Cindy

Scénář: Ottavio Alessi, Carlo Cristallini, Ugo Liberatore, Roberto Malenotti .. S trochou štěstí se zde dá najít opravdu téměř vše, co jsem v dětství viděl.. Tuhle moderní pohádku o Popelce, starou téměř jako moje maličkost, jsem v mládí viděl nespočetně krát. Příběh je typicky krásně romantický, zapletený a v závěru dojemný. No a po celou dobu k tomu ještě hraje velmi krásná hudba. (13.07.2005)

Myslím, že jsem ten film viděl někdy ve dvanácti (osmdesátá léta) a můj divácký charakter coby prakticky dětského diváka ještě nebyl narušen mnohými filmy, které pro mě v tom věku byly absolutně nemyslitelné. Takže si myslím, že tento kvalitní romantický film bude pro dnešního puberťáka znamenat něco úplně jiného než pro mě v době reálného komunismu. Tehdy jsme byli rádi za každý zahraniční film. A jako dvanáctiletému klukovi mi toto ke štěstí stačilo. I když jsem u známého na videu viděl např. "Commando" nebo nějaké karate filmy. Ale na druhé straně nebyla doba internetu a počítačů, a tak jsme většinu času trávili blbnutím venku. A sem tam nějaký takový film byl alespoň pro mě příjemným osvěžením a v mých telecích letech potvrzením toho, že láska je mocná. (05.10.2011)

Cindy ---> Cinderella ---> Popelka. Příběh o chudé, macechou terorizované dívce, která ke štěstí přišla předkládáme dnes především dětem, a to za výchovnými účely, sobě pak v eskapistickém rozpoložení. Dobře víme, že ve skutečnosti to chodí jinak než v pohádkách, složitěji. Přesazení pohádkového příběhu do naší reality je věc ošemetná, odchylky proti zkušenosti přehlížíme a odpouštíme ve světě kouzelných oříšků a dob dávno minulých snáze, než v současném velkoměstě. Středověké bály nelze nahradit tak snadno diskotékou. Takovou změnou prostředí si jen ukážeme, jak moc ztrácíme čas. Poselství Popelky jsme měli vstřebat už jako děti, jako teenageři a dospělí se jen brzdíme, líně se plácáme na místě. Hádám, že je to jednou z podstat eskapismu. Snad má svůj smysl jako příležitost nabrat dech - ale to se mi u díla, jež mě nepřekvapuje, poněvadž příliš lpí na tom prastarém čínském příběhu, nedaří. Slabé **. (22.09.2014)

Byla jsem znechucená, když tento film přinesly moje spolužačky na hodinu hudební výchovy, a já se na něj musela povinně dívat. A i když jsem ho nesledovala s velkým nadšením, musím uznat že hudba byla velice dobrá. A i když byl příběh hloupoučký až hrůza, není hloupější než většina soudobých muzikálových výtvorů tohoto typu, spíše naopak. Přesto můj šálek kávy to tedy není. (31.10.2008)

Krásná romantická pohádka o popelce z 80. let, viděl jsem to jako malý školáček těsně po pádu železné opony a byl to možná první snímeček podobného ražení, který jsem začal hltat. Dnes s odstupem let už je na něm možná příliš podepsán zub času, ale s trochou nostalgie se dá prohlásit za zdařilý slaďáček. Btw. také jsem si uvědomil že je to možná jediný romantický film kdy hlavní hrdinka dostane od svého protějšku i facku...holt italové se nezapřou :-) (11.09.2007)