Kdo chce zabít Jessii?

Tenhle film je neuvěřitelný gejzír originálních nápadů (podobně jako další Vorlíčkovy snímky Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky nebo „Pane, vy jste vdova!“). Je fakt, že humoru zde tolik nebylo, spíš než komedie to byl dobrý sci-fi film. Ale párkrát se zde nějaký ten dobrý fór objevil, triky a hudba vydařené, herecké obsazení bylo výborné (super byli Jiří Sovák a Karel Effa...Olga Schoberová zde sice nebyla od hraní, ale komu z pánského osazenstva to vadilo, že :-D ), no a celkově jsem se slušně pobavil. Viděl bych to na slabší 4*. (15.01.2010)

"Když už měl obžalovaný takové sny, měl se postarat, měl zabránit, aby se nemohly stát obecným nebezpečím." Snít se zkrátka nevyplácí a docent Beránek to u soudu pozná. Vysnil si totiž dokonalou ženu - krásnou, silnou a němou. Kdo by tedy chtěl někoho či něco takového zabít? Samozřejmě, že docent Beránková, které začal chybět pravidelný čtvrteční sex s manželem a proto se pokouší vědeckými prostředky zlikvidovat svou nevystudovanou konkurentku. Pro mě je to prostě jedna z nejlepších českých komedií, při které mě bude vždycky bavit Jessie, Superman, Pistolník, rukavice, rehabilitační kremace, Chuchle i telefonování s bublinami. (07.04.2016)

První crazy komedie z pera Miloše Macourka a Václava Vorlíčka. Zde se teprve oťukávali s žánrem, rozcvičovali se a výsledek působí ještě poněkud nesměle. I tak se ale jedná o skvělou originální komedii s nabitou závěrečnou půlhodinou, skvělým Jiřím Sovákem a naší nejkrásnější herečkou všech dob - Olgou Schoberovou. 85%. (21.09.2008)

Výborný námět a spousta skvělých nápadů při jeho realizaci. Bohužel, výsledný tvar je jaksi nemastný neslaný. Nejde přitom jenom o nedramatický a "pomalý" střih, ale také o určitou hereckou "cudnost". Jakoby herci pořádně nevěděli, že hrají v bláznivé komedii. Zvláště markantně to vynikne ve srovnání s jenom o čtyři roky mladším filmem "Pane vy jste vdova", kde už tohle všechno funguje naprosto bezchybně. K vymezení žánru "bláznivé komedie" se sluší doplnit ještě jednu drobnost, totiž poměrně velké množství přesných satirických šlehů namířených proti tehdy vládnoucímu komunistickému režimu a posunujících film z polohy nezávazného humoru k vymezení poněkud komplikovanějšímu. Tento dobově významný rys je charakteristický pro celou kinematografii druhé poloviny šedesátých let počínaje společenstokritickými dramty (Pasiáns, Ucho) přes komedie (Bílá Paní, Zločin v Šantánu) až po filmové pohádky (Šíleně smutná princezna). (24.05.2008)

Přestože jsem v posledních letech hanebně a nepatriotsky opomíjel tuzemskou produkci (ať už hudební, filmovou či literární), tak mě koupě a důkladné prostudování monografie Káji Saudku přimělo ke snaze o získání jakéhosi podvědomí o jeho propagačně filmové tvorbě. Jeho nezaměnitelný kreslířský rukopis se však pořád ještě hňácal a tvaroval. Šrafuru ignoroval za okázalého ulíznutí patky a jeho linka měla do pevnosti ztopořeného velrybího údu daleko. Přesto dokázal své bravurní typografické schopnosti... Koho vlastně kurva zajímá nějaký Saudek? Tento snímek je v mnoha ohledech revoluční. Jak všichni víme, jako první u nás si píchl svým zažloutlým socialistickým ukazováčkem do oné zlotřilé západní chobotnice zvané superhrdinský komiks. Revoluční je rovněž použití bublin, jimiž komunikují postavičky vypadnuvší ze stránek komiksu... Blablablabla, proč prostě nedržím hubu? Protože teď přichází ten posraný verdikt! Přes všechny kultovní blemcáky, které se kolem toho za čtyři dekády nabalily, v tomto díle nespatřuji nic jiného, než hoďku a půl kyselého ošívání se za občasného narovnání zpocených varlat. Pardón. (03.03.2014)