Maskovaná milenka

"On mi bude asi neverný!" "S kým?" "So mnou!" je najpôvabnejšia časť kostýmovej protektorátnej limonády. Podobne ako Slavínského ľudové veselohry, tak aj tento ambicióznejší , no dejovo rovnako nekomplikovaný projekt, slúžili vtedajšiemu diváctvu ako odreagovanie v ponurých časoch nacistickej okupácie (na čo upozornili už komentátori dwi a čiastočne Marthos i Gig). Po odmyslení si tejto skutočnosti ostáva len načančaný selankovitý ľúbostný príbeh z prostredia aristokracie. (04.09.2013)

Já jsem volná! Chci zůstat vždycky docela volná. Nikdy se žádnému muži nepodaří, aby mě spoutal, říká v jedné z úvodních scén baronka Lenka alias Lída Baarová. Jak výsměšně znějí ta slova v souvislosti s osudovým vztahem Baarové k nacistickému ministru Goebbelsovi, jak podivuhodnou cestu ke svému nitru tu prostřednictvím podobných dialogů musela Baarová absolvovat. Buď jak buď, zůstává Maskovaná milenka fascinujícím příběhem velké lásky, efektním velkofilmem, v němž ambiciózní Otakar Vávra, tehdy již renomovaný režisér a scénárista, realizoval jeden ze svých uměleckých pokusů o historické téma. Zakázku na výpravnou podívanou s radostí přijal Havlův Lucernafilm, poskytujíc tím útočiště i pro nenáviděnou Lídu Baarovou, která se mezitím s opatrností smiřovala se svým neradostným postavením ve společenských kruzích. Film vzbudil nečekaný zájem, přepychové kostýmy pro hlavní představitelku dodala mimo salon Hany Podolské i vídeňská firma Lamberta Hofera a novináři tehdy na stránkách svých deníků psali cosi o pravé knížecí nádheře na Barrandově. Palác Lucerna a barrandovské ateliéry se v těžkých časech nacistické okupace staly centrem činorodosti a důkazem, že český film nechce a neumí kapitulovat. Cožpak taková aktivita a nemalé finanční náklady znamenaly v té době málo? Jaké jiné důkazy měl položit na oltář vlasti filmový podnikatel Miloš Havel? Maskovaná milenka nebyla jen pompézním filmem, jemným rozptýlením v pochmurné době, ale odvážným pokusem, velkou touhou oslavit chybějící radost ze života a složit hold vznešenosti a kráse. (19.07.2009)

Kostýmní sladká romance. Škádlivá, s dobou trýznění, sladkým opojením a všeobecným uspokojením. Výpravná a kameramanská stránka filmu je nadprůměrná. A jsou tam i technické lahůdky, jimiž jsem byl velice příjemně překvapen a nadšen. U sladkého příběhu může někdo zamačkávat slzičky, objevující se samovolně v koutcích. A to je také účel. Baronka Lenka Rossetti (Lída Baarová) je předobrazem emancipované feministky. Poznamenaná životní zkušeností a obdařená finanční a existencionální jistotou, používá muže pouze k dosažení svých vlastních plánů a cílů. Kapitán kavalerie Leon z Costy (zajímavý Gustav Nezval) se snaží odstranit svou osamělost. Je přitahován tajemnem, neznámem a nevědomím. Skutečnost je nahrazena představou, která se stává postupem času tíživější a nesnesitelnější. Z krásného snu se stává noční můra. Jeho snahy o odpor narážejí na jeho citlivou duši romantického snílka. Vynikající postavou je Leonův sluha Ferdinand (skvělý Ladislav Pešek). Kárá, hubuje, povaluje se, a přesto je oddaným zaměstnancem zamilovaného blázna. Z dalších rolí: důvěrnice baronky Lenky Evženie, hraběnka Angely (Jiřina Šejbalová), zamilovaná Lenčina komorná (Božena Šustrová), a plod pragmatického tahu, chtíče a lásky Leonka (Jana Konůpková). Film má výjimečné momenty a plní to, co má: zabaví. (26.11.2014)

Otakar Vávra se prostě i takovéhoto lehkého žánru chopil jako profesionál a vystřihl precizně natočený a výtečně vypravený romanťák. Gustav Nezval na rozdíl od jiných tehdejších milovníků dokázal svou roli zvládnout a Lída Baarová byla zkušeně vedena režisérem. Film , ač s naprosto banální zápletkou, je brilantní referencí žánru. Myslím, že si obecenstvo tehdy v kině dosti poplakalo. 85% (06.01.2012)

Štěstí že si mladá šlechtična pro svůj ďábelský plán zvolila vojáčka, vybrat si prosťáčka z lidu, tulili by se k sobě už po pětadvaceti minutách a divák by se pak neměl čím bavit (i když…), ano, vskutku, filmaři na to bezděky kápli, jen „zelené mozky“ jsou natolik odstřihnuty od reality, že je možno je ošálit škraboškou! Ale zase nemůžu říct, že jsem v závěru nebyl dojat. Byl. Asi stárnu. 70% (04.12.2016)