Tanec v temnotách

Po prvním zhlédnutí jsem plakal. Po druhém zhlédnutí se mi udělalo špatně a usoudil jsem, že jsem tehdy prvně stal obětí citového vyděračství. Je to skvěle vypočítaný útok na emoce, tak skvěle, že jsem si nejdříve ani nevšiml chabosti příběhu ani absence jakéhokoliv závažnějšího poselství. Také působivé forma dokáže chvíli klamat. Ale pozor, uvnitř se skrývá jen past na diváka. (14.02.2006)

Tanec v temnotách je emocionálne násilie - divák buď podľahne alebo sa statočne ubráni...Sama sa však neviem zaradiť...Čím viac nad filmom rozmýšlam, tým viac ma presviedča o tom, že heroickosť hrdinky, trpiteľská sebaobeta a neoblomný charakter tvoria len krehkú ilúziu súcitných emócií za ktorými je vlastne cynizmus a vydieranie. Celým filmom sa tiahne ponurá melanchólia, kt. "ruší" precítené kvílenie Björk, kt. fest nemusím a tento film ma v tom utvrdil! Pre pozitívne sympatie musí platiť: aby sa páčil film ako celok, musí sa páčiť Björk. Film je to nápaditý a originálny, mám však prevahu výčitiek (výzor Björk ako emigrantky z Československa, kt. hovorí zjavne znejúcou ruštinou; postava Oldřycha Nového; dlhé a nudné muzikálové vsuvky; umelo vyznievajúci charakter hrdinky; Björk, Björk a Björk; koniec koncov kvílenie Björk som už spomenula...) (17.08.2009)

Kdybych už nedostala nakládačku zvanou Prolomit vlny, byla bych z Tance hotová. Jenže Tanec je uvařen dílem z "Vln" a dílem je tam snaha Vlny trumfnout a to mi vadí. A našroubovat na to muzikál mi už vůbec nepříjde šťastné. To, co bylo ve Vlnách tak drásavé- příběh sám, syrová kamera, herecký výkon Emily Watson - bylo tady přemleté - zase syrová kamera, ještě prapodivnější příběh, podobný charakter hlavní hrdinky plus slepota a nádavkem ještě vyděračská šílená scéna. Bjork byla výborná, Catherine Deneuve také, ale od pana Triera to nebylo féééééér! (24.09.2004)

Tak takhle rozporuplný film jsem dlouho neviděl. Tak především, žánr muzikál se k tomuto dramatickému tématu silně nehodil. Björk jsem před tímto filmem vůbec neznal a popravdě řečeno už ani nemám chuť víc poznat. Její písničky se mi nelíbily, jednoduše mi přišly nemelodické, ostatní herci měli očividně problémy je zazpívat a jediné co by se na nich dalo ocenit byl taneční doprovod, jeho choreografie byla zdařilá. Když se na film podívám z pohledu dramatu, tak jsem byl relativně dlouhou dobu spokojen. Na začátku mi byla sice hlavní hrdinka nesympatická, ale postupně si získávala moji přízeň, přestože její (absolutně empatická) snaha pomoct synovi byla vůči ostatním lidem v jejím okolí čím dál víc sobecká. Vrchol filmu přišel zhruba v polovině. V tu chvíli bych ho hodnotil nejspíš 4*, moje lítost, sympatie směrem k hlavní hrdince spolu s beznadějí a vztekem byly na maximu. Jenže následující písnička ty pocity dost shodila a od této chvíle šel film (alespoň v mých očích) do kytek. U soudu tvůrci udělali ze Salmy zbytečně ještě větší mučednici než bylo potřeba, to její přiznání byla blbost sama o sobě (ještě bych snad nějak dokázal pochopit tu přehnaně nesobeckou pomoc příteli, ale lhaní ohledně účelu použití peněz už fakt ne). A samozřejmě pak musela následovat písnička, která se tam taky nehodila. Co se týče dění ve věznici potažmo v cele, to pomatení smyslů (nebo co to bylo) hlavní hrdinky bych nějak vzal, ale to kamarádíčkování se s dozorkyní? To bylo ale opravdu mimo! (David Morse měl režisérovi radši poradit, jak se to správně dělalo v Zelené míli). A když se objevila poslední možnost k zastavení tohoto vykolejeného vlaku ve formě nanejvýš empatického rozhodnutí ohledně využití peněz (spojené s morálním zamyšlením o ponechání si dítěte), přišel onen výkon trestu, jehož průběh bych označil za směšný. To už jsem si říkal, ať ten proces konečně "ukončí, ale nemohla chybět poslední písnička a závěrečný pohled na dorozkyni, že... Jo a Trierovi neodpustím ty trapnosti ohledně Československa, myslím tím především narážky na Oldřicha Nového (co třeba zjistit si o této velké osobnosti československého filmu trochu více?). Nevím co tím pan tvůrce myslel, ale znovu přestřelil. Celkově je film někde spíš pod průměrem, ale když si znovu vybavím ten skoro neustále přítomný přiblblý úsměv Björk a její hraní slepoty a neslepoty, budu tentokrát přísnější a dávám pouze 2*. (05.12.2011)

Hudba Bjork patří mezi mé velmi oblíbené, Bjork sama o sobě je pro mě také úžasnou osobností a nejlepší světovou zpěvačkou přelomu tisíciletí... Proto jsem byl velmi zvědav na její spolupráci s von Trierem, od kterého jsem předtím nic neviděl. A jsem zcela odrovnán. Rozhodně jeden z deseti nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, Bjork podává naprosto špičkový výkon (přinejmenším mé Top3:)). Častá dokumentární kamera zajišťuje špičkovou atmosféru. Nápad propojit tragické drama s muzikálem funguje perfektně a pomáhá lépe dokreslit psychiku hlavní postavy. Té zdatně sekundují vpodstatě všichni další herci, především David Morse má neskutečně dokonalou postavu... Jeho zdánlivě sympatický, ale nakonec osudově zbabělý policajt, to je lahůdka. A hudba samotná, napsaná hlavními dvěma personami filmu (Bjrok, v. Trier) je také výtečná. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Že to je přecitlivělé? No, ani mi nepřijde. Selma není žádná Železná lady, tak se podle toho taky chová. A když se v emociálně vypjatém závěru rozpláče, tady to na mě působilo mnohem lépe a silněji než kdyby s klidem přijala osud. Trier podle mě chtěl překvapit diváky jakousi obrácenou kýčovitostí - klasicky ohranou písničkou v takovýchto chvílích bylo hystericky plakat, Hollywood posléze vymyslel psychicky silné hrdiny s nezlomitelným duchem, kteří zachovají kamennou tvář. Díky bohu, že se tohoto dnes tolik oblíbeného trendu režisér nedržel a Selmu i na konci vykreslil tak, jak se chovala i v celém příběhu. Vivat, mistře. Už se nemůžu dočkat, až uvidím Breaking the Waves:) (01.06.2007)