RoboCop

Setkání po letech zafungovalo. Překvapivě příjemně!! Je tak trochu tvrdohlavý a zarputilý, o to větší potěšení z jeho smrti má jedna zločinecká banda. Zbytky Murphyho těla a mozek „zbavený“ paměti pomůžou jednomu experimentu, na jehož konci stojí nezničitelný kovový kyborg. Vytříbený nizozemský stylista Paul Verhoeven, vskutku zajímavý sci-fi tvůrce a úchyl do obnažené lidské „robotí“ kůže, natočil na svou dobu drsný, satirický a stále poměrně originální kousek, který se obouvá do světa bez morálky, těží ze slušných vedlejších rolí a solidní atmosféry! Na place nicméně nerad na něco čekal. Ovšem na samotný kovový oblek čekat musel, dokonce měsíce, než byli všichni spokojení. Musel tak přehazovat scény a harmonogram natáčení. Obsazení Petera Wellera do role Murphyho pomohlo, že byl drobnější postavy (Arnold se holt do obleku nenasoukal) a měl výrazné rty. Ovšem také měl v průběhu natáčení s mnohým problém. I se členy štábu. Na technicky zdatném a nápaditém výsledku to naštěstí nepoznáme. (06.02.2012)

Tenhle film jsem si v televizi nahrál jaksi "mimochodem." Věděl jsem, že to byl snímek v různých dobách vychvalovaný a...sám se divím, že jsem jím byl tak nepokrytě nadšen. Triky nepůsobí bombasticky, ale roztomile starosvětsky a celé to zobrazení budoucna (no, teď už spíše současnosti) působí velice věrohodně. Zvlášť střižené TV zprávami a reklamami na oblbovací počítačové hry... (06.12.2004)

Jeden z top kousků 80 let. Verhoeven se nezapře a kromě akce brutality a slušný dávky nekorektností je film i precizní satirickou ódou na násilnickou Ameriku. Pravda po stránce vizuálu a efektů se na tom podepsal zub času, ale pokud jste si tenhle film oblíbili za svých mladých let budete k němu mít vřelý vztah navěky. Není to sice úplná dokonalost, ale mám ten film hodně rád, tak uvidíme jak dopadne remake, kterej tu máme co nevidět. Každopádně tenhle původním film považuji za solidní klasiku a udílím mu 85% (06.02.2014)

Americký debut nizozemského filmaře Paula Verhoevena, který nejdřív scénář k Robopoldovi vyhodil do koše, aby ho následně manželka přesvědčila, že na tom přece jenom něco je a že má spoustu podvratných spodních tónů. Film, který prvně vznikal jako další z tuctových béček za pouhých 13 milionů dolarů (a vydělal na sebe čtyřnásobně!) u společnosti Orion, zodpovědné například za prvního Terminátora, obsahuje všechna typická verhoevenovská témata - nemyslím tím zrovna to neustále omílané násilí, ale především krizi identity. Ve středobodu každého Verhoevenova snímku stojí tělo, v připadě RoboCopa tělo lidské, společenské, sociální a politické. Bludný Holanďan jakožto pozorovatel cizí země reflektuje 80. léta jako ryze reaganovskou éru, v níž je společnost ovládána zkorumpovanými a zločinnými korporacemi, přichází komercionalizace a otupění příjemce (trefné televizní reklamy či pořady) a hlavně nefunkčnost mýtů jako takových. Není se ani čemu divit, že se zde staví na westernových a komiksových půdorysech. Novodobý příběh Ježíše (rozstřílení Murphyho připomínající ukřižování Krista, přihlížející parťačka Lewisová jako Marie, následné vzkříšení a závěrečná chůze ve vodě) přicházejícího spasit Ameriku se dočkal dvou slabších pokračování (druhý, nedoceněný díl režírovaný komiksovým autorem Frankem Millerem, přehodil výhybku z leva do prava, třetí trpí úlitbou na dětské diváky a Roba vyřadil na delší dobu z provozu) a velice slabého seriálu a na základě něj ještě horších televizních filmů. (04.08.2007)

Legendární kyberpunková variace na Frankensteina režírovaná Paulem Verhovenem. Zatímco u jiných akčních hitů 80. let se s odstupem času ukazuje, že se jedná o snímky pochybné kvality, Robocop stále zůstává působivým akčním thrillerem, a dokonce se otevírá jako vícevrstevnaté dílo. Verhoven ve svých filmech dodává klasickým žánrovým schématům a postavám silný tělesný rozměr - zde vytvořil výsostně fyzický film o poutu mezi tělem a identitou. (13.08.2008)