Já, robot

Karel Čapek vymyslel slovo robot- umělý člověk. Isaac Asimov vynalezl pokročilé humanoidní roboty fungující na základě tří bezpečnostních zákonů. Jednomu z nich dal svobodu rozhodování, sny a identitu. Vdechl mu život. A pak přišel Alex Proyas a zhmotnil papírové roboty na plátně. Ve světě, v nichž role domácích mazlíčků a sluhů hrají naprogramované bytosti, je jen jeden člověk, který jim nevěří. A právě ten může hrozící robotizaci světa, v němž není pro samé matematické kalkulace a pravděpodobnosti místo pro hodnotové rozhodnutí, zabránit. Já, robot je v jistém smyslu dokonalý film. Vyvážená směsice humoru, příběhu, akce i filozofického podtextu se nevzdává humanismu a přitom nepůsobí moralisticky. A co víc, není roboticky perfektní. Má onu lidskou hřejivost, naději a špetku nejistoty. A pod tím hypnotizujícím pohledem jsem si říkala: What if... (07.07.2008)

Hemží se to tu pochvalnými slovy, ale já v tom nic extra nevidím. A není to proto, že bych měla něco proti žánru jako takovému, ale nestačí mi sympatický polda, sympatický robot, sympatická vědátorka a trik na triku. Potřebuju být v napětí, mít strach, někomu fandit, v někoho věřit, potřebuju přemýšlet a hlavně potřebuju být překvapovaná. V tomhle filmu bylo na co se dívat, nebyla to nuda, byla to zábava, to bezesporu, ale když já holt chci, alespoň pokud jde o lidstvo na Zemi, nějakou tu hlubší myšlenku, ne revoluci v prášku. (23.03.2005)

Páni, to byla nádhera, kterou jsem dlouho opomíjel, ačkoli už jsem o filmu hodně slyšel. Předně povzdechy o tom, že s knihou to nemá moc společného a film rozhodně není tak propracovaný. Já se od toho můžu jako nečtenář ale lehce oprostit a zhodnotit film, který mě okouzlil snad vším. Geniální scénář (v rámci Hollywoodu), naprosto skvěle obsazený Will Smith, který tehdá válel, skvěle zpracovaný svět, včetně dechberoucích robotů (až jsem nevěřil, že je to film z roku 2004) a v neposlední řadě fantastická režisérská vize Alexe Proyase, který snímku vdechnul duši a bez něj by to ani náhodou nebylo ono. Opravdu výborně zpracované velkorozpočtové Sci-Fi jak má být. Nejlepší hláška : "Jsem alergickej na kecy!"...100% (06.04.2014)

Inteligentní SCI-Fi thriller, který předčil všechna má očekávání. Akční scény jsou opravdu akční a prostředí je geniálně vytvořené. Nejlepší herecký výkon pak předvádí robot sám a taková scéna, kdy kreslí se musí každému kdo SCI-FI fanouškovi vrýt do paměti, protože je jasné, že roboti již nikdy nemohou ani psát ani kreslit jiný způsobem. (21.09.2005)

I akční rámec může skrývat film s myšlenkou a hloubkou, jakkoliv paradoxně to zní. Že hlavním pachatelem této kvality je mimořádná literární předloha Isaaca Asimova, je za těchto okolností více než zjevné. Konstatované projevy "akčního" žánru tu nepůsobí rušivě a naopak zdravě dynamizují a dramatizují děj a myšlenku. Film je nejen svým vročením, ale i námětem vlastně překvapivě současný, byť pozitronových mozků se nedopracujeme zdaleka tak lehce, jak Asimov naznačuje. Roboti - zatím více v základním výzkumu než ve vývoji či dostupném prodeji - jsou již tady a postupně nastupující nanotechnologie mohou tento proces jen dále dynamizovat a urychlovat. Kyberorganismy již nebudou jen stroji, ale i partnery. 30-50 let, která patrně uplynou k datu, jež z této věty učiní šedou skutečnost, je doba neuveřitelně krátká, nikoliv dlouhá. Poutavý příběh a opravdu humanizovaní robotové, kteří v něm vystupují, jakoby navazoval na klasické Čapkovo drama RUR. ROBOT není jen akční oddychovkou ani zábavnou podívání; je dílem až katastrofickým s ohromným předvídacím potenciálem. Dílem, na něž jeho tým režisérem a scénáristou počínaje, může být právem pyšným. (14.08.2010)