4D Man

Škoda, že prvních 35 je pouze klasický příběh o tom, jak se žena jednoho vědce zamiluje do jeho bratra, taky vědce. Zpracováno to je dobře, ale kvůli tomu jsem se na tenhle film nedíval:) Hlavní téma je totiž samo o sobě hodně zajímavé a scénaristovi s větší fantasií by v pohodě vystačilo na celý film. Jedná se vlastně o další variantu na Neviditelného muže (1933), tenokrát jeden vědec objeví způsob, jak pomocí 4té dimenze (čas) procházet zdmi. Vedlejší účinky, jako vždy v podobných filmech, na sebe nenechají dlouho čekat. (20.09.2008)

Zajímavý nápad, který byl ale podaný naprosto nezajímavě. Scény, které se týkaly části příběhu, která byla "sci-fi", tedy experimenty se čtvrtým rozměrem, kdy je jeden z vědců nehmotný (a potom začne bláznit), jsou výborné, ale bohužel hlavní důraz filmu je věnován milostnému trojúhelníku mezi bratry a jednou ženou. A to je klasická padesátková limonáda, která je otravná, dlouhá a bez špetky nápadu, invence či jakékoli zajímavosti. Což je vzhledem k poměrně velkorysému rozpočtu a hezkým realistickým záběrům dost škoda. (08.07.2014)

Plakátové info: PROCHÁZÍ SKRZ ZDI Z PEVNÉ OCELI A KAMENE …. AŽ DO ČTVRTÉ DIMENZE!!! ___ A já bych nebyl tak přísný, jako zdejší kolegové, kteří si stěžují na jalovou love story linku. Ano, milostné tokání se tady v 1.půli rozvíjí možná více, než by bylo záhodno, ale příběhu to nijak nevadí a zhruba od 40.minuty se už řeší jenom procházení hlavního hrdiny skrz materiály, loupež banky a vysávání životní energie obětí. Abych tenhle malý „vampirismus“ vysvětlil - při průchodu zdmi, respektive pevných překážek všeho druhu ztrácí hlavní postava životní energii, stárne, což se zde řeší nejprv jemným mejkapem a šedivými vlasy, potom docela povedeným vrásčitým maskováním. Aby si navrátil zpět svoji ztracenou životní sílu, vysává jí dotykem těl jiných lidí (třeba i polibkem prostitutky) a ti vzápětí umírají. Na papíru to zní dobře, bohužel triková stránka je docela chudá, těch pár prolínaček sice vypadá dobře, ale je jich málo, za což může hlavně Jack H. Harris, notorický známý lakomý producent, který vždycky šetřil, kde se dalo. Tam, kde se triky nabízely nejvíc, v různých vypjatých situacích, je vždy kamera mimo záběr, což prostě zamrzí a třeba o loupeží banky se zde jenom mluví. Ale jinak jsem spokojen, jazzová hudba, která zde zní téměř neustále, je bezva a herci jsou skvělí, všichni, zejména pak charismatický Robert Lansing coby 4D muž. Docela by mě zajímalo, jak by v této roli obstál původně zamýšlený Steve McQueen, který si zahrál v režisérově předchozím proslulém scifi snímku The Blob, ale jeho kariéra pak nabrala takových obrátek, že roli 4D-Mana odmítl a dále se věnoval již áčkové produkci. (23.03.2020)

Silnou stránkou amerického filmu „4D Man“ je stránka triková, která se skutečně povedla. V jednoduchosti je síla, řekli si tvůrci, a přesně tak pojali tvorbu tohoto filmu. A vyplatilo se to. Scény vypadají i po šedesáti letech dobře a osobně bych na nich nic neměnil. „4D Man“ je jednoduše spíše sci-fi než horor, na který se rád podívám především pro tu zvláštní nostalgii, kterou v sobě má. (28.03.2019)

jeden z technicky solidnějších sci-fi snímků na poměry padesátých let s námětem vybudovaným okolo vynálezu umožňujícího procházení pevnou hmotou. už onen námět mě těší, protože v jakési rudimentární podobě účinkuje tak, jak by podle mého soudu nejlepší díla žánru měla - posouvá mantinely myšlení a otevírá mysl diváků tím, že napadá utkvělé a kriticky nereflektované představy. v tomto případě se tedy jedná o axiom, podle něhož dvě tělesa nemohou vyplňovat tentýž prostor. nejspíš právě proto, že se jedná o představu příliš neortodoxní, se hlavnímu hrdinovi nedaří pro svůj projekt nikoho druhého nadchnout a pracuje na něm tedy ve volném čase. a hlavní hrdina je vlastně vynikající symptom k neduhu, kterým trpí celý film. jak je v takových případech obvyklé, film se snaží hlavního hrdinu představit tak, aby byl divákům atraktivní, ale on je naopak krajně nesympatický a toporný výkon netalentovaného Jamese Congdona tomu také neprospívá a v neposlední řadě vše problematizuje i zápletka - jak také sympatizovat s domněle čestným a šlechetným mužem, který ale přitom svádí snoubenku vlastního bratra? a stejně jako on je jen plochá figurka, celý film je jen stavebnice postavená z omšelých stereotypů, kde se v prvním plánu nachází neobjevný milostný trojúhelník a teprve v jeho stínu, kdesi ve druhém plánu soupeří o své místo kýžený sci-fi element s banální vedlejší zápletkou o boji několika vědců o uznání a prestiž. k relativně nízkému hodnocení notnou měrou přispěl také otřesný hudební doprovod v disco stylu. co mě naopak potěšilo (mimo oblíbeného sci-fi motivu, kdy se člověk fyzicky i duševně bez vlastního přičinění mění na monstrum), bylo nabourání stereotypu v samotném závěru, kdy (odtud spoilery) mužský hrdina před svým "monstrózním" bratrem zbaběle uteče, namísto aby se mu postavil, ale daleko statečnější ženská hrdinka si naopak zachová rozvahu a pomocí důvtipu protivníka oklame a přemůže. to je naprosté převrácení genderových rolí oproti dobovým stereotypům, za které si film rozhodně zaslouží... když ne přímo uznání, pak rozhodně zvýšenou pozornost. (15.01.2017)