Anička jde do školy

1 2 3 4 5 jablek. 1 2 3 4 5 aut. 1 2 3 4 5 raket. Gagarin! Výborně Pepíčku, máš pentagram. Ehm, teda co to plácám. Hvězdičku, že. Otylý ulízaný Hrušínský koupe malou holčičku - ňák z toho nemám dobrý pocit. Tak děti, za chvíli tu budou Vánoce. Možná vám babička říkala, že to je křesťanský svátek. A přesto je my komunisté slavíme také. - A proč soudružko učitelko? - No prostě to tak je, zbytečně se nevyptávejte a rači utíkejte pro stromeček, ať se máte čemu o Štědrém večeru klanět. Hláška filmu: "Dělníci v Rusku vyhnali pány. A u nás jsme vyhnali pány v roce 1948." Havelka lehce za očekáváním. (28.10.2020)

"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve které film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta. (06.09.2010)

Košíčky od pionýrů a červená křída na revoluci. Jo, to baštím. "Já bych nemusela být žákyní, já už skoro včecko umím. Počítat do desíti a umím napsat E a A." "Tak co, děti, zatleskáme Lidce? Je vidět, že si doma čte. A Olda ne." "Anička dostane hvězdičku za to, že napsala krásně úkol a že se smířila s Lidkou. Pavel se konečně dočkal košíčku, zatleskáme mu." Na tomhle filmu se dá ujet na tripu. A kromě brilantních výkonů dětských jsou tu i za srdce beroucí výkony Hrušínského, Slunéčkové a Fialy. Bohdalové učitelka je pak variací na její učitelku předešlou ve Škole otců, ovšem tuto si zahrála s extrémním gustem. Inu první třída. V Ať žije kocour už ta kantorština bude zase o něčem jiném. (23.02.2009)

První půlrok v životě malých prvňáčků mě dostal. Ani ne tak poněkud ukřičenou ústřední herečkou nebo agitující "Bohdalkou", ale zejména kouzlem doby, která z filmu sálá. Všechno to kolem dětských přání, obav, Vánoc a dalších maličkostí se mi líbí. A děti jsou kouzelné. Kluk, na kterého se u umyvadla už nedostane, je mamčin spolužák ze školky. A přesně tak tenhle film vnímám - jako drobnou sondu do života dětí na počátku 60. let. (25.09.2012)

Cha, tak tohle mě pobavilo. Tenhle klenot na mě jednou vybafl z TV a uplně mě dostal. Ty děcka se snad ani nechovaj podle scénáře, ale uplně bezprostředně. Dny, kdy i ty zlý děcka se k dospělejm chovaly docela slušně, jsou už pryč, proto ve mě tenhle film uplně vyvolal takovej dobrej pocit. Sice rozestavěný sídliště jako exteriér působí dost budovatelsky, ale člověk se musí soustředit hlavně na ty dětské tvory a né na komunistické manýry a potvory. Je to prostě hezkej film a o to hezčí, že je širokýmu publiku neznámej... (15.10.2012)