Příliš dlouhé zásnuby

Myslím, že Jeunet zůstává i nadále svůj, svým způsobem je vlastně pořád stejný. Snové obrázky a podivné promluvy hrdinů jsou konfrontovány až srovnávány se supranaturalistickým vypravěčským stylem (viz utrhané ruce nohy ve válce nebo sex na různé způsoby). Stejní herci, stejné barevné vizuálno, stejný styl vyprávění, stejné přechody a střihy oproti nové hudbě a vážnějšímu tématu. Tak bych to charakterizovala. Pro mě zůstává Jeunet i nadále černohumorně optimistickým strejdou , co se tentoktokrát snaží ukázat lásku a válku z evropského pohledu, a i přes všechny charakteristické a ohrané znaky svého umu se mu to nadprůměrně daří. (07.08.2005)

Evidentne je pre Jeuneta aj v tomto filme dôležitá najmä forma pred (slabším) príbehom. V prvom rade sú to rôzne filtre, ktoré scénam dodávajú emocionálne zafarbenie, takisto očarujúca je vizuálna hravosť a nápady. Herci sú zvolení tak, aby boli zapamätatelní a vhodne dekorovali kreatívny kontext. Staré známe a spoluprácou osvedčené tváre Audrey, Dominique Pinon...Všetky tieto prvky sú pre Jeuneta príznačné. Rozdiel v úspechu jeho filmov spočíva už len v tom, či obsah a forma do seba dobre zapadá. V príliš dlhých zásnubách je jednoznačne prepálená stopáž a mnoho dejových odbočiek a vsuviek, bez ktorých by sa divák pokojne zaobišiel. Na druhej strane pár scén, ktoré vyrazili dych (vzducholoď, bombové útoky, čarokrásne zobrazené prostredie okolo/v majáku...). Nezabudnuteľnými pre mňa zostanú scény nasnímané originálne a s fantáziou. (12.07.2012)

Obrazovo nádherný scenáristický chaos. Prehnané kamerové filtre, až rozprávkovo krásna výprava. Extrémny kontrast medzi krutosťou vojny a nehou lásky. Na jednej strane silné, oslovujúce scény, na druhej strane povrchná gíčovitosť a videoklipová onania. Zopár pasáží ma priklincovalo do sedadla (vzducholoď), zopár pohladilo po duši (sfúkanie zápaliek) a jeden záber ma vyniesol do oblakov (krúženie okolo majáku v protismere deciek, bežiacich po jeho rozhladni). Ale sledovanie dejovej linky som vzdal po prvej polhodine. V takomto pokojnom žánri pôsobí režisérove hektické rozprávanie, rýchly strih a neustále rozpohybovaná kamera veľmi rozporuplne. Nehovoriac o neskoršom odkrývaní súvislotí s pôvodne nejasnými a zbytočne mätúcimi scénkami. Veď toto nemá byť sofstikovaná detektívka, preboha! Ale aj tak sa mi to veľmi páčilo, pre tú životnú energiu a pozitivizmus. (11.02.2005)

Jeunet vypráví pomalu tuhle podivně komplikovanou romantickou detektivku, až místy dostávají první dvě třetiny názvu další rozměr. Jinak je to hlavně obrazově stejně dokonalé jako třeba Amélie, hudba to báječně podbarvuje (přiznávám, že Badalamentiho jsem nepoznal) a na výpravě se očividně nešetřilo. Pokud by se výsledek dal k něčemu přirovnat, napadá mě Návrat do Cold Mountain (samozřejmě kromě detektivní linie). (01.04.2005)

Detektivní pátraní umanuté Mathildy po údajně mrtvém snoubenci je místy velmi působivé (zejména scény ze zákopů), bylo by však možná lepší, kdyby byl příběh méně komplikovaný. Takhle musí člověk pořád uvažovat, kdo je kdo (pamatovat si všechny ty francouzské jména je téměř nemožné), co kdo dělá a kdo komu vyměnil botu nebo kdo s kým co měl Nechala bych se lépe unášet osudy postav, kdyby jich bylo méně. Ve filmu převládají spíše smutné okamžiky (válka, nebo když Mathilda znovu a znovu dostává důkazy, že Manech je mrtvý), přesto výsledek působí velmi optimisticky, zejména díky Mathildě (Audrey Tautou, stejně roztomilá jako v Amélii) a závěrečné happyendové scéně. (31.03.2006)