Tři oříšky pro Popelku

Vorlíček natočil najkrajšiu československú rozprávku. To je bez debaty. Keď niekto tvrdí opak, alebo má pocit, že sú aj lepšie, tak nech sa na mňa nehnevá, ale chce byť iba zaujímavý. Jasné, že Oriešky sú maximálne nereálne, jasné, že princ sa nezaľúbi na prvý pohľad, jasné, že popoluška by si ho tiež po pár prehovorených spoločných vetách nechcela hneď zobrať za manžela. Ale koho tieto, pre rozprávky nepodstatné záležitosti, zaujímajú? (14.08.2012)

K mému velkému překvapení se téhle pohádce tady v komentářích udělují dvě až tři hvězdičky a kydá se na ní hana... Tak já se jí pro změnu zkusím trochu zastat ;o) Především tady filmově všechno bezvadně funguje. Herci podávají profesionální výkony, výběr lokalit je téměř bezchybný, výprava naprosto báječná. Kromě několika málo pohádek z padesátých let si tady nemusí tvůrci hrát na chudé království, aby vysvětlili nedostatek komparzu nebo podobné obvyklé bolesti našich filmových a televizních pohádek. Dále se mi moc libí velmi přesná stylizace kamsi na rozhraní pozdní gotiky a renesance. Až na určité drobnosti v podobě hospodářského dvora, královského kočáru, přebírané kukuřice a pochopitelně, velké boty v podobě o dvě stě let mladšího barokního zámku Moritzburg (braného ovšem převážně tak, že to není moc okaté), tady všechno povětšinou stylově dosti přesně odpovídá šestnáctému století. To je v prostředí českých pohádek, kde se běžně potkávají reálie ze středověku a z 19. století, aniž by to komukoliv z tvůrců patrně nějak zvlášť vadilo, záležitost naprosto mimořádná a jako historik umění si ji velmi cením... Samozřejmě se můžeme tvářit, že to je "normalizační kýč", může nám velmi vadit zpívající Kája (upřímně, mě tedy vadí), můžeme tvrdit, že "ta původní" Popelka (v normalizačních letech, chudinka malá, ocitnuvší se na indexu) je daleko lepší, ale nic naplat. Kdyby nebylo tohoto filmového zpracování, byla by naše kinematografie rozhodně o spoustu momentů chudší a už kvůli té k zulíbání křehké Šafránkové a té báječné výpravě bychom tenhle film měli rozhodně vzít na milost. Ostatně, zeptejte se na názor malých dětí... Za mě: 80% (02.01.2015)

Chápu neustálé omílání Popelky na vánoční svátky, ale po těch prvních šesti sedmi letech, co jsem ji skutečně poctivě každý rok sledoval, už se mi teď její kouzlo trochu vytrácí. Tím ale nechci říct, že by mě příběh už vůbec nebavil a Libuška že by se mi už nelíbila. Naopak uznávám, že Tři oříšky pro Popelku jsou pravým klenotem české pohádkové tvorby, s parádním hereckým obsazením a jako vždy nádhernou hudbou od Karla Svobody. Jen zkrátka sedmkrát a dost! 85% (24.12.2012)

Václav Vorlíček vzkřísil na plátně jednu z nejznámějších pohádek bratří Grimmů, čímž dal vzniknout jednomu z největších a nejzářivějších klenotů svého žánru na poli československé kinematografie (byť si Němci stále myslí, že jde čistě o jejich film). Tři oříšky pro Popelku mají vše, co by měla správná pohádka mít, a tvůrcům se podařilo všechny žánrové aspekty vytáhnout až na maximum. Vedle uvěřitelně napsaných postav se divák může kochat přenádhernou výpravou a kostýmy, přičemž vůbec nevadí, že již člověk dávno ví, jak to celé nakonec dopadne - v tomto případě ten šťastný konec neomrzí ani při opakovaném zhlédnutí. (27.12.2019)

Velmi oblíbená pohádka, která neodmyslitelně patří k Vánocům. Ale když pomineme nostalgii či vzpomínky z mládí, uvidíme film s dobrým scénářem, výraznými hereckými výkony několika českých herců a toporným německým komparzem. Postava mírně přidrzé Popelky je jistě zajímavější než její ufňukané předchůdkyně, ale po mnohaletém sledování se prostě okouká. (15.03.2014)