To

Film, který hrozně špatně zestárnul, ale stále ještě má pár momentů, které dokážou postrašit. Pennywise je nejlepším prvkem, hůř už na tom jsou lidští hrdinové. Ironicky jsou lepší ti dětští, jejich dospělé verze jsou naprosto nijaké. Bohužel se nepodařilo přenést na plátno to zvrácené kouzlo, které má předloha Stephena Kinga. Je to jedna z jeho nejlepších knih, protože se podrobně a přitom zajímavě zabývá vnitřními démony, dětskými sny i traumaty, které se pak táhnou do dalších dekád života hrdinů. Je to mistrně napsaný opus a pro fanoušky hororů povinnost a ze srdce doporučuji si ho přečíst. Což se o tomhle filmu říct nedá. (04.07.2016)

Od doby, kdy jsem ještě jako malá dívka TO prvně viděla, uplynula již pěkná řádka let. Mezitím jsem také přečetla literární předlohu Stephena Kinga. Tlustou knihu o tisíci stránkách, kterou považuji za jakousi "Bibli zla." Pro mě se jedná o téměř nadpozemské mistrovské dílo a jeden z nejlepších hororů, jaké kdy kdo vůbec vytvořil. Kingova představivost je fascinující, děsivá, nekonečná a nepopsatelná. Po letech dávali To v TV, takže jsem jej zhruba po více jak deseti letech kompletně celé zhlédla. Jakkoli je film pro spoustu fanoušků možná slabým přepisem jedinečného díla, i přes znatelné nedostatky je zde celá řada věcí, kvůli kterým na něj nedám dopustit. Především je zde Tim Curry. Jeho kreace "Pennywise, the Dancing Clown" je naprosto dokonalá, originální a děsivá, stejně jako zábavná. Pennywise nepostrádá smysl pro humor a tak dokáže vzbuzovat hrůzu, stejně jako úsměv na tváři. Dále tu máme výborné obsazení, jak dospělých, tak především dětských rolí. Už teď si nedokážu představit, že by Billa "Koktu" Denbrougha, Richieho "Beep, Beep!" Toziera, Bena Hanscoma, Eddieho Kaspbraka, Stanley Urise, Mike Hanlona a Beverly Marsh ztvárnil, zejména v dětských "verzích", někdo jiný. Jonathan Brandis patřil mezi ty mladé talenty, které zahubil mocný Hollywood. Dalším silným prvkem je "pouťová" hudba. Scéna, v níž Beverly navštíví svůj rodný dům a setkává se s paní "Kershovou" mě spolehlivě děsí ještě dnes a moment, kdy se "To" promění ani po letech nedokážu sledovat. Kdo ještě nezná a neviděl, mohl by být slušně vyděšen:) Masky vyzní ve filmu spíše lacině, než děsivě. Rozhodně v něm není obsáhnut celý děj knihy (což snad ani nejde). V knize monstrózně vytvořené závěrečné epické finále je ve filmu převedeno do nějakých bídných deseti minut. A ten směšný animatronický pavouk, který jako by vypadl z Cesty do pravěku, coby jedna z podob "To", které má i v této své podobě stále představovat to nejmocnější zlo ve vesmíru, je v podstatě nakonec poraženo tak, že se do něj Bill, Richie a Beverly "pořádně opřeli", povalili jej na bok a vyňali z něj orgány. Myslím, že celkové finále je asi nejvíc zpackané. I přes všechny tyto neduhy má To specifickou "devadesátkovou" atmosféru a já osobně tento filmový přepis budu považovat vždy za ten nejlepší a jediný. Ten jedinečný (ne)dokonalý "feeling" nedokáže nahradit žádná digitálně vystajlovaná, vysokorozpočtová a "moderní" verze. Natočit film, který by byl věrohodně přesně srovnatelný s literárním mistrovským dílem o tisíci stranách snad ani nejde. Spousta filmů podle Kinga této kvality dostála, jenže pro mě je To možná jediná kniha, která se od jeho ostatních něčím liší. Neokážu přesně popsat čím, jen vím, že je to něco, co ji dělá prakticky nezfilmovatelnou. Protože to, co King v tomto díle vytvořil a popsal svými myšlenkami, slovy a fenomenálně propracovanými charaktery, to, jak jsem se při jejím čtení cítila a co ve mně vyvolávala, nedokáže nikdo ukázat ve filmu. "Beep, beep, Richie!" (05.01.2006)

Predloha je asi mojim najväčším knižným sklamaním, no myslel som si, že stačí to skrátiť a zamerať sa na správne momenty a mohlo by to fungovať minimálne ako film. Ako veľmi som sa mýlil. Ak knižné postavy šušťali papierom, netuším, čo povedať o filmových, ktoré nielenže zo seba vydávajú absurdné patetické vety, no ich charaktery sú zdegenerované na jednorozmerné škatuľky (vrodený architekt, hypochonder, vtipálek, žena...). Navyše ich herecké obsadenie je katastrofálne a to najmä u dospelých (medzi niektorými je až 14 ročný rozdiel a je to vidieť!). Vina padá jednoznačne na Tommyho Lee Wallacea. Nielenže nedokázal ukočírovať hercov a scenár, film má otrasný strih a mnohé scény sú strašne krkolomne nakrútené (hlavne tie, kde sú vizuálne efekty). Ak predloha nedávala veľmi zmysel, tak film už nedáva zmysel vôbec. Aj keď má tri hodiny, je to vlastne jedna dlhšia scéna pri vode nasledovaná trápnym schádzaním sa hlavných hrdinov, ktoré je popretkávané spomienkami a samoúčelnými ľakačkami. Všetko sa deje náhodne, od zjavenia zla, až po jeho zničenie. A hej, Tim Curry je úplne priemerný. (07.09.2017)

TO a o čtyři roky starší STůJ PŘI MNĚ jsou pro mě celoživotními srdcovkami - poprvé jsem je viděl v pubertě, okamžitě si je zamiloval a následně mě navedly na dráhu autora hororů s dětskými postavami (nebýt jich, nebyla by žádná TŘÍDA SMRTI). Filmový rok 1990 byl rokem Stephena Kinga - do filmu bylo adaptováno nejen To, ale také Misery, tedy hned dva z jeho podle mě nejlepších románů (plus povídka Noční směna). Komorní MISERY měla výrazně lepší startovní pozici - vzhledem k střízlivému rozsahu knihy a minimalismu příběhu s de facto jen dvěma postavami představovala podstatně menší výzvu a přitom nafasovala prvoligového režiséra Roba Reinera, který se už dříve blýsknul právě vynikajícím STůJ PŘI MNĚ. Oproti tomu zhustit epickou symfonii hrůzy se sedmi hlavními postavami (zachycenými navíc v dětství a dospělosti), nepočítaje Pennywise a samotné Derry s jeho pohnutou historií, do jednoho tříhodinového televizního filmu byl vpravdě herkulovský úkol (stejně jako u později zfilmovaných, podobně rozmáchlých a špalkovitých Nezbytných věcí) a i když výsledek za MISERY nutně zaostal, nemusel se za něj béčkař Tommy Lee Wallace (režisér mého nejoblíbenějšího, třetího HALLOWEENU) zas tak moc stydět. Košatý děj je nezbytně, ale citlivě a smysluplně redukován a přepsán, první, reminiscenční polovina s dětmi je velmi příjemná a připomene STůJ PŘI MNĚ, dětští herci včetně představitele Henry Bowerse byli dobře obsazeni a dobře hrají (a Tim Curry je skvělý Pennywise) a film tasí několik kvalitních hororových momentů (scény s krví, výrostek mizící v rouře, odvrácená stařenka mluvící klaunovým hlasem). Film sice není tak drsný jako kniha, což mi ale osobně nevadí, ale s odstupem času vidím, jak levně a naivně to působí, i díky přehrávajícím dospělým hercům a zatmívačkám, po kterých v americké televizi zjevně nastupovaly reklamní bloky. Jelikož jde ale o jednu z mých největších nostalgických srdcovek, nemůžu jít pod čtyři hvězdičky. Jinak popularitu tohoto snímku v českých luzích a hájích ilustruje i song skupiny Plexis To ("TO se zase vrátí, TO nás neopustí... Chceš balónek? Chceš balónek?" :) (03.10.2005)

Bylo mi tehdy fakt málo a na pološíleného klauna Pennywise úplně v dobrém nevzpomínám. Stephen King do města Derry zasadil víc svých příběhů, a pokud někdo nemá rád klauny, s tímhle, který terorizuje jednu dětskou partu, se odpor ještě znásobí. Stejně jako mladší verze od Andyho Muschiettiho jde o solidní příspěvek s velmi dobrými výkony mladých herců a slušnou atmosférou, i když samotný román je prý pořád někde jinde. Potíž může být samozřejmě v samotné délce. A tím pádem tempu. Verze z roku 1990 je rozdělená na dva díly, teror z městské kanalizace se ztrácejícími se dětmi a pomsta traumatizované party po letech. Televizní produkce měla pochopitelně své limity, zasloužila by si místy svižnější tempo i klidně drsnější pojetí, ale solidní průměr to spolehlivě je. (12.04.2024)