The End of Agent W4C
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Jan Kačer, Květa Fialová, Jiří Sovák, Jan Libíček, Jiří Pleskot, Jiří Lír, Jaroslav Kepka, Václav Kotva, Zdeněk Blažek, Zdeněk Braunschläger, Jaroslav Cmíral (více)Obsahy(2)
Agent W4C je muž s ocelovými nervy a neobyčejným postřehem, který naráz myslí a jedná. Setkáváme se s ním v okamžiku, kdy ho rozkaz Velkého šéfa vytrhuje z vysokohorské idyly, ozvláštněné jen tmavovlasou kráskou a krátkou přestřelkou s nepřátelskými špióny. To vše musí W4C opustit a vydat se do neznámého města Prahy, aby tam „bestiálně krásné“ agentce Alici předal tajný plán na vojenské využití Venuše. Na likvidaci největšího agenta světa, velkého svůdce, sympaťáka a hrdiny však nakonec stačí bezelstně pečlivý obyčejný český účetní Foustka se svým psem Pajdou... Režisér Václav Vorlíček natočil tuto parodii na filmy se špionážní tematikou podle scénáře Oldřicha Daňka v roce 1967. V hlavních rolích diváky potěší Jiří Sovák, Jan Kačer, Květa Fialová, Jan Libíček a další. (Česká televize)
(více)Recenze (214)
Slánka s plánem na vojenské využití Venuše je nepochybně zajímavý artefakt pro většinu tajných služeb celého světa. O slánku ale musí tito agenti svést tvrdý boj s panem Foustkou, obyčejným českým účetním, a jeho malým pejskem. Báječnou komedii, která nenápadně paroduje spoustu anglických a amerických špionážních filmů, včetně "nedotknutelného" Jamese Bonda, natočil známý "pohádkář" Václav Vorlíček. Povedla se mu skvěle a je to i zásluha vynikajících herců. Josef Sovák jako pan Foustka vypadá přesně jako obyčejný účetní, který sice chvilkama vůbec neví, proč tuhle špionážní hru hraje, ale když už, tak ji hraje pořádně. Květa Fialová a Jan Kačer jsou takoví "typičtí bondovští" agenti. Ona tajemná krasavice, on elegantní a neproniknutelný cizinec. A ostatní herci je skvěle doplňují. Když se k tomu přidá spousta inteligentních, ale nesmírně vtipných gagů, je o zábavu postaráno. ()
"Kdo to vlastně je?!?" - "Blb!" Tsss... Žádnej blb. Účetní - agent drandící ulicemi Prahy, tedy jednoho nejmenovaného města, na fichtlu, který je schopen rozklížit i pevně semknutý spolek mafiánů, k tomu překrásná Květa Fialová, pořád stejně hrající Kačer a samozřejmě ten hnusnej mrňavej čokl... Paráda! ()
Pomyslná startovní čára jednoho z nedoceňovaných velikánů české pohádkové a komediální tvorby začíná na skvostných parodických námětech šedesátých let (KDO CHCE ZABÍT JESSIE, PANE, VY JSTE VDOVA). Speciálně v tomto filmu je cítit jemný čapkovský humor spojovaný s postavou komisaře Mejzlíka. Průměrný, zdánlivě zcela bezbranný muž právě jistotou své průměrné existence a na ní založených předvidatelných reakcí rozkládá armády nejlepších detektivů cizích zpravodajských ústředen. Vorlíčkovská pohádka má k tomuto způsobu vnímání skutečnosti blíž, než bychom si byli s to připustit. Z hereckých představitelů mimo samozřejmě řádícího Sováka je možné připomenout unylý ženský půvab Květy Fialové a dnes již takřka neznámého německočeského herce Valtra Tauba. Nenápadnost je patrně nejsilnějším rysem této nápadně dobré parodické komedie. Ani po letech neztrácí půvab svého nevadnoucího věhlasu. ()
Pes pana Foustky mi léta utíkal, tak jsem si na něj na Vánoce počíhal a konečně jsem z něj viděl něco víc než jen čenich. Vynikající parodie na nejmenované filmy z nejmenované země, kterým jsem nikdy moc nepřišel na chuť. V českém podání s kopicí absurdního a černého humoru je to ale úplně jiná písnička. Sexy mrcha Květa Fialová, drsný James, tedy Jan Kačer a nenapodobitelně neobyčejně obyčejný Jiří Sovák jako účetní Foustka, který se de facto jen tak mimochodem nachomýtne k likvidaci celosvětové sítě agentů cizích mocností a ještě přitom stihne vyhrát mezinárodní plavecký závod. ()
Já se nikdy bondovkami nebo podobnými špionážními filmy nezabýval, protože to považuju za naprostou ztrátu času, ale opravdu nebylo potřeba být nějakým znalcem těchto snímků, abych se u Konce agenta W4C pobavil. Z téhle parodie Vorlíček vytřískal co mohl, podobně jaku u "Pane, vy jste vdova!". Napoprvé to bude za lepší 4*, ale třeba po další projekci ještě 1* přihodím. "My sme to holka neměli brát, viď?" ()
Galerie (11)
Zajímavosti (24)
- Kód agenta měl být původně přímočařejší, a to „WC4“, ale tvůrci nakonec zvolili cimrmanovsky skrytější verzi. (sator)
- Film mal rozpočet 3,5 milióna korún a len počas prvého roka premietania zarobil dvojnásobok. (Raccoon.city)
- Jiří Sovák (pan Foustka) vzpomínal, že pes se "podle scénáře jmenoval Pepa. Produkce nemohla dlouho psa sehnat, nakonec ho přivedli z psího cirkusu. Že je prý cvičený, a že tu roli tedy bude hrát. Mé pozornosti ale neušlo, že pořád kouká vytřeštěně po svém pánovi. Povídám: 'K čemu je mi cirkusový pes? Copak bude dělat kotrmelce nebo chodit po zadních? Pro film potřebuju, aby byl u mě, aby zůstal, když je klapka, aby poslouchal mě.' Majitel psa, cirkusák, se bránil, tušil nepříjemnosti. Do kapes mi trvale cpal syrová játra určená psovi, kterému jsem se tím měl zalíbit. Byl jsem krvavěj, smrděl jsem... Záhy jsem zjistil, proč z produkce naléhají: za toho psa už zaplatili nemalou částku. A celý psí cirkus kvůli téhle roli stál. A pak - prý už je podepsaná smlouva. Překvapeně povídám: 'Kdo ji podepsal? Ten pes? Majitel mě nezajímá, dělám film se psem!' Měl jsem pravdu. Po dnu a půl přišla stopka. Dál to prostě nešlo. Pes nebyl - vyjma kotrmelců - ničeho schopen. Vygumovaná osobnost. Konstruktivně jsem navrhl: 'Podívejte, takhle vybírat psa je blbost. Udělejte psí sympozium, přiveďte na něj nějaký adepty a ať si pejsci vyberou mě. Vždyť i psi mají určitý vkus - a tady jde o hodně, měli bychom proto přistupovat k problému vážně. Pes s osobností přece také inklinuje jen k někomu, ať má tedy možnost výběru.' Udělali, jak jsem řekl, a mezi uchazeči se objevila i malá fenka. Jmenovala se Pajda. Drobná, rozverná, s černým monoklem u oka. (...) Během deseti minut z nás byli kamarádi. Pajda uměla moc věcí. Hned v prvních minutách mi její majitel (byl do ní zamilovaný, koupil ji od jednoho člověka, který ji šel právě utratit, za deset korun) povídá: 'Zašeptejte: Čepička.' Zašeptal jsem: 'Čepička.' V tu ránu Pajda přiběhla, bafla, ňafla a už držela klobouk v zubech. Povídám: 'Zůstaň!' Zůstala. Vybrala si mě sama. Točil jsem s ní a štáb nevěřil svým očím, jak nám to krásně vychází. (...) Nechal jsem Pajdinku hrát, přizpůsoboval jsem se. Nejen v akci, také ve slovech. Text jsem si brumlal jen tak pod vousy, vlastně pod krásný velký knír, který tahle postava měla předepsaný. Domluvil jsem vše zřetelně až při postsynchronech, při natáčení jsem vypadal spíš jako břichomluvec. Pajda poslouchala, a tak vznikl dojem, že jsme ohromně secvičení, zatímco to byla čistá improvizace." (NIRO)
Reklama