Zelená karta

To už bude skoro 30 let, co jsem na tom byl v letním kině? No teda. Ale pořád jsem si pamatoval parádní klavírní scénu (kterou si pak podobně Depardieu zopakoval v Táta nebo milenec). Taková milá romantická komedie, ne přímo k zasmání, ale k nemizícímu úsměvu na tváři, z doby, kdy se osmdesátky lámaly do devadesátek. A k tomu výborná Enya jako hudební podkres. Kdo by si nepamatoval Monticello? (16.10.2019)

Peter Weir natocil uz spoustu lepsich filmu, to je bez debat, ale ja mam tenhle film celkem rad. Pro me to je nadprumerna romanticka komedie s nekomplikovanym dejem, ktery ale dava prostor pro spoustu romantickejch i komedialnich prvku. Herci jsou prijemni Gérard Depardieu i Andie MacDowell hrajou pekne a dobre se na ne diva. Hlavne ze zacatku, kdyz se jeste spis nesnasi, je to hodne dobry, pak kdyz uz je to spis jen romantika film trosku ztraci, ale presto nadprumer. (05.06.2005)

Vždycky jsem říkal, říkám a říkat budu, že v žánru romantické komedie jde o to, čím je tento ozvláštněný a netradiční. Aby byl zajímavý a nápaditý. Tady jde tohle všechno ruku v ruce - netpická ústřední dvojice, originální nápad, univerzální (skvělý) režisér a naprosto dokonalý (nepatetický a hlavně nedoslovný) konec. VY MÁTE VÍC RÁDA KYTKY NEŽ LIDI. (11.04.2007)

Andie McDowell sice je k sežrání a antipatií k velkému Francouzovi taky netrpím, ale pro mě je Zelená Karta jen další z řady romantických komedií. I když ten skleník (nebo zahrada?) by se mi líbil...kdybych se o něj nemusel starat:) Ale zas na druhou stranu vím o někom, komu by se líbil taky a kdo by se o něj staral, a s kým bych v jednom bytě klidně i bydlel;) Jednou to přijde a bude to ještě větší komedie než Zelená Karta:) (31.10.2006)

Pět hvězdiček nedávám ani tak pro kvalitu snímku, která určitě neni stoprocentní, jako spíš pro nespornej přínos žánru. Weirova Green Card je patrně nejmíň lacinou romkom, s kterou jsem měl tu čest, což mu zároveň s klidem na srdci přiznávám coby hrdej curtisovec. Čili "vyznavač" jaksi protisměrnýho postupu při (zde trpělivym, pečlivym) budování vztahu mezi hlavními hrdiny, (zde nesmírně dynamickym) rozvíjení a posouvání postav či psaní (zde sympaticky zamlžený) pointy ... Weir na to šel zkrátka úplně jinak. A díky skvělýmu Gérardovi, kterýmu se role musela psát na tělo, i tradičně ohromující Andie si pak člověk ani tolik nevšímá tý trošku aktivistický rétoriky (jakožto další dimenze Weirova neotřelýho přístupu), která tenhle "přezelenalej" film doopravdy špikuje skrz naskrz. (22.12.2013)