Tři oříšky pro Popelku

K mému velkému překvapení se téhle pohádce tady v komentářích udělují dvě až tři hvězdičky a kydá se na ní hana... Tak já se jí pro změnu zkusím trochu zastat ;o) Především tady filmově všechno bezvadně funguje. Herci podávají profesionální výkony, výběr lokalit je téměř bezchybný, výprava naprosto báječná. Kromě několika málo pohádek z padesátých let si tady nemusí tvůrci hrát na chudé království, aby vysvětlili nedostatek komparzu nebo podobné obvyklé bolesti našich filmových a televizních pohádek. Dále se mi moc libí velmi přesná stylizace kamsi na rozhraní pozdní gotiky a renesance. Až na určité drobnosti v podobě hospodářského dvora, královského kočáru, přebírané kukuřice a pochopitelně, velké boty v podobě o dvě stě let mladšího barokního zámku Moritzburg (braného ovšem převážně tak, že to není moc okaté), tady všechno povětšinou stylově dosti přesně odpovídá šestnáctému století. To je v prostředí českých pohádek, kde se běžně potkávají reálie ze středověku a z 19. století, aniž by to komukoliv z tvůrců patrně nějak zvlášť vadilo, záležitost naprosto mimořádná a jako historik umění si ji velmi cením... Samozřejmě se můžeme tvářit, že to je "normalizační kýč", může nám velmi vadit zpívající Kája (upřímně, mě tedy vadí), můžeme tvrdit, že "ta původní" Popelka (v normalizačních letech, chudinka malá, ocitnuvší se na indexu) je daleko lepší, ale nic naplat. Kdyby nebylo tohoto filmového zpracování, byla by naše kinematografie rozhodně o spoustu momentů chudší a už kvůli té k zulíbání křehké Šafránkové a té báječné výpravě bychom tenhle film měli rozhodně vzít na milost. Ostatně, zeptejte se na názor malých dětí... Za mě: 80% (02.01.2015)

Film, který se stal spíš synonymem Vánoc než pohádky, milovaný stejně u nás jako u našich západních sousedů (i když tam si místo božského Káji vystačí se saxíkem). V r 2009 měl dokonce v Německu svou obnovenou premiéru. Mám s ní jen jediný problém - všechny ostatní Popelky působí díky ní jako bez života. (15.06.2005)

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

...joo joo..kdyz sem byl jeste malinkej...mel sem takovej sen, ze jednoho dne prijede krásnej princ na bílým koni, chytne me za ruku a rekne, "pojď....pojeď se mnou"...já bílý plesový šaty, zlatý střevíce, přisednu si k němu a pojedeme spolu dááál a dááál....v tý době mi bylo sedumnáct let, kouřil sem trávu, toulal se po venku špinavej jak prase, zkrátka já a popelka sme toho meli moc a moc spolecnyho...jako bysme si z ucha vypadli....este ted když si na to vzpomenu, chce se mi z toho brečet, ale protože mam ucpaný slzný kanálky, tak mi akorát hnisaj voči.....teprv loni sem si uvedomil, jaka je ta popelka krava...kurna kdyz mi vysypou na zem z jedny osatky hrach a z druhy cocku, tak to zametu, vyhodim a do osatek nasypu lusteninu novou..proc zbytecne riskovat H5N1?... ale jinak za 80/100 a ja si du vykapat voči (02.02.2007)

Jistě, může se zdát v případě notoricky známé pohádce zarážející, ale před pár lety jsme dávali dohromady společnou knížku o ní. Byl jsem přitom požádán pokusit se pomocí detailního rozboru filmu odpovědět na docela široce položenou otázku, čím jsou vlastně TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU natolik výjimečné, že dosáhly takového tuzemského, ale především mezinárodního věhlasu. Byla to zajímavá výzva, protože i já je měl od dětství zažité především jako divák a v souvislosti s vánočním televizním časem... Tou odpovědí pro mě nakonec bylo vrstvení, které umožňuje spojit očekávané s neočekávaným, kdy jako diváci dostáváme i nedostáváme popelkovský příběh. Mnohem více než na poli vyprávění či výstavby světa mě ale TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU po analýze záběr po záběru překvapily svým filmovým stylem, protože jde o jeden z nejokázalejších příkladů práce s transfokátory (zoomy), s docela dlouhými objektivy v překvapivé kombinaci s inscenováním do hloubky, stejně jako s různými takřka avantgardními postupy. Tyto techniky sice pro většinu diváků zůstávají neviditelné, ale přitom se na nezaměnitelnosti filmu neopominutelně podílí (viz dále, strana 73-84). Po dvou letech od vydání knížky si můžete přečíst celou analýzu tady, i když už je po Vánocích (ale než řeknete švec, už se zase budou blížít, takže je to jedno ;)). (22.01.2018)