Prvek zločinu

Snový výlet do zločincova mozku plného vody, červeného světla a větru. Velice netradiční podívaná, dokonce bych řekla že i o dost šílenější, než zbytek Trierových děl, co jsem zatím měla možnost zhlédnout. S postupem času ale tahle nevlídná a nepřátelská atmosféra začíná dávat větší a větší smysl. Až nakonec vše dospěje k nevyhnutelnému konci, který jen podtrhuje neuvěřitelně tíživou a depresivní atmosféru. Sama ještě teď cítím tu těžkost, která se mi neodbytně usadila v hlavě. (16.08.2014)

Film doslova na bednu, jinak to říct ani nejde. Hypnóza, ponurá atmosféra, hledání vraha... Lars mě s tímhle filmem uspokojil tak nějak napůl a moje hodnocení nemůže být vyšší ani náhodou. Coby ne nějaký extra čtenář jsem moc odkazů nepochytil, tak si dám od Triera zase na nějaký čas pokoj. Jeho filmů už jsem viděl dost. (04.08.2014)

V rovině psychologického thrilleru u mě The Element of Crime hluboce selhává, na druhou stranu nemám pocit, že jsem úplně pochopil, o co tu vlastně šlo, takže bych možná měl přenechat hodnocení větším odborníkům. Kde však film dosahuje téměř dokonalosti je atmosféra spící Evropy - sodíkové lampy, všudypřítomný déšť, prazvláštní jazyk, vše napomáhá budování hypnotického celku ke kterému se možná vrátím i potřetí. (23.08.2011)

Musím se na to podívat znovu. Přijde mi, že hodně návratných motivů jsem vůbec na první pohled nepobral. Nicméně, už na první pohled bylo jasné, že je Element of a Crime je hodně sevřený film. Pokud jsem u Truffautova stylu mluvil o silně odstředivém stylu, pak ranné období Lars von Triera považuji podle Prvku zločinu za ukázku dokonale dostředivého filmu. Všechny jeho součásti, i ty nejmizivější mají své opodstatnění v dalším průběhu děje. (03.04.2010)

(Komentář obsahuje spoilery.) Návrat do Evropy. Tentokrát v hypnóze, o několik měsíců zpět, na místo činu sériového vraha, jehož brutální skutky zůstávají dosud neobjasněny. Ono „místo ve střední Evropě“ si žije docela samo mimo čas a prostor, jelikož je detektivův návrat zároveň letmým vstupem do svědomí minulosti Evropy (narážky na holocaust jsou ovšem tak jemné, až si sám nejsem zcela jist, nešlo-li jen o poryvy větru). Malé městečko připomíná svého druhu Benátky, z všudypřítomné vody vyrůstají jednotlivé budovy, stále prší, dohled je pouhých pár (desítek) metrů a hustou mlhou prosvítá několik světel majících hlavně atmosférotvorný účinek. Trier dokazuje, že je jeden z výtvarně nejschopnějších režisérů a podobně jako v Evropě vytváří s kamerou a filtry neskutečně působivé a kompozičně promyšlené záběry. Výrazné je využití žlutého „nemocného“ filtru, který zesiluje pocit rozpadu podobně jako v morem zasažených čtvrtích ve hře Pathologic. Ústředním tématem Element of Crime je otázka možnosti porozumění zločinu a jeho původci. Pokud sledujeme stopy, které tento po sobě zanechává, můžeme se dobrat vnější povahy zločinu, popisu toho, jak se udál, nepochopíme však s jistotou, co a proč k němu vedlo. Naopak takové pochopení by nám mohlo pomoci zabránit jeho opakování v budoucnosti, což by bylo v případě nebezpečného vraha rozhodně vítané. Detektiv se tak podle velmi sporné a neprověřené metody pokouší co nejvíce ztotožnit s osobou vraha, prožít tytéž události, cítit jako on... Proto se vrací na místa, o nichž ví, že v nich tento dříve pobýval, vykonává stejné činnosti, bere stejné léky a navozuje si tak totožné stavy... a doufá, že se dostane na stopu událostem budoucím. A zdá se, že metoda přináší jakési výsledky. Jenže v kterém momentu je z tohoto experimentu ještě možná cesta zpět? Pokud budu mít stejné pocity jako jiná osoba a jednat jako jiná osoba, budu ještě sám sebou? A pokud nebudu, dokáži si to uvědomit? Naprostého a nesporného porozumění motivů jiného je možné pouze, když se jím sám stanu. Až ve chvíli, kdy se detektiv domnívá, že se svého pokusu vzdal, je ztotožnění dokonalé; neuvědomuje si jej. V jednotlivém okamžiku není možnost volby, následující událost je nutným výsledkem událostí předchozích a film směřuje k nevyhnutelnému konci. Element of Crime je velmi těžký a tíživý film, jenž si nezadá s mistrovými pozdějšími díly. Divák je do něj vtažen a po propuštění mu pravděpodobně nebude příliš dobře na těle ni na duchu. (12.04.2008)