Rok nebezpečného života

"Tak teď jsi to viděl, ten chlap je cvok !!" - "Asi je zamilovanej !!" ;) Hned zkraje se přiznám, že tenhle australský snímek mě trochu kacířsky zajímal jenom kvůli tehdy šestadvacetiletému Melu Gibsonovi, přičemž jméno režiséra Petera Weira, pro něhož právě Rok nebezpečného života znamenal jízdenku směr Hollywood, mi dodávalo potřebnou jistotu, že se neunudím k smrti, ale po pár minutách mě zaujal někdo úplně jiný než Mel Gibson, který však jako Guy Hamilton rozhodně nestojí stranou, ba naopak exceluje !! Koukám a říkám si: "Ty vole, ten trpaslík Billy Kwan vypadá úplně jako Linda Hunt !!" ;) Ale ne, ona to je Linda Hunt !! Musím také říct, že kdybych tuto nevysokou americkou herečku neznal, ani by mě nenapadlo, že se dost zásadní role Billyho Kwana ujala žena, a právě i díky tomuto faktu nemám k vítězce Oscara za nejlepší ženskou vedlejší roli za rok 1984 sebemenších výhrad, nejen za svoji odvahu si toto ocenění naprosto zasloužila !! Nejsem si úplně jistý, jestli je Linda Hunt jedinou ženskou držitelkou Oscara za ztvárnění mužské postavy, pravděpodobně však tomu tak opravdu je.. Mimo dvojici Gibson, Hunt musím zmínit ještě Sigourney Weaver, z čehož vyplývá velmi slušný stavební kámen v obsazení, soundtrack Maurice Jarreho mě rovněž doslova nadchnul, i když mám často problém odlišit právě jeho práce od těch, které vytvořil jeho syn, nepochybně známější Jean Michel Jarre, Peter Weir svůj rukopis rovněž nezapře, a tak film nabízí opravdu velmi hutnou atmosféru, která dokáže diváka až do závěru udržovat v napětí, byť tahle scénáristicky potažmo příběhově velmi slabá záležitost vlastně nic dramatického, mimo podivné milostné linie, nenabízí, což má samozřejmě jednoznačný důsledek, že na The Year of Living Dangerously za pár dní s klidným svědomím zapomenete, i když jistě ne tak rychle jako na velmi podobný kousek s Johnnym Deppem Rumový deník.. (17.09.2013)

Romantický příběh na pozadí revoluce v Indonesii se všemi žánrovými klady i zápory. Místy přehnaně rozvláčnělé sekvence kontrastují se skvělými hereckými výkony. Mladý Gibson bezvadný a hlavně Sigourney se ukazuje v netradičním světle. Kraluje jim ale Linda Hunt, v roli Billyho. Vůbec to není špatný film, možná trochu pomalý. Každopádně Weir umí lépe. (20.04.2014)

"Je zlé byť komunistom? Čo je zlé na tom, že chcem niečo zmeniť?"...Na filmoch je fajn, že sú určitou výpoveďou v danom čase, ktoré už nezostarnú. Roky ubehli, ale Mel Gibson je tu tak mladý, až to prekvapuje. Vždy bol a je sympaťák a svoju rolu zvládol s prehľadom. U Sigourney Weaver som zvyknutý skôr na súboje s mimozemšťanmi než na zvodné pohľady, ale uveril som jej. Príbeh novinára, ktorý hľadá story a článok svojho života tu už bol mnohokrát, ale P. Weir to napriek tomu dokázal divákovi solídne predať. Chyby sa nájdu, ale nudným by som ho nenazval, možno málo dramatickým. Škoda, že režisér trochu v závere nepritlačil. Hudba Jarreho splnila účel, ale až použitá Vangelisova skladba ma dvihla zo sedačky. Nádherne tam sadla. Možno to bude práve tou použitou skladbou, kvôli ktorej som sa rozhodol prikloniť k slabším štyrom hviezdam. 70%. (29.09.2013)

Filmy zřejmě nejslavnějšího austrálského režiséra Petera Weira patří k těm, na které si vždy rád udělám čas a náladu. Poznávání exotického prostředí očima postavy příchozího cizince bývá Weirovým častým schématem, tentokrát se tak děje s náhledem do moderních dějin Indonésie v příběhu novináře uprostřed vzrůstající a záhy již rozpoutavé válečné hrozby. Neskutečně zajímavý děj s poutavou atmosférou kombinuje v sobě více motivů a linií včetně milostné romance, vnitřního boje novinářů v honbě za materiály a záležitostech ohledně jejich zveřejnění, přidává i jakousi mystickou legendu o loutkách a posvátné hře stínů... rozvíjí osud tří různorodých postav, z nichž domorodý trpasličí novinář se zálibou ve vedení složek dýchá zvláštně tajuplnou aurou a Jill v podání krásné mladé Sigourney Weaver dodává filmu i jistý půvab... přesto jakoby Roku nebezpečného života stále cosi scházelo. Nemůžu říct, že by mě zklamal, ale s výjimkou několika scén ke konci (zejména strastiplné cesty na letiště) jakoby se Weir navzdory tématu bál ho gradovat do vyloženě silné výpovědě a zůstal raději u toho zajímavého a poutavého náhledu. Což je možná navzdory všem kladům trochu škoda. Taneční scény s dobovými šlágry v pozadí sice dodají víc odlehčené atmosféry, ale měl jsem pocit, že filmu spíše škodí mírným narušením napětí. [75%] (25.12.2022)

Hrozně moc jsem tenhle film chtěl vidět, jednak kvůli mladýmu Melovi, jednak kvůli Peterovi Weirovi, jednak kvůli mladé Sigourney a jednak kvůli tématu, které nabízel. Bohužel zejména poslední část bylo naprosté zklamaní. Příběh se totiž koupe v moři naprostý nicoty a když už se objeví silná scéna nebo silný dialog, stejně je za chvíli utopen v nicotě. Snažil jsem se sám sebe obelhat, že ten příběh vlastně graduje a já budu svědkem zdrucujícho finále, ale to čeho jsme byl svědkem na samém konci mě jen bohužel potvrdilo, že film v sobě neměl takovou sílu, aby mě seřezal na cucky. Pokud jde o Mela tak ten mě nezklamal a především díky jeho hereckému umu sem si alespoň nepřidal jak konzument totální limonády. (15.09.2012)