Čekání na Patrika

Jak by dopadlo hodnocení filmu dnes, to si počkám do nějaké reprízy (a stejně ho asi měnit nebudu). Ale koukali jsme na to kdysi na intru a docela jsme se bavili. Zajímavé je, že dodnes z toho mám podobný pocit jako z amerických teenagerovských komedií, které k nám začaly proudit o dekádu později. Sice to nebyly skvosty, ale za tu cestu ke světovosti si to zaslouží ocenit :-) (01.03.2019)

Úsměvná komedie zesnulého Petra Tučka nese v sobě režisérův nezaměnitelný rukopis, který se neobtěžuje s nějakou složitou studií postav, ale chce především uvolněně bavit tak, jako tomu bylo třeba v případě jeho komediálního hitu "Copak je to za vojáka". Prostor v jeho filmech dostávali především začínající mladí a talentovaní herci a zde tomu není jinak. Uvidíme dnes již zapomenutou Moniku Kvasničkovou, Miroslavu Pleštilovou nebo Šárku Markovou. Nechybí ani Jiří Pomeje, který byl tehdy obsazován do rolí floutků, a ti mu celkem sedli. Tahle komedie nemá tolik výrazných vtipných momentů, ale scénář úspěšně těží z fiktivní postavy Patrika, kterého si vymyslela hlavní hrdinka, aby mohla trumfnout své vrstevníky, a na kterého, nejen divák, bude čekat marně. Nenudilo mě to, ale žádný zázrak to taky není. 60% (24.11.2009)

Ano, je tu spousta uživatelů, kteří si přečetli bulvární zprávy o Jiřím Pomeje a tak zatratí všechno, v čem kdy hrál, co produkoval nebo vedle čeho alespoň procházel nebo na co z dáli pohlédl nebo na co někdy pomyslel nebo na co ani nestihl pomyslet. Je to přinejmenším zajímavé jako to řadě lidí pomate rozum a myšlení vybarví temnými barvami zloby a nenávisti. No ale což!!! Varnsdorf – město textilního průmyslu a město děvčat. Nadržené holky, které hledají ve svých hormonálních lavinách zábavu. Chlapce alespoň zčásti doplní ČSLA (Kouba je však daleko!). Rok 1988, kdy nikdo neměl o sametu ještě ani ponětí, i když se ho většina vyráběla právě ve Varnsdorfu. Krásný příběh o ničem, jenom o žití, se všemi bezstarostnými zákoutími, které nabízí. Ano, v tomto filmu nikdo nikomu neřeže hlavu, nikdo nemá depresivní stavy, které musí léčit pomocí antidepresivních medikamentů, které nepomohou, ale pomalu z vás vytvoří netvora (nejen filmového). Hlavní představitel nemá problémy s určením svého pohlaví, politické nebo rasové příslušnosti, neřeší ženské kvóty (protože ty tu hrají prim). Bla bla bla! Víte co? Představte si, že jste holky v roce 1988 na intru ve Varnsdorfu a chcete mít lepšího kluka než vaše spolužačka. K tomu hezká hudba (pro někoho ne úplně moderní), ale pořád písničky z masa a kostí interpretované od normálních lidí a ne od potetovaných kreatur hlídající počet svých zhlédnutí na sociálních sítích. A mobilní telefony? Budoucnost. Hoďte ho do kouta a koukněte se na to! Mých 5 hvězd je trochu srdeční záležitost (chytřejší poznají odkud jsem), ale odpad? To určitě ne. (05.02.2021)

Klasická 80.léta, která asi většina recenzentů této komedie nezažila nebo byli ještě v plenkách :-) Celkem jsem se bavil, je tam pár dobrých hlášek ("To čumíš, velkej svět!... To se mám z toho posrat?"). A hlavně solidní muzika jako Laura a její tygři nebo Pražský výběr. A to opravdu není disko... :-) :-) :-) (06.04.2013)

Nějak mi unikl smysl a děj, ale nevadilo mi to. Občas jsem se skutečně bavil. Ale vadily mi ty pazvuky ve filmu, pravděpodobně mělo jít o hudbu. Myslím, že jako takové osvěženíčko na nedělní niccnedělání... 201110027926/8152+++++Člověk by hned přidal těm hezkejm holkám dvacítku, ale zase ta neskutečně hnusná „hudba“… Ale možnou koukat vícekrát. 20171212 (08.09.2013)