Kalina krasnaja
The Red Snowball Tree
Červená kalina
Obsahy(2)
Jegor je recidivista, ktorý sa po prepustení z väzenia rozhodne dočasne pobudnúť u ženy, s ktorou si počas výkonu trestu písal, napokon však svoj plán prehodnotí a rozhodne sa s ňou začať nový život. Jej blízki a ostatní dedinčania sa na neho pozerajú s nedôverou, skutočné nebezpečenstvo však predstavuje jeho bývalý život, ktorý sa rozhodol nechať za sebou. (RTVS)
(více)Recenze (18)
Že by to by bylo něco světoborného, to tedy není. Film je pravděpodobně ceněný tím, že se vymykal klasickému komunistickému optimismu ve společnosti říené lidmi kolem L. I. Brežněva. Že prostě i v Sovětském svazu žili lidé, kteří nežili tak, jak nám bylo předkládáno oficiálními cestami. Příběh propuštěného vězně, který je nucen přijmout odpor vesnice, do níž ho přivedla jeho láska, ovšem chytnout za srdce, výkony manželů Šukšinových jsou také nepřehlédnutelné, ten závěr, kdy je vyhledán svou bývalou partou, pro niž se stal zřejmě nebezpečným zrádcem, byl trošku uspěchaný. A také setkání s vlastní matkou nedojme tak, jak by si asi autoři představovali. Ale asi to byl film, který si naprosto nepřál být sentimentální. ()
Na svou dobu naprosto výjimečný ruský film. Když běžel kdysi v našich kinech, tak jsem ho prošvihl, ale i po těch letech dokonale chápu, proč tenkrát působil jako zjevení. Takto otevřeně zobrazit odvrácenou stranu tehdejší sovětské reality určitě bylo něco i u nás nepředstavitelného. Navíc způsob zpracování působil zcela moderně i ve srovnání s kvalitní západní kinematografií. Šukšin tak vlastně předznamenal budoucí rozvolňování v sovětské kultuře, které později vyvrcholilo Gorbačovovou glasností a perestrojkou, což byl i začátek konce sovětského impéria a jednoho nezdařeného dějinného experimentu. ()
(SSSR) Červená kalina je sovětským symbolem hříchu, a tak nepřekvapí, že ji ve stejnojmeném filmu renesančního umělce (režiséra, scenáristy, herce, spisovatele) Vasilije Šukšina nosí hlavní protagonista, který přichází po propuštění z vězení do vesnice za ženou, s kterou si během svého pobytu za mřížemi dopisoval. Nepřekvapuje mě, že sovětský lid údajně zaplavil Šukšinův hrob kyticemi, když ve svých dvou posledních autorských počinech (TŘESKY PLESKY, ČERVENÁ KALINA) byla postava, kterou ztvárňoval, tak silně napojena na jeho životní příběh. Nemám ale za to, že by si jeho poslední opus magnum zasloužil tak nekritické přijetí, protože téma důstojnosti člověka byl lépe rozpracováno v jeho předchozí "vlakové" dramedii, která na sebe neměla potřebu strhávat pozornost užitými stylistickými postupy (záběrování odpovídající vztahům mezi postavami, hudba glosující dění), přestože i ty byly neméně důmyslné. Navíc se zde potvrzuje častá výtka spojovaná se Šukšinovým dílem, a to idealizace venkova na úkor města, jelikož se muž-recidivista ocitá v prostředí, které je na rozdíl od něj nezkažené. To dle mého nejde dost dobře napsat o jeho zlomovém díle TŘESKY PLESKY (zlomovém, protože bylo první v jeho filmografii, kde obsadil sebe i svou ženu, ale také děti), kde se otevřeně kritizoval nedostatek možného vyžití (absence kina) i základních věcí (škola, jídlo) na venkově. Na ČERVENOU KALINU tak dle mého sedí spíše sebereflexivní věta, která zazněla již v TŘESKY PLESKY: "Dal jste měšťákům za vyučenou, ale nebylo v tom vesnické furianství?" ()
Ruská nátura v plnej "kráse". Tak on je viacnásobne trestaný, hotový recidivista a divák očakáva, že s nájdením partnerky (jaternica by bol lepší výraz), ktorá ho z neviem akého dôvodu chce (asi že je "účtovník" alebo že obchytáva brezy), a on nie aby sa zmenil, ukázal sa, aký je šikovný, milý, pracovitý, napravený a pod. Nie, on robí presný opak, klame, tará, vykrúca sa, dokonca si zorganizuje bordel-párty, peniazmi (neviem odkiaľ ich môže basista mať) šafári hala-bala, na ulici obchytáva slečnám nohy, obtiera si hubu do budúcich svokrovcov, na šéfov v práci, ale oni po úvodnej nedôverčivosti sa aj tak všetci nakoniec prikláňajú na jeho stranu. Všetko speje k záverečnej bitke s bývalými kumpánmi, ktorá sa ani nevedno prečo naskytla. Asi mu závidia jeho dedinský život. Nuda to nie je, ale natočiť takýto podivný pohľad na (asi) napravujúceho sa basistu, by nedokázali nikde inde, len vo veľkej matičke Rusi. ()
Keď som si pred 45 rokmi kúpil a prečítal knihu, predstavovala pre mňa príjemné prekvapenie. Šukšinov život i dielo sa príliš líšili od životov bežných Rusov a bolo prirodzené, že prekvapovali i dávali nádej. On sám i hrdinovia jeho príbehov sa správali inak, hovorili inak, znepokojovali a do životného stereotypu okolia vnášali otázky, na ktoré nebolo ľahké odpovedať. Film dobre ilustruje knihu, veď Šukšinov podiel bol príliš dominantný. Problém vidím v tom, že za polstoročie sa príliš zmenila doba i vnímanie toho, čo bolo. A tak to, čo v "periode zastoja" predstavovalo malý zázrak, je dnes súčasťou histórie, ktorá málokoho zaujíma. ()
Reklama