Plavecký mariáš

Každá doba má své filmy, které ji charakterizují a které následující doba zavrhne, protože se to nosí. Pracovní nadšení lidí při záchraně dříví z lesních polomů je opravdu z dnešního pohledu nepochopitelné pro každého, kdo nezažil poválečný stav. Výsměch není na místě, protože těžko říct, jestli by dnešní kritici vystupovali stejně radikálně i v padesátých letech a starý papír se dneska sbírá nejen ve školách, ale i ve školkách. Ale dosti politiky. Kromě toho, že tedy je to agitka o chlapech, kteří chtěli stáhnout dřevo z lesa, aby neshnilo, je to veselý a vtipný film s výborným Marvanem, skvělou dobovou výpravou, krásnou přírodou a patří ke své době. Viděla jsem ho už několikrát a ráda se podívám někdy znovu. Mým vnukům vodákům se taky líbí. (07.01.2012)

Dějově je to samozřejmě poplatné době vzniku, ale podíváme-li se na tehdejší situaci trochu blíže, je dost pravděpodobné, že většina plavců skutečně byla komunisty, nebo sociálními demokraty (tedy značně levicově zaměřenými voliči), takže to že "pracují pro kolektiv" není až tak zvláštní. A film má (podobně jako Stíhán a podezřelý) nezanedbatelnou historickou hodnotu, protože zachycuje zmizelé řemeslo (prameny vedou skuteční plavci). (17.12.2011)

Z filmu mě dost bolely ruce. Když skončíš šichtu, jdi na brigádu ať se máme všichni dobře. Pokud vlastníš motorku, jsi rázem vyvrhel, nedej bože abys se zálibou koukal na děvčata v plavkách, proutníku jeden. Dosti tragické. Samozřejmě, že záběry na přírodní scenérie jsou krásné, pan Marvan a jeho kolegové jsou vynikající herci, ale ta ideová pitomost to všechno přebije. (31.12.2016)

Václav Wassermann byl člověk, který psal kdysi výborné komedie (Hej rup!, Katakomby), zaměřené levicově, takže jeho poválečný přechod k agitaci byl asi věcí upřímného přesvědčení. Zvláštní je, že i když přehodil výhybku ze salonních komedií k budování, veřejně se zasazoval za obsazování "buržoazních" hvězd starého Barrandova. Plavecký mariáš vznikal původně se záměrem napsat novou, "pokrokovou" veselohru pro Vlastu Buriana. Měl hrát hluchého voraře Šindeláře, který pak hodně zpopularizoval Jiřího Plachého. Burian totiž nedal ani na přemlouvání Jaroslava Marvana a odmítl. Postava Šindeláře, na jeho projevu závislá, musela být seškrtána na minimum a Plavecký mariáš je proto nakonec jen další story á la Štika v rybníce, kde se všichni můžou přetrhnout, aby "splnili plán", "přiložili ruku k dílu" a kdesi cosi. Šlo to dokonce tak daleko, že i Marvanův malý vnouček je uvědomělým předsedou žákovského výboru ("Dědo, jak se dělí demonstrace?") :o) Neškodná blbinka, opravdu spíš k smíchu. 20% (07.03.2007)

Většinou jsem ve filmech zrozených za socíku schopen všelijaké to soudruhování pětiletkování a schůzování zdařile ignorovat, tentokrát mě však rušilo. Možná proto, že to jinak byl nádherně lidský a poetický příběh o mizejícím světě a labutí písni jednoho řemesla. Rozehraný navíc skutečným mistrem hereckého kumštu. Lehce, s nadhledem a dokonale vybalancovaným sentimentem, kterému kupodivu ten okolní idylický optimisus a pracovní elán příjemně sedl. (20.07.2012)