RoboCop

Ač se RoboCop zdá být na první pohled pouze akční sci-fi s vymytým mozkem, není tomu tak. Pod touhle slupkou občas vykoukne i zajímavá myšlenka. (Asi nejvíc se mi líbila scéna, kdy robot ED-209 omylem zastřelí zaměstnance firmy OCP na své vlastní předváděčce, a jediné nad čím se všichni podíví je, o kolik to vyjde dráž.) Jen je škoda, že čím více se blíží konec, tím více se z toho stává bezduchá akční střílečka. Ale po právu také akční klasika. To už se, tak jako mnohokrát předtím i potom, nedá říct o pokračováních. (28.01.2005)

Akcna klasika od Verhoevena ktora ma naozaj potesila. Uz zo zaciatku ma dostalo velmi zdarne navodenie atmosfery mesta kde vladne zlocin a korupcia a skutocna spravodlivost vlastne ani neexistuje. Samozrejme to sa zmeni po prichode nasho plechoveho serifa, ktory po ranu nechodi daleko :) Vo filme ma prekvapila nielen velmi slusna akcia (prestrelky su ozaj vinikajuce), ale aj na americky film nevidana davka brutality ba az cronenbergovskych prvkov (smrt zapricinena kyselinou, to bola skutocna chutovka). Ale to Verhoeven ukazal aj v Total recall a Hviezdnej pechote, takze niet sa comu cudovat. Jednoducho je to sucast jeho reziserskeho rukopisu, a my sme mu za to vdacny :). Vyzivne, zabavne a zo skvelym finisom. (8/10) (30.07.2007)

RoboCop je film pro příznivce akčního žánru a krvavé podívané bez většího přesahu pro ostatní diváky. Řemeslně slušně zpracované, na to je Paul Verhoeven dostatečně zkušený a zručný. V některých momentech je to lehce fašounsky nahnědlé, ale to u Verhoevena není opět žádným překvapením. Celkový dojem: 40 %. Film, který těží z nostalgie a z teenegerského diváckého úhlu pohledu. (17.01.2009)

Živý alebo mŕtvy, pôjdeš so mnou! Ako malý chlapec som mal RoboCopa veľmi rád. Hrdina, ktorý sa s grázlami nemazná, trúsi jednu hlášku lepšiu ako druhú a má aj cool oblek. Verhoevenovi nechýbal pri tvorbe nadhľad a nebál sa ani pritvrdiť. Nápadité a humorné reklamné spoty a správy, famózny hlavný hudobný motív Basila Paledourisa, RoboCop ako ikona hrdinstva, skvelí záporáci a dobrá krvavá akcia. Čuduj sa svete, ono to na mňa platí ešte aj dnes. (26.10.2007)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)