Tanec v temnotách

Úchvatné drama, které jen dokazuje, že Lars von Trier je genius. Dokonale promyšlené v každém své záběru, úžasný scénář a nevídaná psychická tyranie diváka (ač jen přetahuje zažité principy ad absurdum a z diváka si dělá opět legraci), který zde není pouhým příjemcem obrazového materiálu. Hlavní dějová linie je drtivá a režisér ji servíruje bez příkras. Ruční kamera umocňuje pocit autentičnosti a napomahá divákovi v akceptování vážnosti tohoto příběhu. Zároveň však funguje jako velice funkční prostředek k eliminaci záchranných bodů, takže divák se prostě nemá čeho chytit a musí 'v tom s hridnkou naplno plout'. Sledování fabule se tak mění v realistický příběh s hrdiny, které důvěrně známe. Chvílemi se může zdát, že sledujeme obyčejné home video. Režisér přesně cílí divákovu pozornost na důležitá fakta, příčemž 'to ostatní není důležité'. Známe hlavní příběh, nejdůležitější postavy a místa jakožto záchytné body, přesto však spolu s hrdinkou plyneme pomalu dějem a procházíme stejnými pocity jako ona. Prožíváme s ní chvíle radosti, chápeme její motivaci a soucítíme s ní, chvílemi nás přemáhá touha, jako bychom chtěli změnit jasně dané schéma, které se již od samotného začátku blíží k důležitému ukončení. Trier střídá depresy s útěky, které zde představují muzikálová čísla (statická kamera nabízí záchranné body i divákovi!), jež si hrdinka představuje, aby nemusela čelit tvrdé realitě a vědomky s sebou unáší i samotné diváky, kteří si mohou na chvíli oddechnout a vnímat úchvatné rytmy a originální choreografii. Fikční svět je úžasně zakomponován do reality, každý detail do sebe zapadá. Vedení herců je ladné, nikdo nepřehrává, celý snímek se odehrává na 'divadelních prknech' je snový a Björk jej dokáže neskutečným způsobem táhnout. To právě ona se stává průvodcem v tomto fikčním světě. Není to ona, kdo se bojí dojít do cíle, to divák jí brání, ona statečně vzdoruje. Po prvním zhlédnutí mi bylo strašně, celý film mě pohltil a na konci zničeného vyflusl ven. Trier opět obstál... (20.10.2005)

Nemohu si pomoct, ale na konci filmu se snaží Lars von Trier vyždímat slzy z diváků za každou cenu a dokazuje svůj pověstný cynismus, který v mnoha jeho filmech ´funguje´ spolehlivě, ale tady ne. Moment, kdy se Björk v závěru hystericky rozpláče, když jí přetahujou přes hlavu kapuci, si mohl odpustit. Bylo to laciný a zbytečný a v tu chvíli se von Trierova pila "zlomila". Tři hvězdičky putují především za hudbu a skvělé herecké výkony, hlavně Davida Morse a především Björk, která svou roli doslova žije. (27.05.2002)

"Tanec v temnotách" je neuvěřitelně originální projekt, který na svého následovníka bude čekat asi hodně dlouho, pokud se ho vůbec někdy dočká. L.v.Trier v něm totiž spářil dva do té doby nespojitelné filmové světy, jakými jsou : nezávislý film, točený jen ruční kamerou a snažící se o co nejrealističtější ztvárnění snímaného + úžasný svět muzikálů, které si mohou dovolit vpodstatě úplně cokoliv. A to L.v.Trier moc dobře ví, takže tady najednou máme ženu jež musí (zdaleka nejen proto aby se uživila) těžce makat v tvrdě realisticky vyhlížejícím prostředí amerického zapadákova, ve kterém se stýká s reálně uvěřitelnými postavami. Do tohohle prostředí je ovšem vložen vpravdě "muzikálový" (rozuměj - za uši utažený, do extrémních situací dovedený) příběh, prokládaný tanečními čísly jež jsou provázena (ne náhodou, ale zcela záměrně a jedině možně) hudbou islandské zpěvačky Björk, protože je to právě ona a její originální a nezaměnitelná hudba, jež se staly tím jediným možným klíčem, který byl schopný spojit nespojitelné. (28.09.2004)

Pro mě jednoznačně vítězství formy nad obsahem. Normálně bych muzikál ve spojení s něčím scénáristicky tak účelově citovo-vyděračským odstřelil jak škodnou, no jsem rád, že jsem LvT přeci jen dal šanci, abych se ujistil, že nepřicházím o něco kontroverzně geniálního, jak jsem u něj po zásluze zvyklý. V tomto smyslu bych rozhodně netratil, protože příběhově se jedná o typ filmu, který subjektivně hodnotívám odpadem, ale skvělá Bjork, její výborná hudba a nečitelný a ke konci surově explicitní Lars von Trier mě přesvědčili, že si Dancer in the Dark vyfuckovat nezaslouží. Doporučovat se, ostatně jako u všech filmů LvT, zdráhám, a když už se do něj pustíte, tak apeluju k potlačení choutek k vypnutí, a vyčkání až do konce s velkým K. 75% (08.03.2015)

Nevím, jestli příčinou toho, že mě tenhle film nenadchnul byla Bjork, kterou bytostně nesnáším (a na mé averzi vůči ní se nic nezměnilo). Nevím, jestli mi vadilo to „typické české“ jméno Selma, na které jsem si ani po víc jak 2 hodinách nezvykla. Nevím, jestli mi vadila role Catherine Deneuve jako dělnice ve fabrice, protože mi prostě k této krásné a elegantní ženě nepasovala . montérky to není kostým pro ni. Vážně nevím, statečně jsem se přes své výhrady protrpěla až ke spásnému konci. Spásnému pro mě! (02.04.2005)