Služka

Zlatá Palma - výběr (25.08.2006)

Len zriedkavo sa točia tak homogénne jednoduché námety, ako je Slúžka, no tiež málokrát zažijete také psycho z plátna za hrstku penazí. (03.08.2009)

(KSE - M) Zoltán Fábri ve svých raných filmech (KOLOTOČ, SLUŽKA) nedosahuje významové bohatosti a komplexnosti v případě náhledu na určitou problematiku, jako tomu je později v PÁTÉ PEČETI. Nemyslím ale, že to je ke škodě věci, když má tak výbornou herečku jako Mari Töröcsikovou, kolem které může vystavit vyprávění, které netrpí nedostatečnou profilací ústřední postavy. Töröcsiková zde navazuje na typ postavy, který předtím ztvárnila v KOLOTOČI a který ji vzhledem k jejímu věku a vzhledu nemáme problém věřit. Mohl bych si stěžovat jednak na to, že do vyprávění vstupuje až příliš pozdě na to, aby se film mohl věnovat i ostatním postavám a neponechat jim podobu novinových klišé, jednak je závěr příliš náhlý, a tak daný čin - ač dostatečně motivovaný - tolik nevyzní. Ovšem vhled do světa jedné služky, která musela snášet příkoří třídní společnosti v době krátce poválečné, je to dostatečně poutavý a díky mentální subjektivitě působivý. Až se ona politická alegorie, kdy dobové rámování má nějaký hlubší politický význam, jeví jako zbytečně naroubovaná na příběh, který by si vystačil sám o sobě. To jsou ale jediné výtky, které k jinak nenápadnému, ale o to cennějšímu Fábriho snímku mám. (03.02.2012)

Víc než 60 let staré psychologické drama Zoltána Fábriho se může hodně pýšit působivě vybudovanou atmosférou. Služka mě spolehlivě brzy vtáhla do dění i prožitků hlavních postav a držela mě v napětí (či minimálně v jistém neklidu) skoro po celou dobu. Obzvlášť haluciogénní pasáž se strašidelným snem služky Anny a pak závěrečný zvrat směrem do thrilleru jsou přímo strhující a současně i nápaditě nasnímány. 23-letá Mari Törőcsiková skvěle zvládla postavu, která prochází složitou vnitřní proměnou od líbezné dívenky s hračkou v podobě trumpety, přes nesmělou služku, oddanou, milující, ponižovanou a trpělivě snášející veškerý útlak ze strany buržoázní rodiny, až po osobu rozhodující se pro nekompromisní mstu. Velice precizní záležitost po všech stránkách, měl jsem skrze tu psychologii hlavní postavy a tísnivou atmosféru na ploše jednoho domu silnou asociaci na Weissovu Vlčí jámu. Nicméně souhlasím se svými spolukomentujícími ohledně druhé vrstvy filmu, která má mapovat politickou atmosféru po 1. světové válce a činí tak ve vztahu k hlavnímu psychologickému příběhu přeci jen poněkud izolovaně, občas až mírně rušivě. 80% (01.02.2021)

Bluntmanova **** recenze ve své podstatě, tj. především ohledně nedotažených politických okolností a nevýrazné kresby vedlejších postav, je promyšlená a oprávněná. Chtěl bych tak jen mírně okomentovat třetí bod jeho kritiky, tj. náhlé brutální vyvrcholení: Édes Anna je hodná holka, ale ve své nevzdělanosti nesmírně naivní. A bohužel tato naivita s rostoucím útlakem a ústrky "pánů" stále a nepoučitelně roste. Vražda, které se dopustila (provedla snad ani není na místě) na domácích, není tak projevem pomsty za učiněná příkoří (k té neumí dospět, tu je třeba plánovat), je právě vrcholem její naivnosti. (19.09.2016)