Gerry
Obsahy(1)
Alegorický příběh o dvou spolužácích, kteří se vydají na symbolickou cestu zvláštní krajinou nejmenovaného přírodního parku (natáčelo se v kalifornském Death Valley a v argentinském národním parku Valle de la Luna), aby posléze zjistili, že se ztratili v poušti a zůstali odkázáni jen sami na sebe. Putování hrdinů oba se shodou okolností jmenují Garry je metaforou cesty člověka životem a režisér Gus Van Sant vidí východisko z duchovní prázdnoty současného světa v úniku k jediným skutečným hodnotám k přírodě a přátelství, na kterém jsou oba hrdinové závislí. Gus Van Sant spolupracoval na přípravě scénáře s představiteli hlavních rolí Casey Affleckem a Mattem Damonem, jednotlivé scény jsou ovšem výsledkem improvizace obou herců přímo při natáčení. Jejich výrazná autentičnost zaujme v kontrastu s dlouhými poetickými záběry krajiny, které Gus Van Sant kreslí ve spolupráci se svým kameramanem Harrisem Savidesem. Sám se přiznává k výrazné inspiraci evropskou tvorbou, zejména filmy Andreje Tarkovského a maďarského režiséra Bély Tárra (Satanské tango). Závěrečné titulky jsou věnovány památce Kena Keseyho, jehož cestu autobusem napříč celými Spojenými státy na konci 60. let popsal ve své knize Kyselinovej test "The Electric Kool-Aid Acid Test" spisovatel Tom Wolfe. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (64)
Hodnotit tenhle film, který Roger Ebert označil za existencionální verzi Hele vole, kde mám káru?, je opravdu problém. Je to dlouhý film prakticky bez děje, který se odehrává v úžasných argentinských scenériích. Občas až neuvěřitelně dlouhé záběry semtam podmalovává jednoduchý klavírní motiv Arvo Pärta. Je to zážitek, na jaký hnedtak nezapomenu, ale rozhodně jsem rád, že takových není víc. :) ()
1,5 * Běda. Běda. Třikrát běda! Tak tenhle film jsem měl na jednom DVD s některými krátkými filmy a měl jsem u toho poznámku - impression. Tušil jsem tedy, že půjde o vypravěčsky rozostřený film, založený na atmosféře. Víc jsem o něm nevěděl. Na to, co skutečně přišlo, jsem však připraven nebyl... a to mám nakoukané Wendersovy, Tarkovského a Kurosawovy tříhodinové opusy. Jedna věc je vyprázdněná narace a druhá věc je absolutní vyprázdněnost formy. Já, jako divák, jsem se neměl čeho chytit. Nevěda, že jde o film Guse Van Santa (kterého mám moc rád a jemuž jsem nedal nikdy méně než 4 hvězdičky), domníval jsem se, že jde o nějaký studentský film (pravda s překrásnou kamerou). Až zhruba po půl hodině, když kamera zabírala asi tříminutový(!) detail na tváře obou beze slova pochodujících herců, mi začaly jejich hezounké tváře připadat povědomé. Po další čtvrthodině, jsem se šel na CSFD podívat, kolikže ten krátký film má vlastně minut. A ejhle, on je to celovečerní film Guse s Matem a Caseyem. Přečkat ho do konce, bylo skutečně útrpné. Mám rád pomalé filmy, mám rád filmy založené na obrazech, mám rád i filozofující filmy, ale tohle nebylo ani jedno! Tohle byla bezbřehá a a neopodstatněná nuda krásně zarámovaná Skalistými horami. K docenění snímku mi opravdu nepomohly ani hlubokomyslné výklady některých zdejších uživatelů o síle přátelství a skrytém symbolismu. K tomu, abych mohl totiž o nějakém tématu vůbec uvažovat, musím nejdřív obdržet nějakou, tezi, konstrukt, náznak, záblesk myšlenky... zde jsem ale nedostal nic. A ani úžasné scenérie či krásná Pärtova hudba tuhle mizérii nespasí. L'art pour l'art. A je otazné, jestli to vlastně ještě umění je, nebo jestli si z nás starej Gus nedělá prdel. Sorry, pane Van Sante! ()
Dva debilové nedokážou na dvou metrech čtverečných najít cestu zpátky k autu a tak jdou, jdou, jdou, aniž by je napadlo třeba určit si směr nebo nějak zkusit jít aspoň rovně, cokoliv. O to větší výsměch si zaslouží závěrečné scény (východ slunce, "ta věc" a náhlý příval sil), protože to ještě víc říká, o jaké debily šlo a ještě víc to odhaluje naprostou, ale naprostou pazdnotu tohoto díla. Symbolická cesta, alegorie, poetické záběry? Nedejte se vysmát. To je pak alegorií a smybolickou duchovní cestou i moje noční cesta na záchod u babičky, když musím přes dvě místnosti a na zemi roztahané šňůry. To kdyby Gus věděl, úplně ho šlehne, jak symbolické významy taková noční cesta na malou obsahuje! A to když ještě měla na zahradě seknrůvnu, to bylo něco! Napínák jak sviň. Měl bych napsat scénář a jistě to nějakou cenu někde sežene. ()
Gus Van Sant je jedním z mála režisérů, kteří jdou proti proudu. Vyprázdněná narace v Gerrym je opravdu velkým kusem pro diváka a záleží na každém, jestli to skousne. Doporučuji si zároveň přečíst 40. číslo cinepuru (online zde), kde je případ vyprázdněné narace tuším dokonce ukazován i na Gerrym.______Pokud se do filmu ponoříte a necháte ho na sebe působit, může se vám stát až halucinogenním a rozhodně netradičním filmovým zážitkem. Na filmu si jde přece cenit i více věcí než jen příběhu... ()
Nedávno jsem vyprávěl u piva o tom, jak jsem strávil pár dnů v poušti. O tom, jak je to nepřenositelný zážitek, který nelze adekvátně zachytit ani v textu, ani na fotce, ani na filmu. A hele, neuplynul ani týden a "Gerry" mi mé tvrzení dokonale vyvrátil. Chápu, že pro diváka, který čekal příběh naježený peripetiemi to musí nutně být obrovské zklamání, ale mě nezbývá nic jiného, než zatleskat. V poušti nezabíjejí štíři, pohyblivé písky, padající skály ani kojoti, ale čas. A s tím Van Sant pracuje naprosto dokonalým způsobem (v kontextu tohoto filmu je zcela právem zmiňován geniální Antonioniho "Zabriskie Point"). Pomalé, nekonečné záběry diváka strhají jako koně a dostanou ho tam, kam oba hlavní hrdiny - na pokraj únavy a otupění, kdy nemá smysl o ničem mluvit a kdy už vlastně člověk jen čeká, kdy přijde konec. Písek, sůl v ústech, peklo, trans. ()
Galerie (29)
Photo © 2003 ThinkFilm
Zajímavosti (3)
- Zápletka filmu zdieľa isté podobnosti s udalosťami sprevádzajúcimi smrť Davida Coughlina, ktorého zabil jeho priateľ Raffi Kodikian po tom, čo sa spoločne stratili v Rattlesnake Canyon v Novom Mexiku. (petite fille)
Reklama