Drei Haselnüsse für Aschenbrödel
Three Wishes for Cinderella
Tri oriešky pre Popolušku
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Josef IllíkHudba:
Karel SvobodaHrají:
Libuše Šafránková, Pavel Trávníček, Carola Braunbock, Rolf Hoppe, Karin Lesch, Dana Hlaváčová, Jan Libíček, Vítězslav Jandák, Jaroslav Drbohlav (více)Obsahy(1)
Tři oříšky skrývají tajemství a Popelce umožní být jednou obratným lukostřelcem v zelené kamizole, prohánějícím se na koni, jindy neznámou princeznou, před jejíž krásou se i princi tají dech. Cestičku ke štěstí si Popelka najde s pomocí svých kouzelných oříšků a princ přes všechny nesnáze najde svou milou díky tak malému střevíčku, který na nožku padne jen Popelce. (Ateliéry Bonton Zlín)
(více)Videa (1)
Recenze (997)
Vánoční klasika a jedna z našich nejlepších pohádek – tedy alespoň dle mého posouzení (co jsem měl doposud tu čest vidět). Mám tento film docela rád a to samozřejmě hlavně kvůli Libušce Šafránkové. Té tato role vážně sedla a dala do ní všechen svůj herecký talent. To už se samozřejmě nedá říci o jejím filmovém partnerovi, ale tak Pavel Trávníček se toho v rámci svých možností zhostil i tak dobře. Kostýmy – hudební doprovod – prostředí – to vše bylo v naprostém pořádku a jsem rád, že měla tato Popelka i slušný ohlas v zahraničí… ()
Opravdu kouzelná pohádka... i koncem června, kdy jsem se na ni koukal. Pochválil bych zejména výběr herců - Růžičkovou, která si Droběnu vyloženě užívá, stejně jako Braunbock machechu, Hoppeho a Lesch jako královský pár, mladého Slávka Jandáka s Trávníčkem a hlavně Libuši Šafránkovou, jejíž Popelka je vskutku k zulíbání... 100% ()
...joo joo..kdyz sem byl jeste malinkej...mel sem takovej sen, ze jednoho dne prijede krásnej princ na bílým koni, chytne me za ruku a rekne, "pojď....pojeď se mnou"...já bílý plesový šaty, zlatý střevíce, přisednu si k němu a pojedeme spolu dááál a dááál....v tý době mi bylo sedumnáct let, kouřil sem trávu, toulal se po venku špinavej jak prase, zkrátka já a popelka sme toho meli moc a moc spolecnyho...jako bysme si z ucha vypadli....este ted když si na to vzpomenu, chce se mi z toho brečet, ale protože mam ucpaný slzný kanálky, tak mi akorát hnisaj voči.....teprv loni sem si uvedomil, jaka je ta popelka krava...kurna kdyz mi vysypou na zem z jedny osatky hrach a z druhy cocku, tak to zametu, vyhodim a do osatek nasypu lusteninu novou..proc zbytecne riskovat H5N1?... ale jinak za 80/100 a ja si du vykapat voči ()
Jedna z rozprávok,ktorú môžem vidieť aj 20x a stále to bude ako"po prvé"!Jedna z najlepších,ak nie najlepšia Československá rozprávka akú som kedy videl!Skvelá atmosféra,réžia,herci :) Dovolím si poznamenať,že rozprávky týchto rokov patria podľa mňa medzi najlepšie na svete!Zahraničná produkcia je len trápnou napodobeninou"našej"rozprávkovej kinematografie!Neviem si predstaviť sviatky bez tejto skvelej rozprávky! ()
Galerie (63)
Zajímavosti (183)
- Pavel Trávníček (princ) spomína: "Točil sa ples na zámku v Moritzburg a Jan Libíček (Preceptor) tam mal len jeden záber, ale bolo tam veľa tanečníkov a svetiel, a samozrejme teda aj veľmi horúco, skoro nedýchateľne. Urobil svoj záber, a keďže sa potil a bol vyčerpaný, tak si v tej sieni sadol, rozopol si kostým, oprel sa a zaspal. My sme točili ďalej, Vorlíček si to nevšimol a druhý deň nám povedal, že sa pozeral na denné práce a vidí, ako kamera ide a švenkuje po sále a v zábere objavil chrápajúceho Libíčka." (Raccoon.city)
- Vladimír Menšík (Vincek) už trpel počas natáčania veľmi ťažkou astmou. Preto aj v Nemecku často musel do nemocnice, aby mu pichli injekciu. Všetci herci to vedeli. A raz urobil Libuši Šafránkovej (Popoluška) a Daně Hlaváčovej (Dora) nemiestny žart: "Sedeli sme spolu na izbe, rozprávali sa a do toho sa ozval telefón, kde bolo počuť Menšíka, ako lapá po dychu a syčí, že je mu zle. Obe sme vyleteli z izby a bežali k nemu do izby, aby sme mu pomohli. A Menšík tam sedel úplne v pohode, bez jediného problému a hovoril nám - čo je dievčatá, čo sa deje? A usmieval sa pri tom, pozerali sme ako vyjavené a Libuška začala plakať, pretože vám nervy pracujú. Ja som bola nasratá a ona plakala," rozpráva Hlaváčová. (Raccoon.city)
- Nabídka na filmovou roli Popelky Libuši Šafránkovou nezastihla v dobrém psychickém rozpoložení. V roce 1972 skončilo soudružským rozhodnutím legendární Divadlo za branou, ve kterém hrála a měla k němu velmi silný vztah, a sotva dostala nabídku do Činoherního klubu, snažil se režim zlikvidovat i toto divadlo. (sator)
Související novinky
Režisérský sestřih Rebel Moon je dle Snydera úplně jiný film
Netflix si vždy s koncem roku připravuje nějaký trumf v podobě velkolepého filmu, jenž má sebrat diváky Třem oříškům pro Popelku a během Vánoc hromadně nalákat lidi k obrazovkám. V minulých letech to… (více)
Popelka se dočká krvavého zpracování
Ikonický příběh o Popelce se v průběhu let dočkal mnoha verzí, přičemž mezi ty nejznámější v Česku patří samozřejmě Tři oříšky pro Popelku, animovaná Popelka z roku 1950, a pak možná moderní Popelka… (více)
Zemřela Libuše Šafránková
Z Prahy přichází velmi smutná zpráva. Svět českého filmu dnes opustila filmová, televizní a divadelní herečka Libuše Šafránková. Před pouhými dvěma dny přitom oslavila své 68. narozeniny. O úmrtí… (více)
Zemřel režisér Václav Vorlíček
Legendární český režisér Václav Vorlíček zemřel ve věku 88 let. Tvůrce řady známých českých klasik jako Tři oříšky pro Popelku, Arabela nebo Dívka na koštěti zemřel v pražské nemocnici, informaci… (více)
Mi Nü-Chai mě přiměla konečně se jednou vyjádřit i k Popelce, ačli je vůbec možné napsat k tomuto filmu komentář po Verbalovi. Z mého hlediska je nutno postavit tento film vedle Jak se budí princezny (to je ta o Šípkové Růžence), s nímž má společný sympatický první dojem, strojenou vtipnost (taky toho Menšíka), ale hlavně perverzi klasického námětu. Liší se v těchto ohledech jednak nepřebitným trumfem v podobě Libušky Šafránkové, jednak tím, že perverze není zde sice tak ohavná, ale zato postihuje samotný smysl příběhu, byť ho zdánlivě ozdravuje. Základním kamenem úrazu je právě Šafránková a charakter, který zde zosobňuje. Náležitá Popelka je utištěná, v koutku sedající chudinka, která zásahem dobré víly uloví nejexkluzivnějšího ženicha: nezdravě melancholická story s odpudivým koncem, příběh pro ukřivděné, definující je jako barbinae larvatae, střevíček, kočár, myší lokajové. Šafránkové Popelka je zcela jiná: hrdá, vnitřně nespoutaná, vzdorovitá dědička krve (patrně některého zchudlého šlechtického rodu), zdravě povětrná, s klučičími zájmy; téma „ženich“ je to poslední, co bychom v mysli tohoto rozkošného dítěte očekávali. A hle: ona chce na ples, cože? Sotva se objeví princ, nota bene nejrozjívenější floutek v celé zemi, nota bene Trávníček, je celá hin a jde po něm. Co si o tom myslet? Je to snad „o dospívání“? Pak ale o dospívání dcer, jejichž života smyslem je pokračovat v kynutí svých matek. Nebo nějaký psychický komplex? Máme snad pátrat v raném dětství? Víme, že je dcerou otce, který ji vychoval jako syna, načež ji asi vydědil ve prospěch megery, která, jak z jednoho dialogu vyplývá, nepřidala k rodinnému jmění nic. Evidentně muselo být něco v nepořádku, svou roli sehrála zřejmě i absence matky. (Také je na místě připomenout, že původní pohádka představuje Popelku jako špindíru u kamen, což tvůrci filmu vtělili delikatissime do některých symbolických scén a zvláště do trapné hádanky o kominíkovi.) Ale protože to vše jsou jen dohady, musíme hledat motiv. A ten je nasnadě: Popelka musí mířit vysoko. Sňatek s princem je její jedinou nadějí, nehledě k tomu, že s sebou nese budoucí titul královny. Její rafinovaný lov na hloupého prince je nepochybně veden chladnou rozvahou. Ale nikoli počtářsky: Popelka nechce než to, co čeledínovi cvrnkne do nosu, což ji činí způsobilou k vítězství. Ostatně, královská povaha toho nezvedeného floutka (který se NECHCE ženit) se přece jen projevila tím, jak ukončil lov na dravého ptáka. Popelka vlastně působí jako element, jímž princ teprve přichází sám k sobě. Dobrá, to všechno by bylo moc hezké. Ale přichází výsměch nebes či spíše pekel: Popelka je při jízdě na zámek a opět v samotném závěru definována jako skutečná Popelka. Všechno, co jsme viděli, byla lež. Mýtu nelze uniknout, pravá substance celého příběhu šklebí se odporným gottliche „Kde pak ty ptáčku hnízdo máš, skrýš svou a zázemí. Vždyť ještě léčky málo znáš, málo, zdá se mi. Hej břízo bílá skloň se níž, dej ptáčku náruč svou a skrýš, já pak můžu jít a v duši klid můžu zas mít.“ Takže hovno hovno. Česká politická zkušenost posledního čtvrtstoletí, neobnášející nic jiného než tutéž frustraci posledního žvástu pologramotných narcistních pacientů, napovídá, že spojení prince s Popelkou přinese zemi jen neštěstí. K psychologii Popelky dále viz fleker. () (méně) (více)