Artisté pod kopulí cirkusu

Nakonec velice hořký film o lidech, utopiích a o vystřízlivěních, kterýžto obsahuje neskutečně vtipné pasáže a také mnoho geniálně použitých dokumentárních záběrů. Krásná kamera, krásná hudba. (28.01.2008)

Film je post-moderní směsí různých vyprávěcích a formálních postupů, rozložených do myriády jednotlivých stavebních kamenů, které mohou stát a fungovat samy o sobě, nicméně (a v tom je přednost celého díla) dokáží fungovat dohromady v rámci opravdu jednoho jediného filmu, jehož kostru tvoří příběh Leni Peickertové. Nejlepším na filmu je právě ona zdánlivě roztříštěná forma "stavebních bloků" - jednotlivé bloky: a) jsou tvořeny různými uměleckými i neuměleckými médii (úryvky z literárních děl, reprodukce obrazů, metafikční postupy, archivní, dokumentární záběry); b) mají proměnlivou délku i roli v celkové struktuře (od krátkých meditací např. o svobodě a konci nacismu vyjádřený slony (!) přes delší mikropříběhy osob zdánlivě nesouvisejících s dějem, ale nepřímo hrající důležitou roli, např. medailonek kontrolora mravnosti Kortiho, který je symbolem konečného pokoření "utopismu" Leni Peickertové, ale je nám o něm řečeno mnoho vedlejších/ zbytečných věcí). Dalších příkladů je nekonečno, je ale důležité, že tyto bloky v divákovi spouštějí volný řetězec asociací a možností skládání do jiných a nových významů a tvarů, ale vždy se jako červená nit táhne hlavní narativ, díky čemuž je film zároveň dost divácky přívětivý. K tomu si přičtěme další technické a formální hrátky, celkový nadhled, odkazy na jiné filmy, velký vliv Godardovy tvorby (např. mezititulky) a příběh, na kterém je v pozitivním smyslu vidět doba jeho vzniku - odmítnutí Západu i Východu, 19. století, nacismu i současnosti jako místa, které nás obírá nejen o iluze, ale i o utopie v jejich kladném smyslu touhy změnit nespravedlivou přítomnost. (09.11.2014)

Alexanderovi Klugemu s podařilo natočit experiment s cirskusovými sny a cirkusovou realitou, a také touhou po něčem novém z lásky k řemeslu. Film "Artisté v cirkusové kopuli" má dovětek "Ratlos" - bez rady a pomoci. Na pozadí tohoto filmu si - my, kteří jsme alespoń v mládí chodili do cirkusu a za návštěvu večerného představení riskovai dvojku z chování - nejspíš uvědomíme, jak málo o cirkusu víme, jak málo chápeme tento specificky oddělený svět, s jeho ambicemi a riziky. (08.01.2021)

"Člověk by měl dát ruce pryč od toho, co nedokáže milovat." - "Velkými činy se člověk jenom znemožní." - "Láska je pud konzervační." - "Na ženu platí nejvíce květiny a děti." - Tak. Zrovna včera jsem si uvědomila, co je můj problém s filosofy. Já nejsem moc filosofická, nestačím toku spousty chytrých myšlenek an sich. Já to potřebuju vysvětlit formou pohádky, čistě a jednáním, a na konci by ta jedna věta, jedna myšlenka, měla vyplynout v mé hlavě na povrch. Uvědomila jsem si to na základě filmů Bruna Dumonta, a asi má velký smysl, že hned potom jsem viděla tento film. Který je pohádka, ale zazní toho v něm tak strašně moc, tolik myšlenek, tolik mouder, tolik gest, tolik obrazů, tolik osudů, že mi to absolutně rozbilo hlavu a stěží jsem byla schopna vzpomenout si na pár těch citátů, které všechny zazněly spíš ke konci filmu a tak jsem byla schopna si je nějak do paměti vytesat a nestihl je smýt příliv dalšího a dalšího. Co bych si ale doopravdy chtěla zapamatovat, byl proslov tancujících slonů. A co si doopravdy pamatuji, jsou sloni tancující při krmení. ♥ (22.11.2012)

Zlatý Lev (20.12.2005)