Žiletky

Po delší době viděno v letním kine na Dobráku a musím říct, že originalita z tohoto zvláštního snímku přímo teče! Parádní kamera, ty dlouhé obrazy, to je nádhera, hodně moc netradiční děj, výborný Filip Topol a v neposlední řadě skvělá a nenásilná hudba Psích vojáků. Snímek pro náročného diváka, každý si ho může vyložit jinak. Závěrečná píseň Žiletky už se stala kultem! Byl bych moc rád, kdyby film už konečně vyšel na Dvd, právem by si to zasloužil. EDIT. Konečně jsem si film mohl vychutnat v restaurované podobě a musím říct, že mě opět dostal pro svou až kafkovskou poetiku. Miluju tento nenapodobitelný kousek, kterému podlehne každý, kdo má otevřenou mysl. LFŠ UH 2021. (04.09.2011)

Nikdy v životě jsem neviděla film víc umělecky a poeticky ztvárnění, žel bohu k jeho škodě, protože pro mě to byla hrozná zívačka, úplně by mi to stačilo vidět sestříhané do 20 minut čistého času. Tenhle film bylo opravdovým utrpením sledovat, přišlo mi to, jako kdybych měla trávit celý den s člověkem o kterém nevím absolutně nic a s tím člověkem poznávám lidi, které on zná, ale já je opět neznám. Charaktery postav byly hodně jemně načrtnuté, k žádné postavě filmu si nešlo vytvořit vztah, ať už pozitivní, nebo negativní. Proti Topolovi jinak nic nemám, ale 108 minut koukat na ten jeho ukřivděnej psí pohled mi naprosto stačilo, nějak jsem furt nechápala proč se furt tváří, že ten svět je tak hrozně proti němu, když se mu zas tak nic hrozného nedělo. ,, Mladík trýznivě prožívá čas vojny." Tím jako chtěl básník říci, že za komunistů, byla vojna strašná, njn co by se dělo, kdyby náš hrdina žil v Americe a narukoval tam na vojnu, to by neprožíval trýznivě, ale cool,když by ho poslali někam vybombardovat nějaké město...ehm, rozuměj srovnávat pořádek. Takže jednou a stačí. (15.01.2014)

"Nejkrásnější na světě je, když se dva až tři lidi mají rádi." Na začátku, jak skřípe lžičkou o hrnek, to bych ho normálně zabil a film by skončil po první minutě. Když jsem film viděl před dvaceti lety, vůbec mě nezaujal, pamatoval jsem si z něj jen Hrubešovou a scénu s komínem (ta je prostě parádní). Asi jsem potřeboval vyzrát. Vizuálně, (a hlavně) kamerou a hudbou úžasný film. Pergnerová překvapivě skvělý výkon. Žiletky jsou má druhá nejoblíbenější skladba od Psích vojáků. "Jedeme ve vlaku a v podstatě furt..." 4.5* (09.09.2018)

Radikální kombinace Kafky, Lynche a československé nové vlny hozená do trochu formalisticky hravého hávu. Takhle si nějak představuju, že by točil Juráček v době "neomezených možností". Nezastírám, že nebetyčné nadšení je z 80% způsobeno obrovským plátnem Světa techniky, na kterém jsem restaurované Žiletky viděl, ale čert to vem, forma konzumace taky dělá zážitek. Každopádně obrovský dík Ostrava Kamera Oko za tu možnost... Více Tyce do české kinematografie! 90 % (17.11.2019)

Po letech jsem si to znova dal (a vydržel!). Samozřejmě to trpí rozvleklostí, vidím v tom stylově hodně Wenderse, výpovědí zase tápání doby, která se už cítila být nová, ale neměla nové prostředky. Ale zato měla staré - barvy dodnes nevybledly a bez digitálních triků by už podobné haluze dnes nikdo nezkoušel. A kdo by tohle dneska produkoval? Hodně silný dojem a opět slzy za očima z toho, jak to tehdy bylo - takže "generační výpověď" vlčích dětí devadesátek? Cítím to taky jako plod "šestnáctiletého básnictví" - toho rimbaudovského - plného idealismu, jediného ryzího - obrovské štěstí, když tohle někdo protlačí ve svojí mladosti - opakovat to už později nejde. Tyc hovoří v téhle básni o Věčném Ženství, o touze po něm i přes slabošství, obrazy mají občas neskutečnou hloubku - jedno jestli záměrnou, nebo umožněnou "šťastným časem před dospělostí" - proč netočí dobré filmy i dnes? (17.09.2012)