Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou italského barevného filmu režiséra Nanni Loye Zatčen na hranicích je bývalý italský občan Giuseppe Di Noi, který se po letech úspěšného podnikání ve Švédsku vrací s rodinou na prázdniny do vlasti. Z neznámých důvodů je na italském hraničním přechodu zatčen, odloučen od rodiny a poslán na svízelnou pouť po italských věznicích, na jejímž konci ho očekává nepříliš přesvědčivě a omluvitelné vysvětlení. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (4)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nevím, jestli má na tom podíl Alberto Sordi v hlavním roli, ale s tímhle filmem mám prakticky stejný problém jako u Le Témoin. Hodně zajímavé téma s kritikou společenské situace a silným přesahem, pocitově zdrcující příběh, místy slušný náběh k hustému dramatickému prožitku a určitě i kvalitní filmařina na jedné straně a k tomu z druhé strany, tedy ze strany tvůrců zcela nepochopitelná tendence hnát všechno tohle z času na čas do komedie, neřku-li rovnou menší frašky... Sice tentokrát nejde přímo o téma justičního omylu a trestu smrti, "jen" nespravedlivého zatčení a celé to zdejší dění s trpkou výletní procházkou zatčeného italského podnikatele po nejrůznějších italských věznicích určitě nese v sobě i silný absurdní nádech, Sordi úspěšně střídá dramatickou i komickou polohu, ale samotný film už tak činí jaksi méně funkčně a ve výsledku z toho nevzešla tak nějak ani vtipná absurdní komedie (až na pár scén) a (opět až na pár scén) se nedostavilo ani údernější drama. Nevím, zda jsem měl u Zatčeného na hranicích depresi více z obsahu naplněného trýznivým bezprávím, nebo z částečně zpackaného potenciálu k hodně slibnému filmu. Nejspíš tak nějak napůl, což ty moje strašně divné pocity teprve umocňuje. Kameru zabírající velkou část dění ve věznicích ze stropu jsem sice spočátku bral jako originální, ale nakonec těch záběrů shůry tam bylo tolik, že mě ke konci spíše vytáčely. Zajímavý film, zajímavý Sordi, ale jako celek mi to tolik nesedlo. Třeba příště. [65%] ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama