Dveře v podlaze

Nudná studie rozkladu rodiny, která čelí prázdnotě a zoufalství po ztrátě dvou milovaných synů. Látka na hodně pestrou emotivní stupnici, které však bylo využito minimálně - úspěšně zde fungovala otupělá beznaděj, hrozivá prázdnota chodby přeplněné fotografiemi a samota malé Ruth, živořící neustále oživovanými vzpomínkami na mrtvé bratry. Ač nejsem zrovna senzacechtivá, vydržela jsem jen, abych se dozvěděla příčinu neštěstí. Jeff vysoko převyšoval Kim, na jejímž herectví i kráse neshledávám nic chvályhodného, i mladého Fostera, který mě masturbací nad spodním prádlem rozhodně nepřesvědčil o svém mladickém vzplanutí, a vlastně vůbec o ničem. (17.11.2009)

Herecký koncert hlavních protagonistů v domě, kde plyne čas bez ohledu na okolí a se všudypřítomnou tragédii a nevyřešenou minulostí... graciozní uvolněnost J.Bridges, kudlanka nábožná Evelyn v podání M.Rogers, zaraženost, vnitřní bolest ve tváři K.Basinger a nevinný,čistý, nezformovaný a nedefermovaný životem Eddie (J.Foster)... Jó, tak to je fakt lahůdka... Škoda (velká škoda) rozpačitého závěru s nedotaženým vysvětlením tragédie, jinak by to bylo za 5* (03.05.2005)

Melodrama- asi by se dalo říct. Příběh mladíka, který se na léto přimotá do podivné rodiny spisovatele-malíře dětských knih, potkává jeho malou dceru a ženu. Postupně odkrývá rodinnou tragédii ztráty dvou dospívajících synů, s níž se každý z rodičů vyrovnává svým vlastním způsobem. Ted Cole pije a maluje akty, manželka Marion netečně posedává po zahradě. Život svérázného umělce je poměrně zábavný, stejně jako malá Ruth, jejich dcera, která udržuje své bratry "naživu" pomocí sbírky zarámovaných fotografií v chodbě. Dveře v podlaze patří k mým oblíbeným filmům. Pomalu plyne k pointě, člověk si zapřemýšlí a občas se i zasměje. Závěr potěšil, je ze života, naděje umírá poslední. 90% (01.02.2015)

Od mrzutosti k melancholii. Od melancholie ke smutku. Dveře v podlaze nejsou film do mizerné nálady, protože vás z ní nevytáhnou, ale naopak vás v traumatech či mindrácích ještě pořádně vymáchají. Sexuální náboj, vydařený soundtrack nebo úžasné výkony osudové trojice nedají v atmosféře na věčném bodu mrazu ani na chvíli vydechnout. (02.03.2008)

Jedna z těch lepších filmových adaptací knih Johna Irvinga. Debutující Tod Williams natočil citlivý a smutný film bez velkých srdcervoucích scén a možná právě proto jsou Dveře v podlaze tolik působivým filmem, který by neměl ujít pozornosti žádnému fanouškovi Americké krásy. Kim Basinger je jako smutná a chladná Marion natolik uhrančivá a sexy, že její přítomnost dráždí skoro víc jak v knize. Jeff Bridges je jako Ted Cole správně bohémský a charismatický a skvěle zvládnul i vnitřní smutek hrdiny, který se snaží skrývat za usměvavou a bezstarostnou tváří. Po skončení filmu ve mně zůstaly velmi zvláštní pocity, díky kterým budu nad Dveřmi v podlaze ještě nějaký ten čas přemýšlet (a rád). (20.03.2008)