Základní instinkt

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Nevím, proč jsem si dlouhé roky myslel, že ten film je sračka... protože když jsem se na něj podíval po letech znovu, přímo jsem užasl, jak moc je dobrý (nebál bych se napsat téměř až hitchcockovsky). Ten scénář nemá jedinou chybu, stejně tak hudba Jerryho Goldsmithe, která skvěle podtrhuje tu dokonalou neo-noir atmosféru, odehrává se na to zajímavých lokacích, a krom starých aut (např. Sharon Stone se zde prohání v krásném exempláři Lotus Esprit SE [Type 85], což je mimochodem stejné auto, které se objevilo i ve filmu Pretty Woman) a počítačů na tom filmu v podstatě není vůbec znát, že už je skoro 30 let starý - pořád to dokáže člověka dokonale vtáhnout do sebe a nepustit až do konce. Samostatnou kapitolou je potom samozřejmě obsazení - Douglase juniora jsem sice nikdy moc nemusel, vadil mi třeba i v Skandálním odhalení natočeném o 2 roky později, a zde tomu nebylo jinak, ale dokonale to vynahrazuje Sharon Stone, která zde byla ve svých tehdejších 34 letech pravděpodobně na vrcholu krásy a všechny scény s ní jsou prostě úžasné, především pak ta vrcholná u výslechu s legendárním přehozením nohou - je to zcela jistě její životní role a nikdy už nic tak dobrého nenatočila (snad s výjimkou Casina). Mimochodem z dnešního pohledu se jeví problematické, jak ten film glorifikuje kouření - a ačkoli jsem na to obvykle též alergický, zde mi to však nevadí, protože za á Sharon Stone s cígem je prostě hodně sexy, a za bé jsem se navíc dočetl, že scenáristovi byla později diagnostikována rakovina krku a veřejně se za kouření v Základním instinktu omluvil - takže tak. Nově na ten film nedám dopustit - je spousta dobrých důvodů, proč si ho cenit. (22.03.2020)

Démonický film. Skutečně jiné stručné charakterizování tohoto skvostu mě nenapadá. Verhoeven je přesně ten typ režiséra, který si s danou látkou dokáže poradit na jedničku a tady přesně tak učinil. Temná depresivní atmosféra je úchvatná a nic netušící divák snad ani nemůže napětím vydechnout. Herecké výkony strhující a scénář bez diskuze geniální. Božský Jerry Goldsmith exhibuje na plné čáře a dost možná je právě toto dílo jeho vrcholné. Skvostná pocta žánru noir a jeden z vrcholů kinematografie. Další z mnoha uměleckých děl, kterých v letech devadesátých vzniklo nespočet. (07.12.2003)

Tak tomuhle říkám film ! Naprosto jedinečná atmosféra s vynikajícím hudebním doprovodem mě dostala hned napoprvé. Jiskření mezi Douglasem a Stoneovou bylo tak silné, že mě málem popálilo. Erotické scény jsou servírovany sice syrově, ale zároveň nejsou samoúčelné, což jen zvyšuje celkový kredit filmu. A neustálé posuny v ději, kdy je divák už 100 % přesvědčen, že "to udělala ona", aby hned v následující scéně jeho přesvědčení nabylo povážlivých trhlin - to je prostě brilantní. No a ona pověstná scéna s přehazováním nohy přes nohu, jež se dočkala několika parodií, ta patří mezi vrcholné filmové scény všech dob (a tím nemám na mysli to, že při ní asi mnoho chlapů dosáhlo vyvrcholení :)) ) (22.07.2002)

Notoricky známému hitchcockovskému neo-noiru dominuje krásná Sharon, herrmannovský soundtrack a stylová režie. Eszterhazův scénář je plný sexu, sprostých dialogů a nečekaných zvratů, bohužel když se člověk soustředí na zápletku, zjistí, že logika dostává neskutečně na frak. Je to efektní jízda po povrchu, jaké Paul umí, jenže s postupem času ztrácí na přitažlivosti - na rozdíl od jiných, podvratnějších Verhoevenových počinů. 70% (31.01.2010)