Reklama

Reklama

Džingi naki tatakai: Kankecuhen

  • Japonsko 仁義なき戦い 完結篇 (více)

Recenze (3)

movie 

všechny recenze uživatele

Pětidílná série JINGI NAKI TATAKAI vypráví příběh japonské Yakuzy a její transformace po druhé světové válce. Středobodem celé série je pak počínání postavy Shozo Hirona, který je sice dost ambivalentní postava, ale je zároveň jediná převážně kladná, tedy taková, se kterou může divák v záplavě desítek a desítek postav nějak souznít. Hirona hraje charismatický bizon Bunta Sugawara a právě na jeho účasti celý snímek stojí. Pasáže, kdy je Hirono mimo hru (např. spoustu let prosedí v kriminále a v druhém a pátém díle ho skutečně moc není) jedou jen na půl plynu. Ve své komplexnosti a chaotičnosti, která sama o sobě ovšem vychází z divokého světa Yakuzy, kdy mezi sebou na jednom území zápolí řada rodin a neustále proti sobě komplotují, je tahle série místy relativně nedivácký zážitek, neboť hodně dynamický děj, navíc doprovázený vypravěčem, vás bude zasvěcovat do nových a nových postav a situací v takovém tempu, že i celkem pozorný divák se může rychle ztratit. Proto bych doporučil si buď dát tuhle sérii celou anebo vůbec, protože až třeba někdy ve třetím díle jsem se začal orientovat v postávách a pavučině vztahů a jak píše Orin, někteří herci se sem po smrti vracejí v rolích jiných postav, což nějaké přehlednosti přiliš nepřidá. Vzhledem ke svižnosti každého dílu (cca. 100 minut) a snaze režiséra Fukusaky snímek ke konci vygradovat do celkem silného finále (např. třetí díl, kdy Hirono v ruce rozdrtí žhnoucí kost svého mrtvého poskoka, která vypadla z rozbité kremační urny) to není příliš náročné. Kromě vynikajícho Sugawary do hry v druhém díle vstoupí berserkující Sonny Chiba, jehož výkon patří myslím mezi jedny z nejvýraznějších a jeho smrt je velice slastná. Zajímavým prvkem celé série je pak násilí a relativně realistický styl, jakým je zde podáváno. Bojovníci yakuzy mají zbraní pomálu, když už dojde na přestřelku, velice často vyústí v chaotický masakr, kdy se zbraně zasekávají, střílí nepřesně, kulky létají všude kolem, je ne na hlavní cíl a častěji zemře útočník. Postavy, které mají vraždit před, po anebo v průběhu vraždy propadnou nervovému zhroucení, případně se hrůzou pomočí či pozvrací při rekapitulaci svých činů, čili násilí zde není tak chladnokrevné, jak ho známe z amerických žánrovek, každopádně ho tu je hodně, vč. násilí na ženách, které jsou zde buď prezentovány jako šedá eminence vyšších členů Yakuzy anebo v roli "služek" a nic mezi tím není. Nějaké vykreslení osobních vztahů mimo Yakuzu by sérii dodalo pevnější páteř, nejblíže se k tomu dostala miniepizoda mladého Yakuzy a jeho matky, která ho sama přivede do Hironovy organizace, aby ho na konci třetího dílu pohřbila. / Pátý díl mě z celé série bavil nejméně, ale jako netradiční vhled do historie takto spletité organizace to mohu jen doporučit. Mj. vynikající soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=B_wGB3-K06k ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Poslední epizoda Fukasakových Bitev se zabývá jistým rozporem mezi tím, jak se jakuza navenek prezentuje (firma či politický orgán s legálními aktivitami), a jaká ve skutečnosti je a vždycky bude (hierarchicky organizovaná zločinecká skupina, kde platí pouze pravidlo přežití). Hirono, který přihlížel nebo se aktivně účastnil téměř neustálého vraždění po téměř tři desítky let, se v závěru cítí být unavený a spolu se svým souputníkem předává štafetu dalším v řadě. K rozhodnutí ukončit zločineckou kariéru ho přiměla jedna z mnoha přestřelek. V této však zemřeli někteří členové jeho gangu. Fukasaku ji prezentuje jako symbolický obraz jakuzy, jejíž krvavé boje bez cti a lidskosti tu byly a vždycky budou. Mimo to jde i o jiný, symptomatický význam sekvence. V jejím závěru se po smrti jednoho z členů kamera přibližuje k jeho mrtvému tělu. Leží v tratolišti krve, kamera se přesto stále více přibližuje. V určitý moment se vedle jeho nehybné tváře, resp. pod ní zjeví fotografie Džunkó Fudži. Byla to právě ta Fudži, hvězda mnohadílné ninkjó eiga série Red Peony Gambler, která v roce 1972 oznámila konec herecké kariéry. Jako by tímto záběrem chtěl Fukasaku symbolicky sdělit, že ninkjó eiga jsou nyní mrtvá a v záři reflektorů je střídají džicuroku eiga. V té době ještě nemohl tušit, že krvavá scéna nepředznamenává smrt jen obou těchto žánrů, ale i téměř celého japonského filmového průmyslu, byť jen dočasnou. P.S. Stejná situace jako ve čtvrté části s některými (stejnými) herci, resp. (různými) postavami a naopak. ()

Cedr 

všechny recenze uživatele

Pátý a závěrečný díl této ultimátní série dovede členy podsvětí západního Japonska skrz léta šedesátá až na počátek sedmdesátých. Závěr je to precizní, film se drží zaběhlých kolejí díky kterým si všechny díly drží stejnou (tu nejvyšší) úroveň. Perfektně napsáno, zahráno i natočeno. Dialogy nemají chybu a akce, která předběhla dobu díky své dynamice nezestárne asi nikdy. Finálnímu příspěvku ani předešlým filmům nelze skutečně nic vytknout, snad je kromě drobné recyklace některých herců z úvodních dílů pro úplné jiné postavy. Battles Without Honor and Humanity pořádně zamávaly yakuza žánrem. Jejich realismus hraničící skoro až z dokumentární tvorbou podává jednak jedinečný pohled do zákulisí yakuzy, zároveň také nabízí cenné svědectví o poválečné situaci Japonska a v neposlední řadě velmi nekompromisním způsobem přispívá do diskuze o místem ani časem nespoutaných otázkách lidskosti a charakteru. btw v popisu tu stojí "Akční / Komedie / Krimi / Drama", věřte ale, že Battles Without Honor and Humanity jsou vším jen ne komedií. ()

Reklama

Reklama