Breaking the Waves
Breaking the Waves
Breaking the Waves
Prelomiť vlny
Režie:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHrají:
Emily Watson, Stellan Skarsgård, Katrin Cartlidge, Jean-Marc Barr, Adrian Rawlins, Udo Kier, Mikkel Gaup, Sandra Voe, Phil McCall, David Bateson (více)Obsahy(1)
Příběh o síle a moci lásky se odehrává v zapadlé vesničce v severním Skotsku v 70. letech. Hluboce věřící protestantská dívka, mladičká a naivní Bess, se provdá za světem protřelého těžaře Jana, který pracuje na naftařské plošině v Severním moři. Brzy po sňatku ale muž utrpí při explozi úraz a ochrne na celém těle. Jan nesnese pomyšlení, že se již nikdy nebudou milovat, a přesvědčí Bess, aby spala s jinými muži. Její mimomanželské sexuální zálety ale mají tragické následky… První díl Trierovy “trilogie zlatého srdce,” mystický příběh o síle víry, míře sebeobětování a poutu lásky, získal na MFF Cannes 1996 Grand Prix a proslavil britskou herečku Emily Watson, která za roli Bess získala nominaci na Oscara. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (375)
Emočně vypjatý a krutý příběh, při jehož sledování mi nebylo dobře (ale při jakém Trierovi ano?). Emily Watson se tu poprvé objevila na plátně a předvedla výkon, který není z tohoto světa. Taky se po něm patřičně psychicky složila. Vlny mě zaujaly svou syrovostí, prostředím, ve kterém se odehrávají, hereckými výkony i příběhem. Vyloženě ale zamrzí zbabraná poslední scéna. Divák je napjatý, čím to bude zakončené a ona nakonec přijde taková blbost. ()
Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. ()
Emily Watson by její schizofrenii i Glum mohl závidět a já jsem konečně našla film od Larse von Triera, který mi nepřipadá samoúčelný ani nudný a který opravdu stojí za to vidět. Přesto je tam několik věcí, které mi nesednou - ač církev opravdu nemám v lásce, moralizování nad ní mi zde přišlo až příliš okaté a hlavně konec docela zabil celou pečlivě budovanou atmosféru. Mohlo to skončit bublajícím potůčkem podbarveným "Your Song", ale ne, Lars potřeboval víc... Tak tam vrazil doktůrka a jeho "dobro" a hlavně pak ten úplně poslední záběr na vrtné plošině. To byl takový symbolický hřebíček do rakvičky, resp. úbytek jedné hvězdičky. ()
"Si hriešnica a pôjdeš do pekla!" Filmy L.von Triera sú maximálne autentické, nahotu nikdy neskrýval. Má to dosť kontroverzný príbeh, silne veriaci ruky preč a babky, čo sedia v kostole v prvých radoch by mohli chytať mdloby...Mne film sadol, ale dosť mi vadilo rozdelenie filmu do niekoľkých kapitol. To by možno samo o sebe nevadilo, keby medzi nimi neboli protivne dlhé pauzy. Ak by boli o polovicu kratšie i tak by sa mi zdali dlhé. Možno potreboval niekto medzi kapitolami predýchavať, ale silnejšie boli len tie posledné 2-3. Smer akým sa film ubral po nehode Jana by som nikdy neuhádol, v tomto klobúk dole. Záver je fakt dobrý. Pozerám, že directors´cut je kratší, čo je neobvyklé. Žeby skrátil kapitoly? 80%. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (11)
- Roli Bess (Emily Watson) odmítla Helena Bonham Carter kvůli příliš explicitním sexuálním scénám. (Roman.Ticka)
- Herečku Catherine Deneuve snímek natolik fascinoval, že napsala režisérovi osobní dopis a požádala ho o roli v některém z jeho dalších filmů. Výsledkem byla účast ve snímku Tanec v temnotách (2000). (*Elfík*)
- Natáčení probíhalo ve Skotsku a Dánsku. (Terva)
Jeden z nejkrásnějších, nejopravdovějších a zároveň nejbolavějších filmů, co jsem kdy v životě viděl. Naprostá existenciální dřeň. To už vlastně ani není umělecký film, ani stylizovaná výpověď o našem odcizeném světě, to je fungující odcizený svět sám. Příběh mladičké a prostinké dívky Bess, která si ve svém idealizovaném vnitřním světě vysní svatbu a vezme si člověka zvenčí, ze světa mimo její rámec, nomáda Jana, který pracuje na ropné plošině daleko od břehů pevniny, jíž obývá zamilovaná Bess. Ta chce silou své lásky prolomit dálku, co ji odděluje od svého milovaného manžela, a tak počne své vroucí modlitby věnovat pouze jediné žádosti - prosbě o brzký Janův návrat... V tento moment přichází první bolavé místo filmu - pokud její prosby skutečně vyslyší Bůh, pak je to Bůh zmaru a zla, pokud tak učiní osud, pak je i lidský osud nespravedlivý a slepý! Bess skutečně svého Jana přivolá zpět, ten se však vrací kvůli těžkému pracovnímu úrazu, který utrpěl na plošině a který ho připraví o vládu nad svým tělem a díky kterému ochrne. Další bolavé místo přichází vzápětí - prostota dívky se nevyrovná se zraněním nejbližšího člověka a její vědomí si ho začne klást za vinu. Silný křesťanský rámec (v jehož ortodoxii je přítomen i silný prvek masochismu - viz např. tradice pochodů ukřižování či celibáty a půsty) jejího života ji velí za hříchy se kát a trestat se... Jako trest Bess proto přijme úlohu symbolické Máří Magdaleny, tedy nevěstky, která se za trest propůjčuje námořníkům. V nedalekém přístavu pravidelně kotví loď, kam místní prostitutky odmítají chodit...předchází ji totiž pověst toho nejhoršího sexuálního zacházení motivovaného různými sadistickými perverzemi. Krize v manželství Bess a Jana se zoufale prohlubuje (Jan navíc po Bess žádá, aby naplnila svůj domnělý chtíč stykem s jinými (zdravými) muži) a tak Bess podstupuje poslední krok k domnělé záchraně - nechá se převézt na prokletou loď... Lars von Trier tu buduje stavbu velké moderní tragedie plné různorodých symbolů (sama odlehlost a rozervaná krása skotské krajiny; síly moře; symbolická křehkost lidskou rukou opovážlivě sestrojené těžařské plošiny, kde se určuje osudový dějový zásah - další děj determinující zranění člověka; sama Bess a její psychická rozpolcenost, jsou její rozmluvy s Bohem projevem víry či šílenství?), navíc ale zapojuje do běhu filmu i účastnění diváka, nejde mu ale naproti (očištění zvony na konci filmu je neadekvátní citům během filmu prožitým), jde spíše skrze něj a přes něj. Z podstaty filmu nejde se s Bess neztotožnit, nejde se citově neangažovat, nejde jen sedět a sledovat, to by člověk již dávno odešel či přepnul. Prolomit vlny je film jdoucí proti kulisovému poslechu, proti trendu televizní obrazovky permanentně běžící v pokoji plném hovořících lidí, film doslova rvoucí se o vaše emoce tím, že se táže po otázce smyslu a významu života člověka a téhož člověka v celé jeho holé podstatě ukazuje a zobrazuje. Film o křesťanství? Film o symbolice víry? Film o lásce? Nevím...Ale silný a hluboký vskutku je... Podobné filmy: Rodinná oslava, Umění plakat () (méně) (více)