Což takhle dát si špenát

nostalgické +4* česká crazy komedie se sci-fi prvky, kterou zná určitě každý patří určitě do našeho Zlatého fondu, i když jsem čekal, že tu bude mít vyšší hodnocení. Bláznivý příběh z Macourkova pera je dostatečně absurdní a tak baví stále i po letech. Není špatné si ho z nostalgie jednou za pár let dát, ale špenát je na mém jídelníčku rozhodně častěji ;-). [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (02.03.2018)

Jarda Zemánek (Vladimír Menšík) a Franta Liška (Jiří Sovák) se hned po propuštění z vězení, kam se dostanou za nepodařenou krádež lihu, řítí do dalšího průšvihu. Najme si je docent Mlejnek z výzkumného ústavu, který s majitelem kosmetického salónu chtějí ukrást přístroj na omlazování dojnic, který se ve výzkumném ústavu vyvíjí, a použít jej pro účely kosmetiky. Přístroj má ale jednu drobnou vadu - po jeho aplikaci nesmí objekt pozřít špenát, jinak jsou účinky záření mnohonásobně znásobeny... Další z klenotů zlaté éry československého sci-fi filmu, a opět za ním stojí duo Miloš Macourek a Václav Vorlíček. Velmi originální scénář a téměř stoprocentní herecké obsazení tehdejší éry (Menšík, Sovák, Filipovský, Zázvorková, Somr, Nárožný, Sloup) kazí snad jen několik málo až příliš předvídatelných scén (rvačka v hotelu Imperial při honbě za přerostlým miminem a obnaženou Ivou Janžurovou...). Ale to mi rozhodně nezabrání se na film podívat kdykoliv se naskytne příležitost... (27.12.2012)

Zdejší výhrady ohledně komunistických reálií jsou samozřejmě totálně mimo (stejně jako v případě Císařova pekaře, Marečka a jiných skvělých českých filmů), ale pravdou je, že tenhle Vorlíčkův film už nedosahuje geniality Pane, vy jste vdova nebo některých bláznivých komedií Oldřicha Lipského. Ve srovnání s drtivou většinou českých filmů jde však stále o špičku, takže ani neuvažuji o hodnocení nižším než pět hvězd. (31.12.2005)

Česká premiéra: 1. září 1977. Natočeno: Československo 1977. Režie: Václav Vorlíček. Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček. Kamera: František Uldrich. Hudba: Karel Svoboda. CITÁT - Což takhle dát si špenát? Nakonec jsem po letech přehodnotil a dal o hvězdu méně. Neptejte se proč, zeptejte se na špenát. (24.04.2011)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)