Jak se budí princezny

Hodnotit Jak se budí princezny jako slabší pohádku svědčí dle Endrixe o tom, že srovnávám na základě obeznámenosti s nepočetným elitním referenčním vzorkem. V oběhu jsou prý sračky úplně jiného formátu. Uznávám. Faktem ale je, že v porovnání s Princem a Večernicí [taktéž Vorlíček, rok poté] upgradovaná verze Šípkové Růženky neobstojí nejlépe: Hrušínský je coby herec ještě jaksi nedomrlý a role mladšího blba mu neumožňuje rozvinout později objevený smysl pro jemnou hereckou ironii. Scénář bez Brdečkova přispění celkem rutinní a situace, kdy k zakletí dojde vlastně v poslední třetině pohádky, tempu filmu vůbec nesvědčí. Dva trumfy filmu - Kraus a manický Menšík - to nezachrání. V porovnání s valnou většinou pohádkových výplodků posledních 20-ti let nejspíš klenot, na zařazení mezi klasiku to v mém výběru nestačí. (27.01.2015)

Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... (30.12.2007)

Václav Vorlíček bez formy. Princ je kandidátom na najhoršieho a najškaredšieho princa zo všetkých československých rozprávok. Princezná pôsobila znudene až nemocne. Veď aj jej matka či zlá teta vzbudzovali väčšie pnutie než ona. Menšík stvárnil síce zábavnú postavu, ale bohužiaľ pôsobil silne unaveno. Ako po veľkom fláme. Filipovský, Sovák úplne zbytočne investovali svoj dôchodkový čas. Kráľom nekráľom rozprávky je jednoznačne Kraus. Za mňa jeho životná rola. Videl som prvý raz až v roku 2023 a bez akejkoľvek detskej nostalgie som nenašiel žiadne namotávky. (23.12.2023)

Další klasická pohádka o tom, jaká neštěstí se mohou stát, když si zvolíte ke sňatku toho druhého sourozence. Ale díky postavám Matěje (vynikající Vladimír Menšík) a prince Jiřího (nádherně narcistický Jan Kraus) je velmi vtipná. Král Dalimil (Jiří Sovák) si místo mocichtivé Melanie (výborná Libuše Švormová) vzal za ženu její mladší sestru Elišku (Milena Dvorská). Prokletím to má odněst jejich dcerka Růženka (mladicky půvabná Marie Horáková s hlasem Nadi Konvalinkové). Tu když chtějí bezpečně schovat sňatkem se samolibým princem Jiřím, který byl v mládí tak sužován rýmičkama a kašlíčkem, jím pohrdne a zamiluje se do jeho bratra Jaroslava (Jan Hrušínský). Jaroslav trápí svého sluhu Matěje nejčastěji hladem, protože ho neustále nutí nonstop provádět nějaké nesmyslné úkoly. Nakonec se Jaroslav s Matějovou pomocí vydají Růženku a tím celé jejich království zachránit. Jaroslav se naučí sešplhávat po laně, plavat a pozná co je práce, neboť práce je možná víc než odvaha. Zkrátka velmi vtipná až ironizující klasická pohádka. (09.02.2010)

Krásná pohádka, patřící do mého TOP TEN. První polovina je hezky dramatická, romantická i vtipná, druhá zase krásně dojemná. Skvostná je výprava filmu, taktéž jeho obsazení a hudební doprovod. Velikou porci kvalit tohoto filmu nese na svých bedrech mimořádně vynikající sluha v podání Vladimíra Menšíka. Vyzdvihnout je ale třeba skvělé obsazení v téměř každé větší roli. (29.12.2012)