Nadlidé

Nadlidé nebo také Nezapomeň, další z řady brzky poválečných dramatických snímků. Viz např. Hrdinové mlčí, V horách duní, Velký případ, Muži bez křídel, všechny z roku 46'. Film se odehrává opět v jednom malém zapadlém českém městečku, zde však na počátku okupace, narozdíl od některých výše uvedených. Film se mi však jevil jako jeden z nejméně zdařilých okupačních dramat vůbec. Na Hrdiny neměl, ty zatím z té první vlny vítězí, s ostatníma byl tak zhruba na stejné úrovni. Stále stejné téma: Každý druhý obyvatel této země byl pomalu darebák, kdy konspiroval za okupace proti vetřelcům, ukrýval zbraně, podával zprávy do zahraničí, střílel Němce a odpravoval zrádce, při čemž na pět z gruntu statečných Čechů připadal obvykle jeden udavač. Ke konci války s odsunem Němců, si zas každý musel hrát na hrdinu (Barikády nebo Hrdinové mlčí), to si vážně nevybereme. Všechno mi to tu připadalo jako horce spíchnutý příběh, nebo jen jakýsi záznam, hrstě dramatických situací-mísicích se o detektivními motivy, bez většího nápadu, avšak s velice dobrou Tuzarovou kamerou, fotografií (nejen tou krajinou) a především hereckými výkony, na kterých opět film stojí a jsou tak zřejmě jeho nejkladnější stránkou. Velice dobrá, byla Marie Nademlejnská (převozníkova žena), střídmá mluva, gesta a mimika, moc pěkné podmanivě patetické herectví. Jejího muže si zahrál Jaroslav Vojta, pěkná charakteristická, téměř civilní role. Dobrou postavu vytvořil i Ota Motyčka, jako hostinský a samozřejmě František Kreuzmann jako bezcitný obchodník Krejsa, že takových bylo víc a toto byla jen malá kapka v širém moři, netřeba připomínat a Němci nebyli blbí. Jednoho z SS-manů si zahrál opět Eduard Linkers, ale moc prostoru zde bohužel nedostal, tato jeho role jakoby předznamenala jeho pozdější nejspíš nejslavnější výkon v okupační grotesce "Nikdo nic neví". Film má místy velice dobrou sugestivní a ponurou atmosféru,a le přeci jen něco málo chybí... (12.05.2006)

Taková hodinová sonda do poměrů v ČSR v době okupace. Tady je to v obraze malé vesničky, ve které se prostě občané přizpůsobují stávající situaci. Každý po svém. Každopádně tento film má v sobě odkaz, který by se měl zvlášť dnes znovu a znovu opakovat. Je to jednoduché. Nezapomeneme ani my ani naše děti. (05.02.2012)

Na tomto poválečném snímku o hrůzách války jak je prožívali civilisté se tvůrci nijak zvlášť nenadřeli. Do hodinové stopáže natlačili vše podstatné, ale bohužel o plynulosti vyprávění nelze ani uvažovat. Hlavní důraz na celém příběhu je však kladen převážně na postavu obchodníka s krámkem Krejzy mající německou ženu, ze kterého se stal lstivý kolaborant. Ano, na takovéto češství by se nemělo zapomínat a tom vlastně celý tento snímek je. Poválečná nálada se na atmosféře velmi podepsala a není divu. Snímek dnes zapomenutý a je to škoda. Byť je natočen poněkud zbrkle, jistou myšlenku má a to ještě bez jakéhokoliv ideologického zásahu. A aby toho nebylo málo, snímek je hodně podobný snímku americkému ´Hranice temnoty´ (1943) odehrávající se v norské vesničce. Inspirace nebo odcizení námětu? (17.05.2016)

Takové vyprávění školáků na základce o okupaci. Film nepostrádá napětí a hereckých výkonů. Postrádá inteligenci. Vše je černobílé: Krejza je zmetek, jeho žena zlá němka, jeho syn zmrd. (Jak mohl vědět Krejza, že ta krásná žena, kterou si bere bude jednou okupantka?) Vojáci wehrmachtu jsou zlí a hloupí a strašně se přežírají, no prostě svině. Plukovník je statečný, ale už je naznačováno, že po roce 48 veleben nebude, spíš oběšen. Dědci dělaj odboj v hospodě a vožralí vyžvaněj kde co. No a tak dál. (27.05.2018)

Zajímavý příklad užití poetiky hraného filmu třicátých let na nacistickou okupační tematiku založenou na benešovském demokratickém pohledu na první měsíce německé okupace zbytkového Československa. Neobyklé je představení mladého Radovana Lukavského jako německého gestapáka. Ať je to jak chce, historická paměť nachází v tomto filmu svou oporu. Oporu v doložitelných faktech a souvislostech. (28.10.2021)