Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (375)
Bylo dlouho po půlnoci z neděle na pondělí. Byla to chvíle, která se zapíše lihovým fixem do mojí hlavy. Prolomit vlny skončilo zhruba před dvaceti minutama a já....já koukám do stropu. "Je možný, aby jeden jediný film podělal člověku celý den?" zaptám se sám sebe a zároveň si odpovím: "Ano! Prolomit vlny!". Po Tanci v temnotách jsem věřil, že už od Triera nepřijde nic horšího, vysávajícího. Přišlo. Prolomit vlny zapůsobí na člověka buďto dojmem pokus- omyl či tím druhým způsobem..takovým tím nepopsatelně trhajícím. Já jsem tam, kde chci být. Jsem tam, kde Trier chtěl, abych byl. S kapesníkem před obrazovkou a neschopný jedinýho slova. Možná jsem naivně hupsnul Larsovi na špek, ale víte, že je mi to momentálně úplně jedno? Hodnocení je dostačujícím důkazem a je-li ještě jedna věc, která mi leží na srdci tak tohle..... Emily Watson! ()
Ani ďaľšia Trierovka neprelomila moje presvedčenie, že všetko má svoje hranice a Lars von Trier hranice nemá...má svoje, sú mimo mojich...vďaka čomu vnímam jeho filmy ako priemerné, emocionálne preexponované a so sympatizovaním s jeho filmárskym štýlom mám jednoducho problém...po vstrebaní filmu mám pocit, akoby som práve od niekoho dostala nakladačku (emóciami presýtenú a manipulatívnu)...a to nie je fér. Na druhej strane príbehy, ktoré si pán režisér vezme na mušku sú výborné, životné peripetie mladej veriacej dievčiny s labilnou emotivitou a silnou vôľou scenáristicky zaujímavé, miestami úplne dojemné..ale čo je veľa to je veľa...a keď je veľa, čo v Trierovom prípade skoro vždy platí, kvalita zážitku klesá...a ten môj tentokrát zase klesol len na tri a celkový dojem je úplne totožný s Tancom v temnotách.. ()
Po tom, čo ma Trier dokonale odzbrojil mozajkou vzťahov a pokleskov obyvateľov mestečka Dogville som bol zvedavý ako ma zaujme táto severská romantická dráma. Zatiaľ čo v Dogville ma zaujal nielen obsah ale aj forma v Breaking the Waves som mal pocity vcelku rozporupné. Dokumentaristický štýl možno dodával snímke realistický prvok no v kombinácii s niekedy až príliš brutálnymi strihmi zo scény na scénu a s častokrát len útržkovým vysvetlením danej situácie som v tom mal menší chaos. Trier ponúka divákovi vodítko, podľa ktorého si zbytok musí logicky vydedukovať. Film ponúka a rozoberá zaujímavé otázky napr. kam až je človek schopný zájsť kvôli láske a čo s ľudskou psychikou dokáže urobiť trvalé postihnutie. Skrytý obsah tohoto výnimočného diela tentokrát vyhráva nad formou ktorá je zámerne amatérsky realistická. Vo filme úplne absentuje orchestrálna hudba a okrem niektorých krátkych úryvkov piesní je film po hudobnej stránke prakticky nemý. Čo je vážne škoda pretože niektoré scény by s jej využitím boli ešte o stupeň silnejšie a pôsobivejšie. Z hereckého obsadenia jednoznačne vyzdvihujem Emily Watson ktorá právom získala nomináciu na oscara. Svojím výkonom dokonale zatienila všetkých ostatných. 70% ()
Neuvěřitelné! Ten pocit naprostého prázdna, který mě zaplavil po skončení filmu se nedá popsat. Prolomit vlny je krásný, minimalistický film, který diváka zlomí svou krajně naturalistickou a drsnou poetikou. Výkon Emily Watson byl jedním z nejlepších, který jsem kdy od ženy na filmovém plátně viděla - tak přirozená, tak křehká, tak zranitelná... Nádhera! Číst komentáře nestačí, tohle se musí vidět! ()
Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat () (méně) (více)
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- S filmem byla určitou dobu spojována také Barbara Sukowa, která se objevila v režisérově filmu Evropa (1991). (Morien)
- Herečku Catherine Deneuve snímek natolik fascinoval, že napsala režisérovi osobní dopis a požádala ho o roli v některém z jeho dalších filmů. Výsledkem byla účast ve snímku Tanec v temnotách (2000). (*Elfík*)
- Při pohřebním obřadu mluví kněz o mrtvém jménem Anthony Dod Mantle a říká, že je hříšník a že skončí v pekle. Mantle je filmový kameraman, který později s režisérem snímku Larsem von Trierem spolupracoval na filmech Manderlay (2005) nebo Antikrist (2009). (P.ecka)
Reklama