniové industriálního Japonska. ()
Sebatrýznenie, sebadeštrukcia, vylučovanie telných tekutín a krik a mlátenie smerom k divákovi. Príbehová demolícia hodnôt v modravom a zatuchnutom Tokiu. Cukamoto vytvára svoj ďalší povestný mikrokozmos, kde na malom priestore rozohráva komplexný príbeh akéhosi hľadania a stagnácie. Krvavá sprcha vo finále u všetkých troch postáv je završením tak úpenlivo a precízne budovanej prvej časti, kedy box slúži k vypusteniu násilia u morálne slabých ľudí. Veľmi nepríjemný a zároveň dychberúci zážitok aký nemá obdoby. Po prvom Tetsuovi krásna práca s kamerou( hoci je šialená) s tempom a rytmom( hoci je šialené) a s postavami( tie sú hádam najšialenejšie). Film ktorý jasne ukazuje dôležitosť Cukamota ako tvorcu, kde so vztýčením prostredníkom dáva jasne najavo, že japonský konzum je mŕtvy a jediný únik pred úradom a všedným životom je boxovať do poslednej kvapky krvi. Prial by som si niečo podobné vidieť v Rockym. ()
Opravdu šílená jízda. Dva muži, žena, láska, odplata, box, bolest, pot, krev, krev a stříkající krev a znovu bolest. Stylem mi Tokyo-ken trochu přípomínal Tetsua II, oranžové nebe, krev a záliba ukazování mužského těla (jen kdyby ti Japonci nebyli taková tintítka, ale na druhou stranu, tohle není Rocky). Roztřesené záběry, zmatené prostřihy a vše co bychom od Mistra čekali tu najdeme v poměrně hojné míře. Dějově klasicky Tsukamotovsky zmatené a jedna projekce je rozhodně málo na pochopení všech vztahů, detailů, odkazů a východisek. Na celkovém vyznění snímku se opět velkou měrou podílí hudební doprovod Chu Ishikawy, který je natolik uchvacující, že zajišťuje pátou hvězdu. ()
Tsukamoto je prostě svéráz, který svůj styl nikdy a nikde nezapře. Umí natočit i něco "normálnějšího", to jsem poznal u Vyšetřování nočních můr, ale Tokyo Fist, i když se to takhle od pohledu nemusí zdát, je jeho další totální šílenost. Šílenost, na které mě opět dost zaujala jeho práce s kamerou a záběry, na které je vidět, že přesně ví, jak chce jakou scénu natočit a vypadá to díky tomu skvěle i přes to, že to zároveň působí, jako by to natočil s pár přáteli v utajení a víceméně pro sebe, i když to tak ve skutečnosti není. Má to ale něco do sebe, je to dost originální a to na Tsukamotových filmech cením vždycky. Jenže stejně tak mě to zase bůhvíjak neodrovnalo a ten příběh o milostném trojúhelníku tří naprostých magorů (z čehož jeden není až takový magor jako ostatní, ale magor pořád je), plný brutality, zapíchaných kovových věcí všude možně, uječených scén a přehršle rapidmontáží, ze kterého by normálnímu člověku možná i hráblo, mě začal časem spíš nudit a ke konci už jsem jen čekal na ten závěrečný souboj, který ale končí tak zmateně, že těžko říct, co z toho vlastně plyne. A taky mi s každou další minutou bylo jedno, jak kdo dopadne, i když jsem pořád doufal, že ten boxer dopadne nejhůř, protože to byl z těch psychopatů psychopat asi největší. Každopádně, i když tomu dávám jen průměrné hodnocení, jako průměr to nevnímám, jen to prostě nevidím na vyšší hodnocení. Ale upřímně, TAKOVÝ boxerský film jsem ještě v životě neviděl a asi už ani neuvidím, protože tohle dokáže těžko něco překonat v tom, jak moc se zde boxuje a s jakou vervou. 3* ()
Destrukce v několika různých rovinách, rozklad v mezerách Tokya, pro které je středoevropanovi pojem post-industiální velkoměsto poněkud úzký a nedostatečný, odrazy odrazů, sklo, beton a samozřejmě kov, který prorůstá jak tělem individuálním tak sociálním. Tokyo-ken je z těch filmů, které lze pocítit takřka fyzicky. ()
Reklama